Společně sdílená národní identita – 3. část

14. 10. 2015 | 18:42
Přečteno 5897 krát
Na jaře loňského roku jsem uveřejnil svou dvoudílnou úvahu na téma naší společně sdílené národní identity, kterou v těchto dnech umístil do své nabídky také jeden z výrazných internetových portálů. Jsem rád, že tento text vyvolal i nyní živou diskusi, neboť to byl můj záměr. Dnes na první dvě části navážu částí třetí, vztahující se k naší současnosti.

Za posledních necelých 20 měsíců se mnohé vyjasnilo a ozřejmilo a mnohé se také událo. U nás i kolem nás. Bez nadsázky lze konstatovat, že se blížíme (opět) osudové volbě – Západ nebo Východ? Je iluzí se domnívat, že existuje nějaká originální (neutrální) třetí česká cesta a je bláhové si myslet, že jde v současnosti u nás o něco méně podstatného a významného. Je to opravdu zvláštní výsledek našeho strastiplného hledání plnohodnotné demokracie a svobody, které trvá již více než čtvrt století.

Když jsme po roce 1989 volali po návratu do Evropy, tak se zdálo, že je to nezpochybnitelný hlas naprosté většiny občanů tehdejšího Československa. Když jsme v roce 1999 vstupovali do Severoatlantické aliance a o pět let později do Evropské unie, tak se zdálo, že jsme definitivně vystoupili z posttotalitního východoevropského chaosu.

Žádná jiná varianta nepřicházela v úvahu, alespoň to tak tehdy vypadalo. Získali jsme naše stvrzené ukotvení v hodnotovém půdorysu euro-atlantické orientace, zvolili jsme fundamentální zahraničně-politický směr, bezpečnostní garance a záruky, svou sféru vlivu a v neposlední řadě členství v obchodní struktuře, která zaručovala perspektivu a stabilitu naší ekonomice.
A dnes? Ne nevýznamná část domácí politické reprezentace, ale i různých otevřených i skrytých zájmů, tuto naši základní orientaci nejen zpochybňuje, nýbrž si již bez zábran pohrává s jinými eventualitami.

Nepovažuji se za nekritického obdivovatele veškeré produkce politiky USA a operací NATO a totéž platí o EU. V otevřené diskusi lze o všech tématech hovořit a na případné omyly a přehmaty poukazovat. NATO a EU však nejsou jen nějaký vzdálený, tajemný a démonicky Washington či Brusel. Jsme to i my samotní, jako plnohodnotní členové obou uskupení. Sílu a váhu své vlastní pozice určujeme sami prostřednictvím svých zástupců, své exekutivy a svých představitelů státu. To oni hájí či nehájí naše zájmy.

Nemyslím si, že heslo o tom, jak to té Evropě osladíme, příliš posílilo naši prestiž. Nemyslím si, že zjevná orientace jiným (východním) směrem a provokace všeho druhu našeho současného a předchozího prezidenta zvedají naši zemi statut a kredit. Opak je pravdou. Krom toho ona česká buranizace a agrese naší tzv. politické elity v civilizovaném světě příliš nerezonuje. Ona spíše vyvolává údiv a přinejmenším diplomatické rozpaky.

Neměli bychom se nechat ošálit radikálně líbivou rétorikou našich posledních dvou hlav státu k dnešnímu migračnímu exodu. Je zjevné, jak si v těch výpadech oba náramně rochní. Konečně se objevil všeobecně akceptovatelný vnější nepřítel. Pro oba velmi vítaná záminka k tomu si konečně do toho proradného Západu s velkou vervou kopnout. Pedály se šlapou až k podlaze. K domácímu potlesku české pavlače se přidávají i pochvalná slova i ze zahraničí, tu z Moskvy a tu pro změnu z Pekingu. Ostatně komu nejvíce prospívá oslabená Evropa?

Ne, nejsem v komplikované tématice migrační krize ani sluníčkář a ani xenofob. Sleduji to dění velmi důkladně a snažím se jej analyzovat z různých zdrojů. Je očividné, že se jedná o mnohovrstevný a dlouhodobý problém, který nemá jen viditelnou humanitární dimenzi, ale i politický, geopolitický a jistě i bezpečnostní rozměr. Postupně se obnažují zájmy velkých zainteresovaných hráčů – Ruska, Iránu, Saudské Arábie, Kataru, Turecka, ale pochopitelně i USA a v závětří číhající Číny.

Jak to vše souvisí s námi a s naší společně sdílenou či nesdílenou národní identitou? Lakonicky lze říci, že vše souvisí se vším, tedy i s vlastní historií, popsanou i nepopsanou, s tou, se kterou jsme se neuměli anebo spíše nechtěli vyrovnat. Právě proto, je naše současné ukotvení tak vratké.

Dva zmiňovaní poslední prezidenti symbolizují zjevný posun hodně viditelné a hodně slyšitelné části společnosti. Otázkou samozřejmě zůstává, jak je tato hřmotná část reálně početná. Populismus bývá bohužel nejúčinnější v nedospělých a neukotvených společnostech, které se neopírají o společně sdílené hodnoty.

Na pozadí vábení sirén z Východu se odehrává ještě jeden, jen zdánlivě nesouvisející proces, kterému se v politologické terminologii říká state capture, tedy uchvácení státu. U nás se to podařilo vzájemně propojené slovensko-české skupině oligarchů, s pevnými kořeny v normalizační éře, s vazbami do tehdy nejtemnějších struktur a s dnešní neskrývanou orientací na Rusko a Čínu. Jsou velmi důkladní. Jejich náčelník je jako export ze sousední země nejpopulárnějším českým politikem a klíčovou figurou naší vlády. Dokonalé. Vše podstatné o této naší „rodině“ naleznete na www.mapování.cz. Ono je dobré vědět kdo je kdo. Není nezajímavé ani to, že hnutí ANO ústy svého šéfa prohlásilo, že asi nebude stavět protikandidáta na prezidentský stolec, pokud bude současný prezident opětovně kandidovat.

Všemocný čínský emisar Jaroslav Tvrdík prohlásil, že Česká republika bude letadlovou lodí pro další expanzi čínských zájmů v Evropě. No vida. Asi se opravdu někomu stýská po direktivách KSČ, tentokráte tedy Komunistické strany Číny. Reprezentantem těchto zájmů je záhadná společnost China Company Energy Limited (CEFC), která vstoupila do českého prostředí s nebývalou dynamikou. Její startovací české portfolio je dosti příznačné, neboť nejde jen o byznys, nýbrž i o vliv. Posuďte sami – média, pivo, fotbal, letecká společnost, luxusní nemovitosti v centru Prahy a taky podíl ve slovensko-české finanční skupině JaT, která je obchodně i jinak propojena se skupinou PPF, která již v Číně poměrně dlouho působí.

A to není všechno. Na návrh hradního kancléře Mynáře a šéfa poradců Nejedlého se stal poradcem našeho prezidenta republiky předseda představenstva CEFC Jie Ťien-ming. Autor Andrew Chubb ze Západoaustralské univerzity uvádí na blogu South Sea Conversations, že Jie Ťien-ming by mohl být vnukem čínského prezidenta a maršála Jie Ťien-jinga, který stál v čele asijské říše v letech 1978 až 1983. Jako pravděpodobného otce nynějšího šéfa CEFC identifikuje stejný autor generálplukovníka Jie Sian-pinga, který zakládal jednu z prvních firemních odnoží čínské armády. O možné spřízněnosti společnosti CEFC s vlivným armádním klanem píše i známý bezpečností magazín The National Interest. Oficiální čínské zdroje tyto informace nevyvrátily.

Na tyto a jiné skutečnosti upozorňuje i naše kontrarozvědka. V nedávno zveřejněné části výroční zprávy BIS se dočítáme i toto: „V případě čínské moci a jejich zpravodajských služeb se nesl rok 2014 ve znamení důrazu na vlivovou infiltraci do českých politických a státních struktur a sběru politického zpravodajství, a to vše za aktivní pomoci některých českých občanů, včetně politiků a státních úředníků.“

Výroční zprávy BIS upozorňují v posledních několika letech na rostoucí aktivity také ruských zájmů na území ČR. V České republice je dnes cca 20 tisíc firem, které mají ruské vlastníky či spoluvlastníky a to i ve významných komoditách. Naši poslední dva prezidenti se střídají jako řečníci na konferenci na řeckém ostrově Rhodos, kterou pořádá mocný Vladimír Ivanovič Jakunin, blízký muž prezidenta Putina. O náklonnosti našich posledních dvou prezidentů k Vladimíru Vladimírovičovi nelze pochybovat. Ten první z nich se stýkal s Alexandrem Rebjonkem v Karlových Varech, ale také například s šéfem firmy Lukoil Vagitem Alekperovem atd.

Když jsme se stali členem EU, tak to mohlo budit zdání, že máme relativně silnou pozici jakéhosi nejlepšího žáka z nejhorší třídy, míněno zemí bývalého (pouze bývalého?) východního bloku. Byli jsme k tomu předurčeni svou tradicí, historií, vzdělaností, výrobním potenciálem a tehdy deklarovanou vůlí srovnat se zeměmi na západ od nás krok, a to nejen v ekonomické oblasti. Ale dnes už tuto pozici zdaleka nemáme. Pokud jsme ji kdy reálně měli. Česká republika zní na mezinárodním poli značně disharmonicky. Neumí zřetelně a konzistentně deklarovat a formulovat své zájmy. Snadnější je poukazovat na chyby jiných, než si udělat pořádek před vlastním prahem.

V Evropské unii je český hlas nesrozumitelný, zní nedospěle a nevěrohodně. O to více vynikáme v disciplínách - jako je kverulantství, nestabilní politické prostředí, špatná vymahatelnost práva, bezprecedentní střety zájmů, odklánění evropských fondů, předražené armádní zakázky atd.

Členství v nějaké pospolitosti, komunitě či uskupení s sebou vždy nese nějaké důsledky, výnosy i náklady a přihlášení se ke společné odpovědnosti. Naše šance je být silnou součástí silné Evropy a silnou součástí silného NATO. Můžeme k tomu významně přispět. Budeme-li chtít a budeme-li toho schopni. Jenom pár čísel – vývoz domácí produkce je u nás nyní z 62,5% realizován do zemí EU, z toho polovina do Německa, u dovozu ze států EU je to 64,3% z celkového dovozu, přičemž 25,6% tvoří dovoz z Německa. Pro srovnání – do Ruska vyvážíme necelá 4% celkového vývozu, do Číny cca 2%. Z Ruska dovážíme asi 6% a z Číny 11% z celkového objemu dovozu.

I toto bychom měli mít na paměti, až se někdo na základě petic a referend začne domáhat našeho vystoupení z EU a z NATO. Paradoxem českého příběhu je i to, že se obojího dovolává ortodoxní odpůrce všech projevů občanských aktivit, referenda a petice nevyjímaje. A zároveň je to ten, který v době našeho vstupování do NATO i EU zastával klíčové ústavní funkce.
Ale možná by ta správná otázka měla znít –„Chcete žít v mixu čínské kolonie a ruské gubernie?“ Ptát bychom se měli nejprve těch, kteří nás tímto směrem vedou. Tedy do modelů řízené autoritativní nadvlády vyvolených, s omezováním občanských práv a svobod, opírající se o jiné tradice, zvyklosti a hodnotový fundament.

Až budete někdy přemýšlet o společně sdílené národní identitě, tak se zamyslete i nad otázkou z předchozího odstavce. Děkuji za pozornost.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy