Právě jsem se vrátil z Hradu. Tedy, abych byl přesnější: skončil jsem v Loretánské ulici, neboť cesta na Hradčanské náměstí a dále k Pražskému hradu byla přehrazena policejními těžkooděnci, přičemž nad Hradčany neustále kroužil policejní vrtulník.

Rovněž malostranské ulice byly plné příslušníků Policie ČR. A to všechno jen kvůli tomu, že tzv. „Smíšená česko-čínská komora vzájemné spolupráce“ uspořádala v Praze velkolepý soukromý mejdan u příležitosti návštěvy prezidenta Čínské lidové republiky Si Ťin-pchinga, jinak též generálního tajemníka Komunistické strany Číny a předsedy tamější Ústřední vojenské komise. Všechna ta bezpečnostní opatření jsou samozřejmě zcela namístě, neboť pro tuto dosud nevídanou „šou“ se panu Jaroslavu Tvrdíkovi & company podařilo najmout všechny české ústavní činitele. Je veskrze symbolické, že si nekriticky sinofilní „tvrdíkovci“ pronajali místa sloužící pro komerční reklamu, zejména na Evropské třídě, ale též v okolí Pražského hradu, na nichž nechali instalovat variaci na českou státní vlajku společně s rudou „pětihvězdičkovou“ vlajkou čínskou. Inu, konfuciánsko-marxistický kapitalismus v praxi.

Co se dělo o velikonočním pondělí na zámku v Lánech zůstává zahaleno tajemstvím. Daroval Miloš Zeman Si Ťin-pchingovi krtečka s pomlázkou jako symbol českých tradic? Vyčetl soudruh Si panu Milošovi urážlivý název ruzyňského letiště? Upřímně řečeno, nevíme. Jisté však je, že oba prezidenti, jeden v bílé košili a druhý v rudém svetříku, obnovili Společenství Vontů a slavnostně v lánském parku vysadili jinan dvoulaločný čili ginkgo. Krátce poté začaly spontánně k Evropské třídě přijíždět autobusy s novopečenými „lidově-čínskými“ Vonty s krásnými a samozřejmě ohromnými vlajkami a transparenty, srdečně jásajícími nad věčným přátelstvím Velkého Vonta Si a Malého Vonta Miloše. Vše běží jako na drátkách.

Dnes už se jen v režii „Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce“ míhali před soudruhem Si čeští ústavní činitelé, permanentně jeho osobní přítel Miloš Zeman, v „lidové“ Číně známý pod přezdívkou Krteček, stejně jako předsedové obou parlamentních komor, předseda vlády, ministři, o dalších nemluvě. A podepisovalo se. Soustavně a zevrubně jsme byli informováni přátelsky tweetujícím Jiřím Ovčáčkem, který již dávno vykročil z úzkého krunýře hradního mluvčího a stal se nezávislým politickým komentátorem. Nekažme mu radost konstatováním, že tak činí za státní peníze. Nemůžeme přece s jistotou vyloučit, že je to „vedlejšák“ pro tiskové agentury TASS a Nová Čína.

Pan (soudruh?) Tvrdík, významný český sinolog, specialista na asijské ekonomiky a především na problematiku letectví, může být spokojen. Soudruh Si se v České republice musí cítit jako v nadmíru spřátelené zemi. Díky Policii ČR byly rušivé akce všelijakých čecháčkovských fašistů, sluníčkářských havlistů, pomýlených antikomunistů a sentimentálních příznivců svobody a demokracie pro „lidově-čínskou“ delegaci takřka neviditelné. Viditelná byla naopak paní primátorka Adriana Krnáčová, která soudruhovi Si předala symbolický klíč od pražských bran. Celá ta smíšená „česko-čínská“ šaškárna byla korunována večerním ohňostrojem u Karlova mostu, aby bylo čínským soudruhům jasné, jak krásnou kulisou může být Praha a s ní celá Česká republika pro obnovovanou Hedvábnou stezku.

A teď si nalijme čistého vína, dámy a pánové, přátelé a soudruzi! Nežijeme ani v absolutní monarchii, ba ani v prezidentské diktatuře, kritika prezidenta republiky je samozřejmou součástí naší demokracie. Zemanův ohavný kult osobnosti, který permanentně vyhřezává během jeho krajských výjezdů, tyátr se všemi těmi dárky v podobě koláčů, slivovice nebo člunů, by nás neměl mást. Pan prezident republiky Ing. Miloš Zeman je totiž prvotřídní hochštapler! Není to žádný intelektuál, spíše sečtělý mudrlant, který by se jistě dobře uplatnil ve vědomostních soutěžích leckteré televize. A už vůbec to není geniální stratég myslící o několik tahů dopředu, to bychom mu příliš fandili.

Smutnou pravdou je, že pan prezident republiky je senilní narcis, který má kolem sebe bandu poklonkujících opičáků. Proč mu pan Forejt nevysvětlil, že rudý svetřík a šedé sako v Lánech (které při slavnostním přípitku dokonce odložil!) jsou zcela mimo dress code? Proč prezidentu republiky konečně někdo z všudypřítomných nohsledů neprozradí, že jeho angličtina (i ruština) je strašidelná (slovní zásoba, syntax i výslovnost) a že bývá normální, když hlava státu hovoří svým vlastním jazykem a je překládána? Od ogarů typu Mynáře a Nejedlého to jistě nemůžeme očekávat. Jen si říkám, co budou tito tajemní nýmandi dělat, až jejich dobrodinec, lavírující mezi úřadem ruského gubernátora a čínského mandarína, zmizí z Pražského hradu. Vůbec nemám obavu o Jiřího Ovčáčka. Poněkud tuším, že bude mít vlastní zábavní pořad, nejspíše na Primě.

Jak to řekl Miloš Zeman, tento aktuální a nikoliv věčný prezident ČR, ve státní čínské televizi CCTV? Jak s předstihem komentoval právě probíhající bombastickou tvrdíkovskou šaškárnu? Citujme ta zásadní Milošova slova: „Je to nový začátek, protože mezi Čínou a bývalou vládou České republiky byly velmi špatné vztahy. Zdůrazňuji bývalou vládou, protože ta vláda velmi podléhala tlaku Spojených států a Evropské unie.“ Zde nezbývá než konstatovat, že Miloš, urážející naše spojence, opravdu, ale opravdu není gentleman. Nemohu sice vyloučit, že si toho část české společnosti dosud nevšimla, ale Česká republika je stále ještě členem Evropské unie a v rámci NATO i spojencem USA. Chtěl snad pan Miloš svou lámanou angličtinou říci něco jiného, méně šokujícího? Nebo si myslel, že ona slova, skutečně velmi podlézavá, budou přístupná jen prověřeným čínským „lidovým“ uším? Zde se Miloš Zeman naplno projevil nejen jako diplomatický hochštapler, nýbrž svým způsobem i jako zrádce České republiky. Kdo mu za tento blábol oficiálně vyčiní?

Na tomto místě je třeba, abych se žvanivého a narcistního Miloše s plnou odpovědností zastal. Všechna ta jeho drzá alotria, která činí pro pobavení ruské věrchušky a teď i čínských soudruhů, by nebyla možná, pokud by neměla alespoň elementární podporu současné české vlády. Podle Ústavy ČR utváří českou zahraniční politiku vláda, prezident by ji měl toliko reprezentovat. Odpovědnost za divoké Zemanovy eskapády tudíž padá především na dva pány: premiéra Bohuslava Sobotku a ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka. Jistě, ona čínská hra se jim vlastně docela líbí (je to takové socdemácké „business as usual“), od zemanovských, ovčáčkovských a tvrdíkovských taškařic se snaží jakoby odhlížet. Je to však krátkozraké.

To jim není divné, že pan prezident, prý guru nové české „pragmatické“ zahraniční politiky, miláček ruského Prvního kanálu a čínské CCTV, jaksi není oficiálně zván do žádné opravdu významné evropské země? Že většinou obráží všelijaké pofiderní diktatury, s nimiž ovšem neotevírá žádný skutečný byznys, nýbrž jen vleče Českou republiku do izolace v rámci evropských a obecně západních struktur? Proč nechávají bez odezvy jeho protievropské a tím i protičeské kecy? Proč ho neodkážou do patřičných mezí? Možná by stačilo tvrdé a jasné upozornění na platnou ústavu. A na to, že ledabylé prezidentské projevy hlásané „spatra“ si Miloš může strčit za klobouk. Neboť bez konzultace a koordinace s vládou jsou jen planým tlacháním – jako například nedávno v OSN. A ovšem by pomohlo i snížení prezidentského rozpočtu (konečně by Vráťa dostal pořádnou závrať).

Samozřejmě by to znamenalo „válku“ s Milošem. Trucoval by, házel by vládě klacky pod nohy, nepodepisoval by zákony, nejmenoval velvyslance, ústavní soudce a členy bankovní rady. Jen by se tak ale ukázalo, jaký je jeho pravý vztah k našim ústavním pořádkům. Tady totiž už nejde jen o křehký smír v rozhárané sociální demokracii nebo o koblihové kousky pochybného náčelníka „anonistů“, ano, toho tragikomika blekotajícího o Čapím hnízdě. Pokud chceme, aby naše mladá demokracie nezahynula a fungovala, je bezpodmínečně nutné, aby nenávistný stařík z Pražského hradu dostal konečně za uši. Dosud není „vymalováno“, není třeba hned podléhat typické české rezignaci. Opravdu tu neběží o nějaké pravo-levé vidění světa, vždyť Miloš, tento hedonik orientálních způsobů, není žádný levičák. Ačkoliv jsem hodnotový konzervativec a politický liberál, s levicovým viděním světa se zkrátka míjím, přeji v těchto dobrodružných časech socanům odvahu a rozhodnost (a obojí i všem Čechům a Češkám, kterým není cizí pojem občanství). A věřím, že by se jim napříč parlamentem i společností dostalo podpory od zbývajících demokratů všech odstínů.

Bohouši a Luboši, máte na to „koule“? Pokud nikoliv, hledejte si fleka v politických „věčných lovištích“. Raději čestně prohrát, než odevzdaně asistovat Zemanově egoistické one man show.