Pražský literát Gustav Meyrink napsal ještě během Velké války slavný román „Valpuržina noc“ (1917), v němž pražský podivín a provozovatel orientálních mystérií jménem Zrcadlo vyslovuje přesvědčení o změněné geopolitické a spirituální topografii Prahy a Čech, když o sobě tvrdí, že je „z čínské náhorní roviny, ‚říše středu‘. A ‚Říše středu‘ leží na východ od Hradčan.“

Že Hradčany a Pražský hrad dnes leží na samotné periferii čínského impéria, jež se nyní poněkud vesele nazývá Čínská lidová republika, to už všichni několik let víme. Praha je přece budoucím centrem její slovanské gubernie, a proto Číňané nakoupili SK Slavia a Jaroslava Tvrdíka.

Jak to ovšem již před stoletím mohl tušit Gustav Meyrink? Byl snad prorok? A není Miloš Zeman jen inkarnací podivína Zrcadla, milujícího orientální kejkle? A co na to Nejedlý? A Mynář? A Ovčáček? A proč je Miloš vlastně Miloš? Inu, opět jde o proroctví, neboť toto slovanské jméno (variantně též: Milouš, Milan, Miloň etc.) označuje člověka milovaného všemi národy, a tudíž očekávaného jediného a pravého Mesiáše. A Zeman? Ve skutečnosti „Seemann“ čili námořník, jméno germánské, evokuje světodějnou váhu osobnosti svého nositele, který odvážně vyplouvá z českého rybníku tu k Černému a vzápětí k Jihočínskému moři, aby řídil osudy světa apod.

Dosud nevyřčeným tajemstvím, o němž se zdráhal hovořit i Gustav Meyrink a jen něco málo před časem naznačil Si Ťin-pching, je skutečnost, že Miloš Zeman jsou vlastně dva v jednom, Miloš a Zeman, jin a jang, oheň a voda, dobro a zlo…, dva čínští bohové pravidelně se zjevující mezi Pražským hradem, Moskvou, Lány, Pekingem a Střešovicemi…

Vítejte na Hradčanech, na čínské náhorní rovině! Tedy alespoň tam, neboť až do útrob paláce mandarínů na Pražském hradě lze vstoupit toliko skrze pruhované budky hlídané pandou a medvídkem Pú.