V roce 2000 jsem začal společně s kamarádem a parťákem Mirkem Náplavou razit toto heslo: Mít odvahu splnit si své sny. Tehdy jsme byli mladí a blbí (teď jsem starší a blbej). Člověk sní o kdečem, ale mělo by být na něm, aby dokázal rozpoznat, co má smysl, a co ne. Dokázat rozpoznat, co je skutečně důležitý sen a co jen zhůvěřilost a choroba z blahobytu. Je spousta snů, které jsou krásné tím, že se nikdy nesplní.
Jak zní základní pokyny mediálních koučů pro politiky? Hlavně neoponovat. Souhlasit, chválit. Nahlas říkat to, co si někde v hloubi duše myslí a přejí posluchači, ale nemají odvahu to přiznat. Podle těchto pravidel komunikace se k moci dostal například nacistický diktátor Adolf Hitler. Podle těchto mechanismů jsme se jako posluchači (a voliči) asi rozhodovali vždy. Mění to nějak dnešní podoba mediálního světa? Koho považujeme za autoritu?