Jaká je současná realita ochrany vašeho soukromí? Jaké záruky vám poskytují české zákony, jaké Evropská unie a co když jsou servery v zahraničí - např. USA? Jaký postoj zaujímají korporace? A kam směřuje současný legislativní vývoj v EU? Na tyto a další otázky se budu snažit hledat odpovědi v tomto seriálu.

Změny ve společnosti, související především s rapidním technologickým vývojem, ovlivňují i to, jak chápeme svoje soukromí. Především ale také umožňují, aby se naše soukromé údaje daly zpracovávat v masivních objemech a s nevídanou efektivitou. Kdo by před deseti lety řekl, že přijdou sociální sítě typu Facebook nebo Twitter, kde budou uživatelé sdílet nebývalé množství informací nejen o sobě? A ještě předtím, že mobilní telefony, které u sebe nosí v současnosti většina populace v Evropě (v ČR máme 13 milionů aktivních mobilních telefonů na 10 milionů obyvatel)¹, budou neustále poskytovat informace o poloze lidí provozovatelům GSM sítí? A to není vše, zpracovávají se informace z GPS navigací, webaplikací, mobilních aplikací, dokonce i RFID čipů v obchodech...

Ukazuje se, že současná legislativa již nestačí a je potřeba nasadit nové regulatorní mechanismy na celoevropské úrovni - nejen k ochraně spotřebitelů. Jde i o to, že Internet jako takový nezná hranic, v poslední době jím protéká velké množství osobních údajů a neustále dochází k používání služeb poskytovatelů, kteří nejsou ze stejné země jako jejich uživatelé, dokonce nemusí být ani z EU. Evropská komise tak v roce 2012 předložila návrh změny této legislativy, jejíž předchozí, platná verze pochází z roku 1995, a předpokládá se, že již v červnu tohoto roku se o ní bude rozhodovat v Evropském parlamentu.² Stojíme proto před důležitým milníkem.

Obzvláště ve vztahu k USA, kde běží spousta populárních služeb (Google, Wikipedia, Facebook...) stále existují obavy z ochrany dat. To se týká především zákonů jako jsou Patriot Act a Foreign Intelligence Surveillance Act (FISA). Tyto pochybnosti se snaží vyvrátit např. tato studie, o které jsem se dozvěděl včera na Openforum Academy s tématem “Can we determine and restrict the location of our data in the Cloud, and when do we need to?”. I přes to ale nezávislí obhájci soukromí zdůrazňují, že mnoho z pojistek, které zmiňuje tato studie neplatí pro občany cizích zemí, tedy občany EU. Navíc tyto zákony se dotýkají pouze vztahu mezi veřejnými institucemi a občany, ale co soukromý sektor? A aby to nebylo jednoduché, samotná technologie cloud computingu k tomu přidává další rozměr složitosti, protože vaše data mohou existovat paralelně na serverech v různých částech světa, běžně třeba v Asii.

Znepokojující ve vztahu k USA bylo také nedávné schválení zákonu SOPA (Stop Online Piracy Act) kongresem - který byl ale nakonec naštěstí odmítnut Senátem. Proč o tom mluvím v této souvislosti? Je to vcelku jednoduché - abyste věděli, zda někdo nepřenáší “pirátský” software, hudbu, filmy, texty... zkrátka cokoliv, museli byste kontrolovat každičký přenesený bit informace, který proteče po Internetu. To je samozřejmě v přímém rozporu s listovním tajemstvím, ochranou soukromí nebo presumpcí neviny.


Na falkvinge.net se ale dozvídáme další, v tomto kontextu zajímavé včerejší vystoupení švédského ministra zahraničních věcí Carla Bildta v panelové diskusi, který řekl, že plošné odposlouchávání celosvětové sítě, které již nyní probíhá ve Švédsku je zcela v souladu se základními lidskými právy na svobodu slova a vyjádření, jelikož je prováděno “diskrétně”. Toto obdivuhodné prohlášení, které jako kdyby vypadlo z Orwellowa románu 1984, bylo proneseno na Stockholm Internet Forum, kde se kupodivu Bildt snaží o vytváření pozitivního obrazu. Účastní se ho i Anna Troberg, předsedkyně Švédské pirátské strany a dovedu si představit, že z toho zrovna dvakrát nadšená nebyla - mezi aktivisty totiž spadla důvěryhodnost švédské vlády již pod bod mrazu, a to nejenom kvůli nedávno přijatému zákonu FRA, který vládě umožňuje odposlouchávat veškeré online přenosy bez předchozího soudního příkazu, pokud přenos překročí hranice! Taková pravomoc je ale nepředstavitelně snadno zneužitelná - organizovaným zločinem, nebo proti disidentům, či aktivistům.

Doufám, že jsem vás prvním dílem příliš nevystrašil, ale spíš přiblížil, čemu čelíme a že je potřeba bránit naše základní lidská práva, i když jsou často výchozí pozice nesnadné. V příštích dílech se můžete těšit nejen na další aktuální události, ale také na osvětlení klíčových sporných bodů, o které se nyní hraje ve vyjednáváních mezi parlamentními frakcemi...

Reference
1. CIA World Factbook https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ez.html
2. Evropská komise - Spravedlnost - Ochrana údajů http://ec.europa.eu/justice/data-protection/index_cs.htm