Interview: Ivo Vlasatý o protiromských nepokojích
Přečtěte si rozhovor s Českobudějovickým Pirátem, který zažil protesty posledních dní na vlastní kůži, ne pouze z médií. Co si o současném stavu myslí a jaká jsou východiska?

PK: Ahoj Ivo, na začátek bych tě poprosil o menší úvod - řekni nám něco málo o sobě a proč se zajímáš o současné nepokoje.
Ahoj, prostřednictvím Pirátů a ProAltu i sám za sebe se snažím účastnit na změně fungování české společnosti k lepšímu, podílel jsem se třeba na organizaci zdejších protestů proti ACTA nebo diskusí a promítání filmů k různým tématům. V Budějovicích to znám, posledních 7 let tu žiju. Proto mě výbuch napětí v tomhle městě nemohl minout. Historie nás mnohokrát poučila, že uplatňování kolektivní viny, nenávist a násilí napětí jen dál eskalují. Je proto třeba je odmítnout a prosazovat promyšlená dlouhodobá řešení, která jsou přitom dávno známá, jen chybí politická vůle a občanská podpora.
PK: Můžeš nám popsat zhruba, co se v posledních dnech dělo?
Dětská rvačka na pískovišti přerostla v konflikt několika dospělých. Z médií nebylo zřejmé, co se doopravdy stalo, za viníky byli mnohými automaticky považování "cikáni" (postupně se ukázalo, že situace opravdu nebyla tak "černobílá"). Místním anticiganistům se událost podařilo zveličit a využít jako záminku k uspořádání demonstrace na náměstí o týden později. Ta se pod policejním dohledem zvrhla v (čtyřkilometrový!) pochod na sídliště Máj a medializované pouliční bojůvky, jichž se účastnili jak ultrapravicoví radikálové z celé republiky, tak místní občané. To se s podobným průběhem opakovalo i minulé dvě soboty. Na druhou stranu mě velmi znepokojují i svědectví o činnosti policejních provokatérů - ta násilníky nijak neomlouvá, ale je také nepřijatelná. Shromážděním místních občanů a aktivistů na Máji, kteří se snažili o uklidnění situace a hledání řešení skrze pokojnou diskusi mezi znesvářenými stranami, média téměř nevěnovala pozornost.
PK: Proč si myslíš, že lidé cítí potřebu vycházet do ulic? Kde jsou skutečné příčiny?
I lidé, kteří jí sami nebyli přímo zasaženi, se cítí ohroženi zhoršující se ekonomickou situací, která nemá konce, přitom nejbohatší dál bohatnou, zdroji planety se dál plýtvá. Státní instituce - a nejvíce politická sféra - jsou postiženy korupcí a nekompetentním chováním a ztrácí důvěru veřejnosti. Člověk nemusí být génius, aby si uvědomil, že je něco špatně, že ti, kterým svěřil moc nad státem, hájí zájmy někoho jiného. A snaží se to nějak změnit. To se děje po celém světě, nejen u nás.
PK: Myslíš si, že je nějaký rozdíl v přístupu k problematice podle věku? Podle nedávné studie [1] mladí považují problém soužití většinové společnosti s Romy za jeden z nejpalčivějších, dokonce horší než korupci, kriminalitu nebo drogy. Jak si to vysvětluješ?
Rozdíl nevidím, mladí jen radikálněji prosazují to, co slýchají ve své rodině, svém okolí. Během společenské krize se stává stále těžším hájit principy liberálního státu, pokud jeho instituce opakovaně selhávají. Pro lidi je snazší svalovat vinu na celou - názorově, etnicky, postavením - odlišnou skupinu, než leckdy marně čekat na potrestání skutečných individuálních viníků. Může ale vůbec být víc krátkozraká představa, než myslet si, že se situace zlepší, pokud se vypořádáme právě s Romy?

PK: Jak vnímáš přístup úřadů a vlády?
Sociální politika státu je jednou z hlavních příčin vyhrocené situace. Ideologie (a nekompetence) vlády (a nejen té nedávno padlé) ve spojení s krizí vedla ke zhoršení ekonomické situace a zaměstnanosti nejzranitelnějších obyvatel, podpora vzájemného soužití a dialogu občanů se za součást sociální politiky nepovažuje snad vůbec. To samé platí i na úrovní města, které navíc až nyní vyslyšelo volání po větší přítomnosti městské policie v místech, kde se lidé necítí bezpečně. [2] K tomu, po čem například volají protestující, tedy zpřísňování dávek, přitom dochází dlouhodobě. Bez výsledku.
PK: Tvrdíš, že poslední vlády byly v řešení problému zatím nekompetentní. Za rok budou volby, co říkáš např. na to, že na nedávný otevřený dopis magazínu Romea.cz odpověděli pouze Piráti a KSČM? Viz tento článek. [3] To tato problematika žádné další strany skutečně nezajímá, že se neobtěžovaly ani odpovědět na několik konkrétních otázek?
Až tak zle bych to neviděl. Hodně se angažují Zelení. Romové mají vlastní Stranu rovných příležitostí. ČSSD (viz třeba její mluvčí Marksovou-Tominovou) se také snaží na nejvyšší úrovni vystupovat principiálně jako obhájce sociálně citlivých řešení a proti rasismu, byť tím hlasy spíš ztratí. Velmi podstatný, přitom se nedá zobecnit podle stranické příslušnosti, je přístup politiků na komunální úrovni. Tam už rozhoduje jejich zájem na budoucím blahu obce a předvídavost.
PK: Všichni asi znají extremistické postoje DSSS, co ale říkáš na hesla ODS, kde několik jejích představitelů prohlašuje, že "zneužívání sociálních dávek není maličkost" (Řápková) nebo "Sociální dávky potřebným. Ne těm, kdo je zneužívají." (Němcová) Myslí to vážně?
Citoval bych Švejkovo "přísnost musí bejt, bez přísnosti by se nikdo nikam nedostal." Já rozumím, lidem, kteří si to upřímně myslí, jenže přísnost nestačí. Individuální zodpovědnost je hezký ideál, je třeba ji podporovat, ale nedá se vynutit. Prohlásím-li toto, celá problematika svobody a zodpovědnosti se komplikuje, ale také přibližuje realitě. Odmítám přistoupit na to, že pokud někdo není nadán a vychován k tomu, aby se postaral sám o sebe, má za to trpět - i proto, že tím ztrácí i okolí. A zásadové chování není něco, co by si mohli přivlastnit "konzervativci". Paní Němcová by si spíš měla sypat popel na hlavu, nejen kvůli své malé kauze se zneužíváním služebního auta, ale tomu všemu, co toleruje a v čem hájí své spolustraníky. Paní Řápková, proslulá krom nenávistných výroků také svým plzeňským titulem, je taky konzervativec jak poleno. Absurdita hodná Švejka. Ano, myslí to vážně, dělají to z přesvědčení. A nejspíš i dobrého úmyslu.
PK: Nabízí vůbec Piráti nějaké řešení? Mnoho lidí Piráty považuje pouze za stranu stahovačů filmů, není to tak?
Pirátské zájmy a program se za poslední léta značně rozšířily, byť na naše původní zaměření - které je troufám si říci mnohem hlubší než "stahovat filmy" - musíme klást i nadále důraz, protože na něm stojí budoucnost naší civilizace. Jak ukázala kauza Snowden i mezinárodních smluv, které salámovou metodou ukrajují ze svobodného a necenzurovaného internetu i občanských práv.
Nejsem zdaleka odborník na řešení sociálního vyloučení, ale nejdůležitější jsou ta dlouhodobá - lepší a inkluzivnější vzdělávání, sociální práce v terénu, obnovení důvěry v to, že zákony platí pro všechny stejně, péče o začlenění trestaných zpět do společnosti a v neposlední řadě aktivnější pariticipace občanů na dění ve svém okolí. [4]
PK: Jsou taková řešení realizovatelná? Za jakých podmínek?
Nelze zakrýt značný idealismus stojící za těmito návrhy, přesto je nelze považovat za naivní, otázkou je pouze, zda je česká společnost dostatečně vyspělá, aby se na tuto cestu účinných řešení dokázala vydat. Právě proto, že stojí na schopnosti zasadit se o funkční stát a etické způsobilosti jednotlivců - těch, kdo jdou vzorem i těch, kdo je spíš následují. Já věřím, že i když to tak nevypadá, schopni toho jsme, stejně jako jsme bohužel schopni vydat se směrem nesvobody, netolerance a násilí vůči menšinám. Uvědomme si však, že každý jsme někdy v menšině.
NePirátskými pragmatickými řešeními s rychlejšími výsledky mohou být obnovení aktivní politiky zaměstnanosti, zesílená přítomnost policie v neklidných lokalitách a tlak na důslednější potírání trestné činnosti a násilného extremismu, bez ohledu na etnickou příslušnost.
PK: Dobře, ale co mohou dělat občané jako jednotlivci?
To právě záleží na každém jednotlivci, na jeho svědomí a názoru. Nebýt mlčící většinou. Být tolerantní, otevřený a sebekritický. Nevěřit všemu, co se někde píše nebo co nám někdo řekne, nešířit fámy a nebát se vyslovit nepříjemné pravdy. Používat rozum, držet se ideálů, brát ohled na zájmy a potřeby ostatních a nejtěžší úkol - uvést tyto principy do souladu. A především netrávit volný čas jen ve svém klidu a pohodlí a starat se o svoje okolí, svou obec - tak já chápu politiku, ne jen jako účast ve straně nebo boj o koryta. Je třeba nejen, abychom byli aktivnější v občanském životě. Ještě předtím si musíme ujasnit, v jakém prostředí chceme žít, jestli to je rozumný cíl a jak toho lze dosáhnout. Pak už se naše cesty s podobně smýšlejícími snadno protnou. Opět jsou to spíš obecné rady, mně nikdy nešlo diktovat ostatním, co si mají myslet a co dělat.
PK: Děkuji Ti za rozhovor a doufám, že se situace uklidní a zaměříme se na řešení skutečných problémů místo nenávisti.
Reference
Související

Sídeliště Máj
PK: Ahoj Ivo, na začátek bych tě poprosil o menší úvod - řekni nám něco málo o sobě a proč se zajímáš o současné nepokoje.
Ahoj, prostřednictvím Pirátů a ProAltu i sám za sebe se snažím účastnit na změně fungování české společnosti k lepšímu, podílel jsem se třeba na organizaci zdejších protestů proti ACTA nebo diskusí a promítání filmů k různým tématům. V Budějovicích to znám, posledních 7 let tu žiju. Proto mě výbuch napětí v tomhle městě nemohl minout. Historie nás mnohokrát poučila, že uplatňování kolektivní viny, nenávist a násilí napětí jen dál eskalují. Je proto třeba je odmítnout a prosazovat promyšlená dlouhodobá řešení, která jsou přitom dávno známá, jen chybí politická vůle a občanská podpora.
PK: Můžeš nám popsat zhruba, co se v posledních dnech dělo?
Dětská rvačka na pískovišti přerostla v konflikt několika dospělých. Z médií nebylo zřejmé, co se doopravdy stalo, za viníky byli mnohými automaticky považování "cikáni" (postupně se ukázalo, že situace opravdu nebyla tak "černobílá"). Místním anticiganistům se událost podařilo zveličit a využít jako záminku k uspořádání demonstrace na náměstí o týden později. Ta se pod policejním dohledem zvrhla v (čtyřkilometrový!) pochod na sídliště Máj a medializované pouliční bojůvky, jichž se účastnili jak ultrapravicoví radikálové z celé republiky, tak místní občané. To se s podobným průběhem opakovalo i minulé dvě soboty. Na druhou stranu mě velmi znepokojují i svědectví o činnosti policejních provokatérů - ta násilníky nijak neomlouvá, ale je také nepřijatelná. Shromážděním místních občanů a aktivistů na Máji, kteří se snažili o uklidnění situace a hledání řešení skrze pokojnou diskusi mezi znesvářenými stranami, média téměř nevěnovala pozornost.
Člověk nemusí být génius, aby si uvědomil, že je něco špatně, že ti, kterým svěřil moc nad státem, hájí zájmy někoho jiného.
PK: Proč si myslíš, že lidé cítí potřebu vycházet do ulic? Kde jsou skutečné příčiny?
I lidé, kteří jí sami nebyli přímo zasaženi, se cítí ohroženi zhoršující se ekonomickou situací, která nemá konce, přitom nejbohatší dál bohatnou, zdroji planety se dál plýtvá. Státní instituce - a nejvíce politická sféra - jsou postiženy korupcí a nekompetentním chováním a ztrácí důvěru veřejnosti. Člověk nemusí být génius, aby si uvědomil, že je něco špatně, že ti, kterým svěřil moc nad státem, hájí zájmy někoho jiného. A snaží se to nějak změnit. To se děje po celém světě, nejen u nás.
PK: Myslíš si, že je nějaký rozdíl v přístupu k problematice podle věku? Podle nedávné studie [1] mladí považují problém soužití většinové společnosti s Romy za jeden z nejpalčivějších, dokonce horší než korupci, kriminalitu nebo drogy. Jak si to vysvětluješ?
Rozdíl nevidím, mladí jen radikálněji prosazují to, co slýchají ve své rodině, svém okolí. Během společenské krize se stává stále těžším hájit principy liberálního státu, pokud jeho instituce opakovaně selhávají. Pro lidi je snazší svalovat vinu na celou - názorově, etnicky, postavením - odlišnou skupinu, než leckdy marně čekat na potrestání skutečných individuálních viníků. Může ale vůbec být víc krátkozraká představa, než myslet si, že se situace zlepší, pokud se vypořádáme právě s Romy?

Ivo Vlasatý
PK: Jak vnímáš přístup úřadů a vlády?
Sociální politika státu je jednou z hlavních příčin vyhrocené situace. Ideologie (a nekompetence) vlády (a nejen té nedávno padlé) ve spojení s krizí vedla ke zhoršení ekonomické situace a zaměstnanosti nejzranitelnějších obyvatel, podpora vzájemného soužití a dialogu občanů se za součást sociální politiky nepovažuje snad vůbec. To samé platí i na úrovní města, které navíc až nyní vyslyšelo volání po větší přítomnosti městské policie v místech, kde se lidé necítí bezpečně. [2] K tomu, po čem například volají protestující, tedy zpřísňování dávek, přitom dochází dlouhodobě. Bez výsledku.
PK: Tvrdíš, že poslední vlády byly v řešení problému zatím nekompetentní. Za rok budou volby, co říkáš např. na to, že na nedávný otevřený dopis magazínu Romea.cz odpověděli pouze Piráti a KSČM? Viz tento článek. [3] To tato problematika žádné další strany skutečně nezajímá, že se neobtěžovaly ani odpovědět na několik konkrétních otázek?
Až tak zle bych to neviděl. Hodně se angažují Zelení. Romové mají vlastní Stranu rovných příležitostí. ČSSD (viz třeba její mluvčí Marksovou-Tominovou) se také snaží na nejvyšší úrovni vystupovat principiálně jako obhájce sociálně citlivých řešení a proti rasismu, byť tím hlasy spíš ztratí. Velmi podstatný, přitom se nedá zobecnit podle stranické příslušnosti, je přístup politiků na komunální úrovni. Tam už rozhoduje jejich zájem na budoucím blahu obce a předvídavost.
PK: Všichni asi znají extremistické postoje DSSS, co ale říkáš na hesla ODS, kde několik jejích představitelů prohlašuje, že "zneužívání sociálních dávek není maličkost" (Řápková) nebo "Sociální dávky potřebným. Ne těm, kdo je zneužívají." (Němcová) Myslí to vážně?
Citoval bych Švejkovo "přísnost musí bejt, bez přísnosti by se nikdo nikam nedostal." Já rozumím, lidem, kteří si to upřímně myslí, jenže přísnost nestačí. Individuální zodpovědnost je hezký ideál, je třeba ji podporovat, ale nedá se vynutit. Prohlásím-li toto, celá problematika svobody a zodpovědnosti se komplikuje, ale také přibližuje realitě. Odmítám přistoupit na to, že pokud někdo není nadán a vychován k tomu, aby se postaral sám o sebe, má za to trpět - i proto, že tím ztrácí i okolí. A zásadové chování není něco, co by si mohli přivlastnit "konzervativci". Paní Němcová by si spíš měla sypat popel na hlavu, nejen kvůli své malé kauze se zneužíváním služebního auta, ale tomu všemu, co toleruje a v čem hájí své spolustraníky. Paní Řápková, proslulá krom nenávistných výroků také svým plzeňským titulem, je taky konzervativec jak poleno. Absurdita hodná Švejka. Ano, myslí to vážně, dělají to z přesvědčení. A nejspíš i dobrého úmyslu.
PK: Nabízí vůbec Piráti nějaké řešení? Mnoho lidí Piráty považuje pouze za stranu stahovačů filmů, není to tak?
Pirátské zájmy a program se za poslední léta značně rozšířily, byť na naše původní zaměření - které je troufám si říci mnohem hlubší než "stahovat filmy" - musíme klást i nadále důraz, protože na něm stojí budoucnost naší civilizace. Jak ukázala kauza Snowden i mezinárodních smluv, které salámovou metodou ukrajují ze svobodného a necenzurovaného internetu i občanských práv.
Nejsem zdaleka odborník na řešení sociálního vyloučení, ale nejdůležitější jsou ta dlouhodobá - lepší a inkluzivnější vzdělávání, sociální práce v terénu, obnovení důvěry v to, že zákony platí pro všechny stejně, péče o začlenění trestaných zpět do společnosti a v neposlední řadě aktivnější pariticipace občanů na dění ve svém okolí. [4]
Já věřím, že i když to tak nevypadá, schopni (řešení) jsme, stejně jako jsme bohužel schopni vydat se směrem nesvobody, netolerance a násilí vůči menšinám. Uvědomme si však, že každý jsme někdy v menšině.
PK: Jsou taková řešení realizovatelná? Za jakých podmínek?
Nelze zakrýt značný idealismus stojící za těmito návrhy, přesto je nelze považovat za naivní, otázkou je pouze, zda je česká společnost dostatečně vyspělá, aby se na tuto cestu účinných řešení dokázala vydat. Právě proto, že stojí na schopnosti zasadit se o funkční stát a etické způsobilosti jednotlivců - těch, kdo jdou vzorem i těch, kdo je spíš následují. Já věřím, že i když to tak nevypadá, schopni toho jsme, stejně jako jsme bohužel schopni vydat se směrem nesvobody, netolerance a násilí vůči menšinám. Uvědomme si však, že každý jsme někdy v menšině.
NePirátskými pragmatickými řešeními s rychlejšími výsledky mohou být obnovení aktivní politiky zaměstnanosti, zesílená přítomnost policie v neklidných lokalitách a tlak na důslednější potírání trestné činnosti a násilného extremismu, bez ohledu na etnickou příslušnost.
PK: Dobře, ale co mohou dělat občané jako jednotlivci?
To právě záleží na každém jednotlivci, na jeho svědomí a názoru. Nebýt mlčící většinou. Být tolerantní, otevřený a sebekritický. Nevěřit všemu, co se někde píše nebo co nám někdo řekne, nešířit fámy a nebát se vyslovit nepříjemné pravdy. Používat rozum, držet se ideálů, brát ohled na zájmy a potřeby ostatních a nejtěžší úkol - uvést tyto principy do souladu. A především netrávit volný čas jen ve svém klidu a pohodlí a starat se o svoje okolí, svou obec - tak já chápu politiku, ne jen jako účast ve straně nebo boj o koryta. Je třeba nejen, abychom byli aktivnější v občanském životě. Ještě předtím si musíme ujasnit, v jakém prostředí chceme žít, jestli to je rozumný cíl a jak toho lze dosáhnout. Pak už se naše cesty s podobně smýšlejícími snadno protnou. Opět jsou to spíš obecné rady, mně nikdy nešlo diktovat ostatním, co si mají myslet a co dělat.
PK: Děkuji Ti za rozhovor a doufám, že se situace uklidní a zaměříme se na řešení skutečných problémů místo nenávisti.
Reference
- Jeden svět na školách: výsledky dotazníkového šetření (2012)
- K hlídkám českobudějovické městské policie se chce přidat patnáct Romů
- SOS Přednádraží: Komunisté a Piráti odpověděli, že podpoří zákon o sociálním bydlení. Ostatní strany na náš dopis nereagovaly
- Odpovědi na otázky k sociálnímu vyloučení
Související