Demonstrant zemřel v komatu po napadení provládním gangem
Demonstranti požadující více demokracie v Turecku byli zasaženi smrtí svého spoluobčana. Další z řady obětí. Kolika ještě?

Jakoby nestačilo přehnané používání síly policií proti pokojným demonstrantům z Parku Gezi, přidaly se davy příznivců strany AKP, ozbrojené noži, mačetami a pistolemi. Polovojenské síly strany tak terorizují ulice města. Další mladý muž zemřel v této válce za občanský život. Ali Ismail Korkmaz, teprve 19letý mladík, byl studentem Univerzity Eskisehir Anadolu.
Jeho otec v rozhovoru popsal syna jako tichého a politicky uvědomělého. Ali, který se nikdy předtím nezúčastnil politického shromáždění, viděl skupinu křičících a povykujících lidí a přidal se k nim, jak oznámil svému otci, aby se o něj nebál. Jakmile začla zásahovat policie, Ali dostal ránu obuškem do hlavy a začal utíkat před dalším mlácením a slzným plynem. Takto popsali situaci jeho přátelé.
Utekl do postranní uličky, kde narazil na rozzlobený dav lidí, které někteří považovali za policisty v utajení, jenž ve skrytu bili demonstranty, které z hlavní ulice vyhnali policisté v uniformách. Úplně vyčerpaný se doplazil na zastávku autobusu, aby mohl jet zpět domů. Jakmile byl skoro na zastávce, potkal ho další dav lidí, kteří ho znovu mlátili, dokud neztratil vědomí.
Když ho jeho přátelé našli, snažili se ho dostat do nemocnice, ale bylo jim to znemožněno, poněvadž v nemocnici neměli vybavení potřebné pro zjištění závažnosti jeho stavu. Proto byl odeslán do další nemocnice, kde mu bylo opět odmítnuto ošetření. Prý dokud nejprve nevysvětlí na policejní stanici, proč byl zmlácen a jaký má postoj k demonstracím.
Trvalo 20 hodin, než byl Ali konečně přijat do nemocnice. S krvácením do mozku byl poslán rovnou na jednotku intenzivní péče. Jeho otec vypověděl, že byl syn v tak hrozném stavu, že se na něj nemohl ani podívat. Mezi nocí 2. června a dneškem vytrpěl Ali mnoho bolesti. A stejně tak trpěly i miliony lidí, kteří mu přáli uzdravení. Nezvládl to. Další život, který musel skončit kvůli násilí.

Když Aliho otec vyžadoval, aby byli pachatelé hnáni k zodpovědnosti, zjistil, že video záznam z bezpečnostních kamer byl zničen a nebyl k použití. Manažer hotelu, ze kterého tato nahrávka pocházela, otci řekl, že byla v pořádku, když ji sám kontroloval. Policie tuto nahrávku z nedalekého hotelu dostala, ponechala si ji několik dní z bezpečnostních důvodů a poté pouze oznámila, že video bylo nenávratně poškozené. Proto tedy nemohli zahájit vyšetřování a usvědčit neznámou osobu jako vinnou.
A když Aliho otec neviděl ze strany policie ani guvernéra žádnou iniciativu ani snahu uklidnit rodinu, rozhodl se stěžovat si u všech možných soudů, vč. Evropského soudu pro lidská práva.
Aliho otec shrnul situaci takto: "policie na něj střílela slzný plyn, dav ho zmlátil, nemocnice odmítla, doktoři ignorovali, video záznam byl vymazán, vyšetřování pozastaveno, můj syn je mrtev."
Zdroj: Gürkan Özturan, překlad: Jana Michailidu/Petr Kopač.
Totalitní praktiky nejsou nijak virtuální, ani vzdálené. Jsou obludně reálné a mají děsivý dopad na životy jednotlivců. Sledovací systémy slouží pouze tomu, kdo za nimi sedí.
Další články dokumentující násilnosti proti pokojným protestujícím v Turecku:

Protesty neustávají
Jakoby nestačilo přehnané používání síly policií proti pokojným demonstrantům z Parku Gezi, přidaly se davy příznivců strany AKP, ozbrojené noži, mačetami a pistolemi. Polovojenské síly strany tak terorizují ulice města. Další mladý muž zemřel v této válce za občanský život. Ali Ismail Korkmaz, teprve 19letý mladík, byl studentem Univerzity Eskisehir Anadolu.
Jeho otec v rozhovoru popsal syna jako tichého a politicky uvědomělého. Ali, který se nikdy předtím nezúčastnil politického shromáždění, viděl skupinu křičících a povykujících lidí a přidal se k nim, jak oznámil svému otci, aby se o něj nebál. Jakmile začla zásahovat policie, Ali dostal ránu obuškem do hlavy a začal utíkat před dalším mlácením a slzným plynem. Takto popsali situaci jeho přátelé.
Utekl do postranní uličky, kde narazil na rozzlobený dav lidí, které někteří považovali za policisty v utajení, jenž ve skrytu bili demonstranty, které z hlavní ulice vyhnali policisté v uniformách. Úplně vyčerpaný se doplazil na zastávku autobusu, aby mohl jet zpět domů. Jakmile byl skoro na zastávce, potkal ho další dav lidí, kteří ho znovu mlátili, dokud neztratil vědomí.
Když ho jeho přátelé našli, snažili se ho dostat do nemocnice, ale bylo jim to znemožněno, poněvadž v nemocnici neměli vybavení potřebné pro zjištění závažnosti jeho stavu. Proto byl odeslán do další nemocnice, kde mu bylo opět odmítnuto ošetření. Prý dokud nejprve nevysvětlí na policejní stanici, proč byl zmlácen a jaký má postoj k demonstracím.
Trvalo 20 hodin, než byl Ali konečně přijat do nemocnice. S krvácením do mozku byl poslán rovnou na jednotku intenzivní péče. Jeho otec vypověděl, že byl syn v tak hrozném stavu, že se na něj nemohl ani podívat. Mezi nocí 2. června a dneškem vytrpěl Ali mnoho bolesti. A stejně tak trpěly i miliony lidí, kteří mu přáli uzdravení. Nezvládl to. Další život, který musel skončit kvůli násilí.

Ali
Když Aliho otec vyžadoval, aby byli pachatelé hnáni k zodpovědnosti, zjistil, že video záznam z bezpečnostních kamer byl zničen a nebyl k použití. Manažer hotelu, ze kterého tato nahrávka pocházela, otci řekl, že byla v pořádku, když ji sám kontroloval. Policie tuto nahrávku z nedalekého hotelu dostala, ponechala si ji několik dní z bezpečnostních důvodů a poté pouze oznámila, že video bylo nenávratně poškozené. Proto tedy nemohli zahájit vyšetřování a usvědčit neznámou osobu jako vinnou.
A když Aliho otec neviděl ze strany policie ani guvernéra žádnou iniciativu ani snahu uklidnit rodinu, rozhodl se stěžovat si u všech možných soudů, vč. Evropského soudu pro lidská práva.
Aliho otec shrnul situaci takto: "policie na něj střílela slzný plyn, dav ho zmlátil, nemocnice odmítla, doktoři ignorovali, video záznam byl vymazán, vyšetřování pozastaveno, můj syn je mrtev."
Zdroj: Gürkan Özturan, překlad: Jana Michailidu/Petr Kopač.
Totalitní praktiky nejsou nijak virtuální, ani vzdálené. Jsou obludně reálné a mají děsivý dopad na životy jednotlivců. Sledovací systémy slouží pouze tomu, kdo za nimi sedí.
Další články dokumentující násilnosti proti pokojným protestujícím v Turecku: