Byl jsem tuhle na dva dny pracovně v Českých Budějovicích. Kdybych se líp učil, mohl jsem být řekněme na dva týdny v Římě, ale člověk holt nemůže mít všechno. V jihočeské metropoli to konec konců taky nebylo špatné; ostatně už Karel Prácheňský říkal, že by tu chtěl žít každý.

Celodenní jednání bylo lehce vyčerpávající, přesto jsem nechtěl jen jít tak na hotel a usnout u Kriminálky Anděl. Cítil jsem povinnost okresního intelektuála navštívit nějaké kulturní centrum nebo historickou památku nebo prostě nějaké místní kultovní místo. Takže Masné krámy byly jasná volba.

Dal jsem si tam Kroužek, pak druhý a při třetím se mi najednou zastesklo po Hance. Je mi celkem jasné, co to tady vyvolá, ale je mi to fuk. Kamarádi, co tu mají blogy několik let, mě poučili, že základním pravidlem spokojeného blogování je neotvírat komentáře. Nikdy. A přesně tím se hodlám řídit. Což by Vás samozřejmě nemělo v ničem omezovat, chápu terapeutický význam, který to má.

No, takže jsem si na Hanku vzpomněl, akorát když jsem pil ten Kroužek. Držel jsem půllitr v levé ruce, protože v pravé jsem psal Hance na mobilu, že jsem si na ni vzpomněl. Do zorného pole se mi tak dostaly společně vzorně kroužkující pivo a můj snubní prstýnek. Vydržte, pointa je blízko.

Kroužek a kroužek, blesklo mi hlavou. Takový potenciál! Pivo je v naší kultuře přece tradičně vnímáno jako partnersky kontroverzní. Nevím, jak přesně to mají mileniálové, ale naší generaci režiséři komedií a autoři kreslených vtipů ještě pořád servírují muže v hospodě a ženu čekající doma za dveřmi s válečkem na nudle. Znáte takové obrázky, že?

Přirozeně k nim patří druhá strana - chlapi u stolu štamgastů, co si na své ženy stěžují kámošům, označují je jako moje stará, stíhačka, slepice. Jenže proč? Myslím, že ve většině případů to tak není. A ve většině těch, kdy to tak je, je to proto, že muži jen poslušně naplňují tenhle přitroublý zákon chlapáctví. Přitom normálně mají svoje ženy rádi a kolikrát jim ze záchodků té hospody tajně volají.

Napadlo mě tedy tohle pitomé klišé trochu rozrušit. Nejdřív jsem to chtěl spojit právě jen s Kroužkem (a prodat to Budvaru, samozřejmě!), jenže tím bych to zoufale omezil, vzal bych všem chlapům z hospod, kam Budvar nezaváží, možnost se přidat. Navíc ho dost lidí nepije. Kroužek s velkým K jsem tedy kreativně vyměnil za kroužek s malým. Za linku pěny na půllitru.

Výborně, jsme u konce. Protože se pohybuju hlavně na Twitteru, situoval jsem kampaň spojenou hashtagem #chlapsehlasikekrouzku právě tam. Jejím smyslem je při návštěvě hospody vyfotit svou ruku s prstýnkem na půllitru, připsat k ní jméno svojí ženy, jednu milou větu o ní – a ten hashtag. Udělat pro jednou reklamu manželské lásce. Té karikované a vysmívané v Kameňáku.

Zatím se nechalo zblbnout sedmdesát chlapů napříč profesními skupinami, dělník a tiskový mluvčí (a nejsem to já), režisér, řidič, vysokoškolský pedagog, zahraniční zpravodaj, rockový zpěvák a římskokatolický kněz. Mám z každého z nich radost. Ale kdyby jich bylo sto, nevadilo by to. Co?