Nedávné Světové ekonomické fórum v Davosu si do svého podtitulku vložilo heslo „Vytvoření sdílené budoucnosti v roztříštěném světě“. V tomto duchu se také nesla jeho hlavní myšlenka – usilování o globální spolupráci a spoluvytváření a řízení udržitelného rozvoje. To vše s přihlédnutím k dynamickému rozvoji nových technologií. Ať už to je všudypřítomná digitalizace, propojování všeho pod hlavičkami Internet of Things (ioT) či spíše Internet of Everything (IoE), nové modely výroby postavené na kyber-fyzických systémech či další změny, které u nás spadají pod hlavičku Průmyslu 4.0. Ale přicházejí i nové obchodní modely jako sdílené platformy poskytování služeb všeho druhu, zavalují nás obrovské objemy dat (víte, že jen za dva roky 2015-2016 bylo vyprodukováno na světě více dat než za 5000 předchozích let lidské historie?), a s jejich analýzami nám zase pomáhá umělá inteligence (dnes už se po vzoru IoT a IoE používá dokonce i zkratka AoE – Artificial Intelligence of Everything). To ale zase vzbuzuje oprávněné otázky, jaká bude role člověka v tomto novém světě, jak bude uspořádaná společnost, jaká má být etika umělé inteligence a mnohé další.