NATO a Rusko u jednoho stolu. Potřebujeme spolu dál mluvit
Dobrou vůlí ke komunikaci neukážeme slabost, ale naopak sebevědomí a sebejistotu. V NATO se mi to při vedení jednání s Ruskem potvrdilo mnohokrát.
Je to přesně týden, co spojenci na jednání Severoatlantické rady odsoudili útok ruských vojenských zpravodajců ve Vrběticích na konci roku 2014, a vyjádřili solidaritu s Českou republikou. Někteří, jako třeba Slovensko, pobaltské země a Rumunsko, už také oznámili, že vyhostí ze svých zemí několik ruských diplomatů. Další své kroky zvažují.
Co teď na mezinárodní úrovni dál? Můj návrh je posadit po dlouhé době NATO a Rusko opět k jednomu stolu.
Rusko uznává sílu a rozhodnost. Pokud jedná agresivně, je nutné okamžitě adekvátně reagovat a nastavit jasné mantinely toho, co jsme jako Západ, jako NATO, ochotni tolerovat. Zároveň ale platí, že nemáme zájem o eskalaci napětí a rozhodně nestojíme o konflikt.
Naopak, v našem i v ruském zájmu je rozvíjet oboustranně výhodné vztahy, od obchodu až po kulturu.
I když to kvůli současnému agresivnímu chování Putinova režimu bude velmi obtížné, měli bychom se snažit o posunutí současné situace. Prostě být iniciativní.
U stolu po dvou letech
Máme k dispozici formát diplomatických konzultací v rámci Rady NATO-Rusko, kde u jednoho stolu sedí 30 velvyslanců aliančních zemí s velvyslancem Ruské federace. Rada NATO-Rusko se naposledy sešla na začátku července 2019 a od té doby vzájemná komunikace vázne. To zvětšuje prostor pro nesprávné interpretace kroků druhé strany a tím i riziko chybných závěrů.
Pokud je politická a diplomatická rovina pro jednání příliš ‚zamrzlá‘, nabízí se ještě možnost sejít se na úrovni odborné, tedy vojenské – mezi předsedou vojenského výboru NATO nebo vrchním velitelem pro Evropu na jedné straně a náčelníkem generálního štábu ozbrojených sil Ruské Federace na straně druhé.
Sebevědomí a sebejistota
Sám jsem poznal, jak takové jednání může být užitečné a konstruktivní, když jsem jako předseda vojenského výboru NATO inicioval první jednání s ruským náčelníkem generálního štábu Valerijem Gerasimovem po ruské anexi Krymu. Jednání proběhlo v září 2017 v azerbajdžánském Baku a přineslo mnoho konkrétních podnětů pro následná jednání Rady NATO-Rusko.
Dobrá vůle ke komunikaci není výrazem slabosti nebo ústupků. Naopak, odráží sebevědomí a sebejistotu. NATO nemá důvod se jednání s Ruskem vyhýbat. Sebevědomý a konstruktivní přístup může jen pomoci odhalit o co které straně skutečně jde.
Zamrznutí kontaktů nikomu neprospěje, bude jen protahovat napětí a zvětšovat prostor pro dezinformace a další formy hybridních útoků.
Aktuálních i urgentních témat pro jednání Rady NATO-Rusko je mnoho a mělo by k němu dojít co nejdříve. Spojenci k němu mohou vytvořit rámec a silný mandát na nadcházejícím summitu NATO v půlce června tohoto roku.
Je to přesně týden, co spojenci na jednání Severoatlantické rady odsoudili útok ruských vojenských zpravodajců ve Vrběticích na konci roku 2014, a vyjádřili solidaritu s Českou republikou. Někteří, jako třeba Slovensko, pobaltské země a Rumunsko, už také oznámili, že vyhostí ze svých zemí několik ruských diplomatů. Další své kroky zvažují.
Co teď na mezinárodní úrovni dál? Můj návrh je posadit po dlouhé době NATO a Rusko opět k jednomu stolu.
Rusko uznává sílu a rozhodnost. Pokud jedná agresivně, je nutné okamžitě adekvátně reagovat a nastavit jasné mantinely toho, co jsme jako Západ, jako NATO, ochotni tolerovat. Zároveň ale platí, že nemáme zájem o eskalaci napětí a rozhodně nestojíme o konflikt.
Naopak, v našem i v ruském zájmu je rozvíjet oboustranně výhodné vztahy, od obchodu až po kulturu.
I když to kvůli současnému agresivnímu chování Putinova režimu bude velmi obtížné, měli bychom se snažit o posunutí současné situace. Prostě být iniciativní.
U stolu po dvou letech
Máme k dispozici formát diplomatických konzultací v rámci Rady NATO-Rusko, kde u jednoho stolu sedí 30 velvyslanců aliančních zemí s velvyslancem Ruské federace. Rada NATO-Rusko se naposledy sešla na začátku července 2019 a od té doby vzájemná komunikace vázne. To zvětšuje prostor pro nesprávné interpretace kroků druhé strany a tím i riziko chybných závěrů.
Pokud je politická a diplomatická rovina pro jednání příliš ‚zamrzlá‘, nabízí se ještě možnost sejít se na úrovni odborné, tedy vojenské – mezi předsedou vojenského výboru NATO nebo vrchním velitelem pro Evropu na jedné straně a náčelníkem generálního štábu ozbrojených sil Ruské Federace na straně druhé.
Sebevědomí a sebejistota
Sám jsem poznal, jak takové jednání může být užitečné a konstruktivní, když jsem jako předseda vojenského výboru NATO inicioval první jednání s ruským náčelníkem generálního štábu Valerijem Gerasimovem po ruské anexi Krymu. Jednání proběhlo v září 2017 v azerbajdžánském Baku a přineslo mnoho konkrétních podnětů pro následná jednání Rady NATO-Rusko.
Dobrá vůle ke komunikaci není výrazem slabosti nebo ústupků. Naopak, odráží sebevědomí a sebejistotu. NATO nemá důvod se jednání s Ruskem vyhýbat. Sebevědomý a konstruktivní přístup může jen pomoci odhalit o co které straně skutečně jde.
Zamrznutí kontaktů nikomu neprospěje, bude jen protahovat napětí a zvětšovat prostor pro dezinformace a další formy hybridních útoků.
Aktuálních i urgentních témat pro jednání Rady NATO-Rusko je mnoho a mělo by k němu dojít co nejdříve. Spojenci k němu mohou vytvořit rámec a silný mandát na nadcházejícím summitu NATO v půlce června tohoto roku.