Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (nestraník za ANO) nesouhlasí s dosavadním většinovým postojem české vlády, jež se brání přijímání uprchlíků a jejíž mocenské orgány je vězní v nedůstojných podmínkách. Přesvědčivě, alespoň pro stoupence sjednocené Evropy, to koncem minulého týdne vysvětlil v 19minutovém videovém rozhovoru DVTV na Aktuálně.cz, který poskytl Martinu Veselovskému:
http://video.aktualne.cz/dvtv/ministr-pelikan-zarizeni-pro-uprchliky-jsou-horsi-nez-veznic/r~295848605d4111e58c710025900fea04/
Pelikánův postoj, o němž média informovala již několik dnů předtím, povzbudil jistě i ministra pro lidská práva a legislativu Jiřího Dienstbiera (ČSSD). Dienstbier je předseda vládní Rady pro lidská práva. V úterý minulého týdne řekl na tiskové konferenci vládního Výboru pro práva cizinců, jenž je poradním orgánem uvedené rady, že již nyní je ČR schopna s pomocí podnikatelů přijmout sedm až patnáct tisíc uprchlíků, tedy více, než pro ČR navrhuje Radě EU Evropská komise.
Solidarita států, společenských skupin a jednotlivých lidí byla jednou z hlavních myšlenek, jež vedly k velkolepému projektu postupné přeměny Evropských hospodářských společenství v Evropskou unii. Česká vláda po těchto idejích šlape. Evropská unie je založena, píše se v Lisabonské smlouvě, na lidské důstojnosti, na svobodě a demokracii, na rovnosti, na zásadách právního státu a na dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Článek 2 této smlouvy také uvádí, že ke společným hodnotám členských států patří i pluralismus, nepřípustnost diskriminace, tolerance, spravedlnost, solidarita a rovnost mužů a žen.
Evropská komise (EK) bude nyní po ČR chtít, aby podle počtu svých obyvatel přijala téměř tři tisíce běženců z oněch 120 tisíc, kteří v půlmiliardové EU už jsou. Celkem bych jich tedy ČR měla letos přijmout 4300 i s těmi již dříve požadovaným 1300, které pražská vláda zatím odmítla a na kterých EK ale trvá. V Maďarsku a Řecku je jich totiž po 50 tisících, v Itálii 16 tisíc, a EU je založena na vzájemné solidaritě členských států (a ovšem i na solidaritě lidských bytostí obecně). Nejsou to ale ještě uprchlíci, nýbrž zatím jen žadatelé o azyl či o doplňkovou ochranu. Další miliony takových osob jsou v Turecku, Jordánsku, Libanonu i v samotné Sýrii.
Už v minulých letech se nabízelo srovnání dvou českých a dvou řeckých politických stran, ODS a ČSSD vČR a konzervativní Nové demokracie a socialistického PASOK v Řecku. Letos do toho vstoupila levicová strana Syriza, za niž byl do Evropského parlamentu zvolen bojovník proti nacismu, komunista Manolis Glezos. Ten oslaví tuto středu 93. narozeniny. Následující úvahu jsem napsal před nastávajícími parlamentními volbami v Řecku pro internetové noviny Deník referendum, který ji zveřejnil 6. 9.
Znepokojení nad situací v ČR vyjádřil minulý týden Výbor pro odstranění rasové diskriminace, známý pod anglickou zkratkou CERD.Zopakoval své výhrady vůči postavení Romů a znovu poukázal na rostoucí počet ghett – takzvaných sociálně vyloučených lokalit – i lidí, kteří v nich žijí. Přidal ale i nové jevy – xenofobii, štvaní proti uprchlíkům a podněcování k nenávisti různých skupin, jmenovitě Islám v ČR nechceme. Stát těmto jevům dostatečně nečelí.
Odmítnutí fašizoidních tendencí ve společnosti, k němuž konečně přistoupil premiér Bohuslav Sobotka, podle mne dostatečné není. Je to ovšem aspoň první vlaštovka. Na západ od českých hranic odmítají krajněpravicové (v němčině se říká jen pravicové) postoje a výzvy politici konzervativní, liberální i socialističtí zcela běžně, u nás to ale není zvykem, máme přece svobodu slova, ne?