V sobotu večer se v kulturním domě v Hodoníně soutěžilo o titul Miss Roma 2016.
Tato soutěž se koná už dvanáct let, a po celou tu dobu ve mně vyvolává smíšené pocity. Na to, co mi na ní vadí, jsem zatím veřejně nepoukazoval, protože mi bylo vždy jasné, že Miss Roma má pro Romy značný emancipační náboj. Říká totiž všem: My, Romové, jsme zde, jsme součástí české společnosti, a dokážeme se v ní i takto uplatnit. Soutěž zvyšuje, zvláště u mladých Romů, pocit hrdosti na romství podle přísloví amaro romipen – amaro baripen, tedy naše romství - naše hrdost.
To jistě může přispívat k jejich integračnímu úsilí – individuálnímu i skupinovému. A o zvýraznění Romů jako etnické skupiny mi přece vždy šlo. Patřím k málo početným lidem této společnosti, kteří soudí, že romská emancipace je nezbytnou cestou romské integrace v demokratickém právním státu, že je její nutnou složkou a nezbytným doplněním asimilace, tedy onoho přizpůsobení se většině a pak i úplného splynutí s ní. Ano, vím, že určitá asimilace je do určité míry nutná a mnoho Romů o ni usiluje. Provází ji však nesnášenlivost značné části většinové společnosti a autoritářské nebo dokonce totalitární vyžadování romské asimilace. Projevuje se přitom nejen oprávněný požadavek na dodržování zákonů, nýbrž vyžaduje se i jednotný způsob života, a potlačuje se romština, romské zvyky a kulturní tradice.
Docent Ivan Ošťádal a Univerzita Karlova podali žalobu na prezidenta Zemana. Přestože ji soud ve správním řízení zamítl, jejich boj se dá hodnotit jako částečně úspěšný. A hlavně potřebný.
Městský soud coby soud správní zamítl ve středu žalobu, kterou na prezidenta republiky Miloše Zemana společně podali fyzik Ivan Ošťádal, docent Univerzity Karlovy, a samotná univerzita, kterou u soudu osobně zastupoval – což je jev krajně neobvyklý – její rektor Tomáš Zima. Žalobci napadli žalobou nečinnost prezidenta republiky Miloše Zemana, který nejprve, loni v květnu, prostě odmítl – ale lišácky bez vydání rozhodnutí – podepsat dekret, jímž měl být Ošťádal jmenován profesorem. Zeman to učinil, i když docent splnil všechny podmínky a i když o tom rozhodla po řádném a dost složitém řízení vědecká rada univerzity.
Údaje, které jsou předmětem volného zpřístupňování veřejnosti, získala zločinná StB nezákonným způsobem. Dnes chybí právní cesty, jak její nezákonnost dodatečně zvrátit. Právo na soukromí musí mít přednost před právem na informace.
Historik a novinář Lidových novin Petr Zídek popsal před dvěma roky http://www.ustrcr.cz/data/pdf/media/2014/clanek007.pdf v Orientaci Lidových novin případ muže, jehož s ohledem na zákonnou ochranu osobních údajů označil jako Vladimíra H. Pan H. byl v roce 1983 spolu s Miroslavem L. uvězněn a odsouzen za vyzvědačství. Toho se měli dopustit ve prospěch USA. Tresty byly deset a třináct let. Z vězení se oba dostali až v roce 1990, kdy je také soud ve zvláštním řízení plně rehabilitoval. Tím bylo soudně potvrzeno, že motivací styků obou mužů s velvyslanectvím USA byl odpor vůči tehdejším politickým poměrům.
Jejich styky s velvyslanectvím USA se však odvinuly od jejich kšeftování se sovětským důstojníkem z posádky v Milovicích. Převzali od něj nejen třeba barevný televizor, ale i stříbrné destičky ze sovětského vojenského radaru za 32 tisíc Kčs, které údajně prý Američanům nabídli. No, a to bylo to „vyzvědačství“. Pan H. byl také už předtím několikrát soudně trestán za jiné činy, jimiž ovšem státněsocialistická diktatura často kriminalizovala jí nepohodlné osoby – za výtržnictví a útok (slovní) na veřejného činitele, za rozkrádání majetku a za příživnictví.
Dnes má Poslanecká sněmovna projednávat vládní návrh novely zákona o veřejném ochránci práv (ombudsmanovi). Návrh je už sněmovní evergreen, Sněmovna ho totiž projednává od 5. ledna loňského roku (!), a vláda na něm už předtím pracovala více než rok.
Samotná instituce veřejného ochránce práv mnohým poslancům vadí. Nejvíc a rozhodně ODS. Vadí však i některým poslancům z TOP 09 a často i lidovcům, z ANO a i z dalších stran včetně sociální demokracie.
Takže místo rozšíření ochráncovy působnosti usilují spíše o její oslabení a koketují s pozměňovacím návrhem poslankyně vládněkoaličního hnutí ANO Radky Maxové, aby zákon Sněmovně umožnil ochránce z jeho funkce kdykoliv odvolat, pokud se „dopustí závažného pochybení“, tedy pokud prostá většina poslanců přítomných ve Sněmovně usoudí, že jeho „pochybení“ je už tak závažné, že je záhodno ho odvolat. A to bez možnosti jakéhokoliv přezkoumání onoho rozhodnutí. Ve třetím čtení nyní vznikne z pozměňovacích návrhů podaných poslanci v druhém čtení něco úplně jiného, než Sněmovně navrhla vláda.
Antiislamista Martin Konvička svou nedělení akcí před saudskoarabskou ambasádou překročil zákon, a paradoxně tak posílil demokracii.
V neděli 11. září rozpustili úředníci pražského magistrátu za pomoci policie akci „S humorem do Mekky“, kterou před budovou saúdskoarabského velvyslanectví pořádala a pražskému magistrátu předtím řádně podle zákona oznámila protiislámská Iniciativa Martina Konvičky. Nikdo nebyl zadržen. Iniciativa se tam shromáždila po nejasném mimoprávním pokusu úřadu zakázat shromáždění kvůli údajné havárii kanalizace před budovou velvyslanectví.