Ocenil jsem postoj Patrika Kunčara (KDU-ČSL), když veřejně řekl, že ho jako starostu Uherského Brodu státní policie zprvu neinformovala vůbec a pak informovala jen nedostatečně o průběhu vražedného útoku v jeho městě a o policejní činnosti při něm a po něm.
Policejních pochybení bylo ve věci uherskobrodské masové vraždy tolik, že to možná přece jen donutí Generální inspekci bezpečnostních sborů postup policie prošetřit a státní orgány vyvodit z toho důsledky. Divím se jen, že ani nikdo z opozice nevolá po odchodu policejního prezidenta a ministra vnitra z funkcí.


Pochybení policistů
Jistě by pomohly interpelace ve Sněmovně. Vhodné by bylo i ustavení sněmovní vyšetřovací komise. Lidé, kteří chtějí věci zametat pod koberec, tvrdí, že tato instituce nemá smysl. Není to pravda, už první výsledek sněmovního vyšetřování aféry pražské Opencard, tedy trestní oznámení komise na státní zástupkyni, jež věc tohoto švindlu dříve dozorovala, bylo dobrým krokem ke změnám v pražském státním zastupitelství a podřízených obvodech.
Tato komise prospěje soustavě státního zastupitelství, jiná vyšetřovací komise by mohla prospět i Policii ČR. Pochybení policie v Uherském Brodě bylo více.
Třem lidem z brodské restaurace Družba se podařilo utéct hlavním vchodem a dalším osmi zadním, služebním. Dva hosté se pokoušeli útočníka zneškodnit, dokonce po něm hodili dvě židle. Pomáhali tím jiným a chránili je. Pak ale do Družby nahlédli dva brodští policisté v neprůstřelných vestách, viděli tam ležet lidi na zemi a muže s pistolí za barovým pultem. Prý na ně i střílel.
Poslali je tam pár minut po začátku vražedného útoku jejich nadřízení. To bylo v pořádku. Ale policisté zase odešli, dokonce opustili dům a stáli před ním. To už vyvolává pochybnosti o správnosti jejich postupu, i když jsem nezaznamenal, že by jim někdo, kdo tam nebyl, vytýkal zbabělost.
Za pár minut přijela posila, asi šest policistů z Brodu, opět v neprůstřelných vestách. To už od lidí, kteří prchli zadem, slyšeli, že zadní vchod je odemknutý a že na záchodě se tam ukrývá osoba, o níž střelec neví.
Nevěděli, zda lidé ležící v restauraci na podlaze jsou mrtví, nebo jak moc jsou zranění. Přesto se v rozporu s vnitřními předpisy rozhodli – tedy jejich nadřízení se rozhodli – nezasahovat a čekat na zásahovou jednotku, která jela až z Brna! Ta přijela za více než půldruhé hodiny. Podle kuchařky, jež uprchla zadním východem, střílel vrah i po odchodu dvou policistů z restaurace. Další zaměstnanec řekl tisku, že policii „musel“ podepsat mlčenlivost. Doufám, že mu policisté nedali podepsat závazek mlčenlivosti, to by bylo protiprávní. Na podepisování nezákonných závazků je stále část této společnosti citlivá.
Podle dozorujícího státního zástupce Romana Kafky i výsledky pitev naznačují, že oběti zemřely „prakticky okamžitě“. Kafka ale také řekl, že Kovář střílel na těla opakovaně. To je dobíjel střelou do hlavy? A co z toho může pitva prokázat?
Střelcem byl Zdeněk Kovář. Který se sám zastřelil.

Mlčenlivost o policejních pochybeních
Počínání brodských policistů bylo v hrubém rozporu se zákonným posláním policie, které je „pomáhat a chránit“ především životy lidí.
Za nehoráznou považuju kritiku ministra vnitra Chovance, že starosta Kunčar byl moc „upovídaný“. Starosta v televizi řekl, že se v restauraci ještě skrývá jeden člověk – byl to manžel starostovy asistentky, a Kovář se prý zastřelil až pár minut po živém Kunčarově vyjádření v televizi. Tím podle ministra život skrývajícího se muže ohrozil. Kovář ho prý mohl zastřelit, kdyby Kunčarovo vyjádření v televizi zachytil.
Starosta novinářům řekl, že součástí oné, bohužel neposkytnuté, policejní informace, přece mohla být i prosba o mlčenlivost. A to, že se tam ten muž už skoro dvě hodiny schovává v restauraci na záchodě, nevěděl starosta od policie, která mu neřekla vůbec nic, nýbrž od své asistentky. Je to absurdní situace.
Ve Francii, kde šlo na rozdíl od Brodu o teror, ale s obdobným počtem zastřelených, policie jen žádala média, aby se v zájmu úspěšnosti zákroku zdržela informování. Zákon, ani ve Francii a ani v České republice, neumožňuje mlčení nařizovat.
Ani sama policie není vázána úplnou mlčenlivostí, naopak, zákon stanoví, že v trestním řízení informuje veřejnost pomocí médií, ovšem tak, aby to „neohrozilo objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení“. Kdo toto zákonné vymezení může kontrolovat?
Zákon v ČR policii brání zveřejňovat totožnost, národnost a jiné, podle zákona citlivé údaje, a také chrání děti. Za koaliční vlády Topolánkovy ODS, Kalouskových lidovců a Bursíkových zelených pak přijal zákonodárce „náhubkový“ zákon. Čelilo se jím únikům informací, ale nejen od policistů a úředníků, ale také – a to asi především – od novinářů, vůči nimž se zavedly tresty až do pěti let odnětí svobody.
Zmatená právní úprava stále čeká na změnu. Dnešní utajování totožnosti zastřelených je důsledkem onoho právního potratu. Podle tohoto zákona totiž nyní policie nesměla prozradit v Uherském Brodu jména zastřelených, a ani jméno střelce!
I pohřby zastřelených probíhají anonymně, jen aby se neporušil hloupě napsaný zákon. Je nedůstojné, že při pohřbech obětí hromadné vraždy, o nichž je informována celá česká veřejnost, se z obav před zmateným „náhubkovým“ zákonem nezveřejňují jména zastřelených.

Vady jsou i v dalších zákonech
Brodská tragédie také ukázala, že zákon upravující držení střelných zbraní a vydávání zbrojních průkazů je nebezpečný, ohrožuje veřejnost. Ministr vnitra Jan Kubice prosadil prostřednictvím vlády Petra Nečase, aby doba platnost průkazu nebyla pět, nýbrž deset let, a Sněmovna, včetně sociálnědemokratických poslanců, to přijala... A důvod? Aby se prý snížila zátěž policie, která platnost zbrojních průkazů prodlužuje.
Ukázalo se také, že zásahové jednotky sídlí jen ve starých, tedy „velkých“ krajích. Nic proti zmenšení dostupné vzdálenosti, ale volání po tom, aby byly zřízeny ve všech krajích, by mohlo být kontraproduktivní. Policisté jsou totiž povinni zasáhnout proti takzvanému aktivnímu střelci vždy. Nesmějí čekat na zásahovou jednotku. K tomu musejí být vybaveni a vycvičeni, což v Uherském Brodě možná nebylo.
Uherskobrodská tragédie, respektive její právní dozvuky, tak může přispět k nápravě a k vytvoření podmínek, aby policie mohla lépe pomáhat a chránit.
Vyšlo v Deníku referendum 5. března 2015