Česká televize vysílala v neděli v 19:15 vysílala v pořadu Události „reportáž“ přiživující na příkladu vídeňských voleb strach české vlády ze strachu z uprchlíků. Ten prý v Rakousku roste a kdoví, jak ty volby dopadnou, nedostanou se ve Vídni a v Rakousku k moci pravicově populističtí a krajně pravicoví svobodní? O výsledcích voleb, tehdy již i v ČR hodinu známých, nebylo v reportáži ani slovo.

Rychle jsem zapudil myšlenku, že bych si na profesionální pochybení a ideologickou podjatost tvůrců reportáže, tedy na generálního ředitele ČT, jenž je za činnost celé televize zodpovědný, mohl stěžovat radě České televize. Pro většinu členů této rady je přece ČT vhodným nebo aspoň omluvitelným nástrojem v potítání komunismu, levice a pravdoláskařského pojetí demokratického řádu lidských práv. Místo toho jsem napsal tento komentář.

Tedy: V neděli se konaly volby do vídeňské radnice. Vídeň je v Rakousku nejlidnatější spolkovou zemí, má 1,5 z tamních 8,5 milionu obyvatel. A jako bašta rakouské sociální demokracie je Vídeň i zemí politicky důležitou. Lidovci, považovaní v Rakousku nejen za konzervativní, ale přímo za pravici, jsou ve Vídni slabí, ve srovnání s ostatními osmi spolkovými zeměmi.

Volby se konaly ve Vídni už od sedmi ráno, ale jen do sedmnácti hodin. Vídeňáci jsou ranními ptáčaty už od dob našeho císařského a královského veličenstva Františka Josefa I., za něhož museli úředníci halt vstávat hodně brzo. Dnešní informační dostupnost způsobila, že už hodinu po skončení voleb vydala rakouská televize první odhad výsledků voleb. Byl velmi blízký skutečným výsledkům, které pak byly za pár hodin zveřejněny: sociální demokracie (SPÖ) 39,4, druzí jsou svobodní (FPÖ), nazývaní v Rakousku Rechtspopulisten, tedy pravicoví populisté – 32,3 procenta.

Bylo to překvapení. Novináři, analytici a politologové v Rakousku, ale také v ČR, založili už dlouho před volbami své úvahy na údajném prudkém růstu voličských sympatií ke svobodným a poklesu obliby sociální demokracii kvůli „uprchlické krizi“, tedy kvůli migrantům, kteří ohrožují Rakousko, a na strašnému strachu, který prý proto Vídeňáky zachvátil. Převaha preferencí soc. demokracie nad svobodnými se podle průzkumů veřejného mínění v předvolební době stále zmenšovala – ze čtyř procent klesla na procento jediné, takže, bojme se všichni spolu nejen v Rakousku, ale i tady v ČR, ve Vídni se možná dostanou k moci krajně pravicoví svobodní.

V ČR slouží řeči o ohrožení migranty k ospravedlnění postojů české vlády, která se tak bojí strachu svých voličů, jež zřejmě považuje za nacionalistické xenofoby, že nevzdává svůj pošetilý postoj uprchlíky nepřijímat pokud možno žádné a nebýt solidární ani s jižními státy EU, kde je jich plno. I čeští novináři jsou odpovědni za to, že potřebu EU závazně se domluvit na počtu uprchlíků pro jednotlivé členské země nebo o něm v Unii podle přijatých pravidel demokraticky většinově rozhodnout vydává vláda za „povinné kvóty“. Chyba je už v překladu, ne povinné, nýbrž závazné kvóty (ve smyslu počtů) chce Evropská komise a dnes už i velká většina vlád členských zemí. V této apologetice neospravedlnitelného vyniká, a to i mezi médii veřejné služby, Česká televize.

Všechna česká média měla k dispozici už v půl sedmé, tedy půldruhé hodiny po skončení voleb, agenturní zprávu z odhadu rakouské televize, podle níž získali sociální demokraté 39, 5 procenta, zatímco svobodní jen 31 procent. Vědělo se přitom předem, že skutečný výsledek voleb se nebude od odhadu příliš lišit. Přesto Česká televize v 19:15 vysílala v pořadu Události „reportáž“, přiživující na příkladu vídeňských voleb strach české vlády ze strachu z uprchlíků. Ten prý v Rakousku roste a kdoví, jak ty volby dopadnou. O výsledcích voleb, tehdy již známých, v ní nebylo ani slovo.

Že bych to měl předložit radě ČT k posouzení? Po zkušenostech z posledních let mě to ani nenapadne. Většina členů rady to přece cítí stejně jako tvůrci té reportáže o vídeňských volbách a dalších propagandistických pořadů. Svět je rozdělen a „našimi“ spojenci jsou přece USA, NATO a také EU, ta ovšem jen tehdy, pokud „nám“ nevnucuje „povinné“ kvóty. Strach z uprchlíků přece jen trochu omezuje nepohodlná demokratická práva a základní svobody (to harampádí „pravdoláskařů“) a pomáhá naopak upevnit žádoucí vliv amerických a nadnárodních společností, posiluje české policejní síly a armádu a ospravedlňuje kýženou vojenskou přítomnost USA v Evropě. Proto musíme jako politici, novináři, učitelé atd. argumentovat strachem z uprchlíků, třeba i v sousedním Rakousku, a to i tehdy, když se ukáže, že není, jak jsme doufali, tak velký, aby přebil solidaritu s migranty, s jižní Evropou a s Německem, jež je k nim vstřícné.

Stížnost na ideologickou zaujatost ČT lze přece snadno odmítnout poukazem na to, že televizní tvůrci nejsou přece pod žádným nátlakem a že televize vládní sociální demokracii nijak nefandí. A není to pravda?

Deník referendum 13. 10.