Romské děti tvoří téměř třetinu žáků dříve zvláštních škol, přestože Romů žije v České republice méně než tři procenta. Uváděla to zpráva světové organizace na ochranu lidských práv Amnesty International (AI) z loňského února, nazvaná „Chce to více snahy – etnická diskriminace romských dětí v českých školách“.

Podle AI a podle mnoha dalších zpráv za posledních dvacet let, včetně těch, které jsem napsal nebo podepsal já jako zmocněnec vlády Miloše Zemana pro lidská práva v letech 1998 – 2001 a které česká vláda vzala na vědomí nebo i schválila, přetrvává v České republice diskriminace romských dětí ve školách. Romové se podle AI potýkají s diskriminací i v hlavním vzdělávacím proudu a vládě se nedaří vypořádat se s podjatostí vůči Romům, v české společnosti hluboce zakořeněnou.

"Rozšířená segregace romských dětí je hrůzným příkladem systematické podjatosti. Školy vedou děti k nenávistné diskriminaci od útlého věku," řekl ke zprávě AI její generální tajemník Salil Shetty. Problém považuje za velmi hluboký.

Tehdejší ministr školství Marcel Chládek zprávu AI loni v dubnu odmítl. Bez uvedení jediného argumentu řekl, že je založena na nepravdivých údajích. Předseda vlády Sobotka navrhl 29. května 2015 prezidentovi, aby Marcela Chládka z funkce ministra odvolal, což Miloš Zeman 5. června učinil. Ústava je v tomto punktu jasná, bohužel jen v tomto punktu.

To jen na okraj, aby si někdo probůh nemyslel, že prezident se nedokáže zastat ministra, který umravňuje „nepřizpůsobivé“, říkám s ironií, ale s ironií hodně trpkou, protože se v období německého národního socialismu (nacismu) nepřizpůsobiví, německy zvaní unanpassungfähig, fyzicky likvidovali v koncentračních táborech. Ostatně premiér Sobotka uvedl důvody Chládkova odvolání dost mlhavě, o diskriminaci Romů a segregaci ve vzdělávání vůbec nehovořil (a asi na to ani nemyslel). Tehdejší ministrovu podporu stávající segregaci v praktických školách a i v hlavním vzdělávacím proudu a ani trvalý statečný odpor Miloše Zemana ke společnému (inkluzivnímu) vzdělávání nikdo nezpochybňuje, to by nikdo nedovolil.

České školství je už 20 let předmětem mezinárodní kritiky
Značná část mé agendy ve funkci zmocněnce vlády pro lidská práva tvořila diskriminace Romů obecně a segregace a diskriminace romských dětí ve školství zvláště. Většina vlády Miloše Zemana byla „česky“ tradiční, tedy konzervativní a národovecká, Listinou základních práv a svobod a mezinárodními závazky v oblasti moderní evropské ochrany lidských práv nepolíbená. Těžko jsem prosazoval, aby vláda diskriminaci Romů uznala jen jako fakt, což byl předpoklad k jejímu postupnému odstraňování. Ale několikrát jsem to i u Miloše Zemana prosadil, díky méně konzervativním členům vlády jako byli Pavel Rychetský, Jan Kavan, Miloš Kužvart, Pavel Dostál a Vladimír Špidla.

Vláda Miloše Zemana zdědila mačismus a paternalismus snad po všech vládách z let 1898 – 1998, tedy už od dob předlitavské vlády Františka Thuna - Hohensteina. Měl jsem ale na takové české tradice účinný lék: byla to hrozba, že „nás“ (tedy ČR) „takhle“ nevezmou do Evropské unie, jak hlavně z Francie a z Německa hrozilo. Bylo to totiž těsně před přijetím republiky do EU, o něž vláda Miloše Zemana velmi stála. V Unii, v jejím Schengenu jako ve společném prostoru pro volný pohyb lidi, zboží a myšlenek i v euru jako ve společné měně viděla totiž nezbytný předpoklad hospodářské prosperity. A abych byl vůči oné vládě spravedlivý, viděla v EU i nutný předpoklad sociálního pokroku. To až později se vztah ČR k Unii zúžil na vysávání evropských fondů. Ale i tenkrát prosazovala imperativ společných evropských hodnot právního a demokratického státu jen menšina členů vlády.

Ředitelem odboru speciálního školství na ministerstvu školství byl v oné době Jiří Pilař, antiinkluzionista. Tak se dnes říká odpůrcům moderního vzdělávání dětí, tedy vzdělávání tak společného a tak nesegregovaného a nediskriminačního, jak je jen možno. Pilař byla skutečná žába na prameni. Eduard Zeman, ministr školství vlády Miloše Zemana, byl ale ještě více „česky“ tradiční než Pilař. Dvě ministryně školství (za ČSSD a za SZ), které do této funkce přišly po Eduardu Zemanovi, nenašly dost sil nebo odvahy, aby Pilaře z této funkce odvolaly. Učinil to až v roce 2008 ministr Liška (SZ).

V březnu 2010 na to Ondřej Liška na svém blogu Aktuálně.cz vzpomíná: „Pan Pilař (…) více než deset let řídil odbor MŠMT, a do doby jeho působení lze proto jednoznačně datovat dlouhodobé účelové popírání a neřešení problémů. Jak ve vzdělávání romských dětí ve zvláštních školách, které vyústilo v odsouzení ČR Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku, tak vysokými počty dětí v ústavní péči, za což je ČR dlouhodobě mezinárodně kritizována.“

Jiří Pilař je dnes místopředsedou regionální organizace TOP 09 v Praze 6. Stojí také v čele profesního spolku Asociace speciálních pedagogů ČR, o.s. Jako jeho předseda bojuje proti „bezbřehé inkluzi“ ministryně Kateřiny Valachové, když už dobře nemůže bojovat otevřeně proti inkluzi obecně. Někdejší Pilařův ministr Eduard Zeman působí dnes na jejím ministerstvu jako školský „ombudsman“, bez jakékoliv zákonné působnosti či zákonného vymezení.

Nebudou se tím zabývati více…
Proti inkluzi brojí nyní i další bývalý ředitel Pilařova ministerského odboru Martin Odehnal, dnes vedoucí odboru školství a evropských fondů úřadu městské části Praha 9. Ten podal podnět státnímu zastupitelství dne 22. května 2015, tedy týden před Sobotkovým návrhem na odvolání Chládka z funkce ministra. Odehnal se v něm domáhal „přezkoumání, zda nedošlo ke spáchání trestného činu ze strany vedení AI“. Pozor, Martin Odehnal pochopitelně nic netvrdil, on se jen dotázal. „A zeptat se snad můžu,“ málem napsal, aby si někdo nemyslel, že někoho obviňuje, nedej bože křivě. (Křivé obvinění je totiž v tomto právním státě trestný čin.)

Státní zástupkyně Zdeňka Galková z Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, která podání správně podle obsahu vyhodnotila jako trestní oznámení a která ve věci jednala a rozhodovala, mu pak napsala, jak se Martin Odehnal pochlubil na internetu, že z listin, které státnímu zastupitelství dodal, neplyne žádné jednání, jež by mohlo naplnit znaky skutkové podstaty některého trestného činu podle trestního zákoníku, a proto „se Vaším podáním,“ píše Zdena Galková, „nebudou orgány činné v trestním řízení více zabývat a bude bez dalšího založeno.“ Tento její závěr je správný a logický.

Jako odůvodnění to mohlo stačit. Jenže Zdeňka Galková ve svém rozhodnutí ještě popsala, jakou trestnou činnost vedení AI Martin Odehnal chce nechat prověřit. Mělo jít, podle Odehnala, o trestný čin křivého obvinění, jehož se členové vedení AI mohli podle něj dopustit „obviněním českých úřadů z trestného činu apartheidu a diskriminace skupiny lidí“. Státní zástupkyně také správně uvedla, že pouhou kritikou činnosti vlády, resp. kritikou činnosti státních institucí a jejich zaměstnanců (…) se nelze dopustit trestného činu křivého obvinění a ani žádného jiného trestného činu.

…i když to je dehonestující pomluva
Dne 9. března informovala Romea.cz (http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/statni-zastupkyne-oznacila-zpravu-ai-za-pseudovyzkum-pry-obsahuje-nepravdive-udaje), že státní zástupkyni Galkové nestačilo oznamovatelovo podání odmítnout. Napsala totiž také, a právě tím se dnes Martin Odehnal chlubí, že zpráva AI „evidentně obsahuje nepravdivé, překroucené a dehonestující informace, které jsou předkládány jako objektivně zjištěná fakta“ a že „může jít o neopodstatněnou, neoprávněnou a neomalenou kritiku činnosti státních institucí a jejich zaměstnanců, potažmo nespravedlivé ˈnálepkováníˈ občanů České republiky, kteří nepatří do komunity Romů.“

Toto neřekla Zdeňka Galková někde při debatě s přáteli, ani to nenapsala na nějakém blogu, tedy v situaci, kdy by to mohlo vzbudit otázky, zda jedná v souladu se zákonem o státní zastupitelství. Ten jí totiž ukládá, aby se „i ve svém osobním životě i při výkonu svých politických práv, nejen tedy při výkonu své funkce, povinně vystříhala všeho, co by mohlo (…) ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost státního zastupitelství.“ Napsala to jako státní zástupkyně při výkonu své funkce podle trestního řádu.

Vláda rozhoduje ve sboru, takže obdobný názor ministra nebylo rozhodnutí státu. Rozhodnutí státního zástupce, pokud vykonává svou funkci, je však rozhodnutím státu. Proto to, co napsala státní zástupkyně Zdeňka Galková, je rozhodnutí státu. Tedy, opakuju: napsala, že zpráva AI „evidentně obsahuje nepravdivé, překroucené a dehonestující informace, které jsou předkládány jako objektivně zjištěná fakta“ a že „může jít o neopodstatněnou, neoprávněnou a neomalenou kritiku činnosti státních institucí a jejich zaměstnanců, potažmo nespravedlivé ˈnálepkováníˈ občanů České republiky, kteří nepatří do komunity Romů.“

Kárná žaloba na státního zástupce
Kárným proviněním je zaviněné porušení povinností státního zástupce, zaviněné chování nebo jednání státního zástupce, jímž ohrožuje důvěru v činnost státního zastupitelství nebo v odbornost jeho postupu anebo snižuje vážnost a důstojnost funkce státního zástupce. Kárnou žalobu na státní zástupkyni Zdeňku Galkovou může podat pět osob: ministr spravedlnosti a čtyři státní zástupci, kteří také vykonávání pravomoc státní správy státního zastupitelství – nejvyšší, vrchní, městský v Praze a obvodní v Praze 1. Všem pěti posílám tento text jako podnět ke kárné žalobě na Zdeňku Galkovou.

Podle zákona o státním zastupitelství má totiž státní zástupce vykonávat svou působnost „nestranně, respektuje a chrání přitom lidskou důstojnost, rovnost všech před zákonem a dbá na ochranu základních lidských práv a svobod. Při výkonu své funkce je podle tohoto zákona povinen „vystříhat se všeho, co by mohlo vzbuzovat důvodné pochybnosti o dodržování povinností, ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost státního zastupitelství anebo ohrozit důvěru v nestranný a odborný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce“. Nesmí se „ve výkonu své funkce nechat ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním či sdělovacími prostředky“, ba dokonce ani občanským sdružením Asociace speciálních pedagogů.

Svoji funkci musí státní zástupce „vykonávat nezaujatě a bez ekonomických, sociálních, rasových, etnických, sexuálních, náboženských nebo jiných předsudků a ve vztahu k osobám, s nimiž při výkonu své funkce jedná, se musí zdržet projevů osobních sympatií, náklonnosti nebo negativních postojů“. Zdůraznil bych zde onen zákaz etnických předsudků a projevy negativních postojů. Zdeňka Galková totiž ono vytýkané dehonestování, nespravedlivé „nálepkování“ a údajnou nepravdivost nijak nedoložila.

Musím přitvrdit
Nehorázné zneužití veřejné funkce státního zástupce mě nutí přitvrdit. Nejen AI a její zpráva, ale i já, na základě svých zkušeností vládního zmocněnce a dalších funkcí v soustavě OSN a EU, dále člena a účastníka mnoha občanských inciativ posledních 25 let a zkušeností novináře, tvrdím, že v České republice má přetrvávání diskriminace a segregace romských pomocí praktických škol i v hlavním vzdělávacím proudu takový rozsah a intenzitu, že mě; to vede k závěru, že se tu ve školách soustavně uplatňuje vůči romským dětem odlišné zacházení oproti zacházení s dětmi neromskými a že se romské děti kvůli své údajné či skutečné etnické odlišnosti vystavují, i pomocí státních orgánů, ponižujícímu zacházení, neboli, jinými slovy, že se v ČR uplatňuje segregace a apartheid.

V této zemi působí několik spolků a dalších právnických osob, které mohou orgánům činným v trestním řízení poskytnout konkrétní příklady takového zacházení. Příkladem je i postup státní zástupkyně Zdeňky Galkové. Takovou právnickou osobou může být i státní orgán, například Česká školní inspekce. Příkladem je nedávný případ segregace ve škole v Krásné Lípě, o němž Romea.cz rovněž informovala http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/klara-laurencikova-na-zakladni-skole-v-krasne-lipe-doslo-minimalne-k-segregaci-pripadne-i-diskriminaci.


Romea.cz 19. března 2016