Výkonní umělci či tvůrci na volné noze nejsou flákači natahující ruku po milodaru.
Nejsou ani natolik naivní, aby o něj žádali. Představují si strukturovanou pomoc, kterou budou v budoucnosti splácet.
Jsme v situaci, kdy se společnost bojí nemoci, utrpení, smrti. Prožívá osud našeho mizerně vybaveného zdravotního personálu, lékařek a lékařů. Z dálky sledujeme situaci v Africe a v zemích, kde vládnou diktátoři jako Bolsonaro a kde není vůle či nejsou prostředky na opravdovou prevenci. Natož pak na léčbu. Ve favelách a v chudých čtvrtích často nemají ani vodu na to, aby si lidé natěsnáni v chatrčích mohli podle pokynů vlády umýt ruce. Itálie musí rychle organizovat finanční pomoc lidem, kteří - zejména na jihu - nemají peníze na nákup potravin. V Evropě již nastal obyčejný a opravdový hlad mezi nejchudšími, a především mezi těmi, kdo pracovali na černo nebo mezi osobami, které mají víceméně ilegální statut. Ty přichází i o střechu nad hlavou a jsou odkázány na polévky pro chudé.