Pirátům dáno - státem sežráno, aneb hledá se dárce
"Ha! Piráti škemrají o peníze", říkáte si teď možná. Kdepak. Piráti peníze naopak dostali, ale možná si jich moc neužijí.
Na náš transparentní bankovní účet dorazilo 20 000 Kč. Vřele děkujeme, jenže ouha, on to byl vklad pokladnou a zpráva pro příjemce žádná. Okamžitě se uvnitř strany rozbíhá pátrání, že by se ani FBI nemusela stydět. "Ví o tom někdo něco?", ptá se kde kdo na našem internetovém fóru. A co na to počítač? Mlčí. Nikdo nic neví, nikdo z nás to nebyl, nikdo nemá ani potuchy, kdo nás takto obdaroval. Zjistit lze pouze to, že vklad byl učiněn na pobočce FIO a ve kterém městě. Nezbývá, než vyslat našeho dredatého předsedu do oné pobočky a požádat banku, aby nám ofotila svoji kopii potvrzení o vkladu.
A podruhé ouha. Žádné jméno není vyplněno, žádná zpráva pro příjemce, podpis nečitelný. Náš mladý a sympatický předseda využívá svého přirozeného šarmu a vyzvídá na pracovníku (nebo pracovnici?) banky. A dozvídá se. Dobře se na to pamatují, ten dárce (používám mužský rod, ale třeba to byla dárkyně) je docela dobře popsán a dokonce si v bance pamatují, jak svůj dokonale anonymní dar zdůvodnil. V bance to ví, my to víme a ví to dárce. A teď ho hledáme.
Podle Zákona o politických stranách totiž u každého daru musíme znát identitu dárce a uvést ji ve výroční zprávě, kterou musíme odevzdat na konci roku do Poslanecké sněmovny. Za loňský rok jsme s tím neměli sebemenší problém. Všechny dárce jsme znali, ve zprávě uvedli, do Sněmovny předali v termínu. Jenže letos problém bude. Pokud se nám dárce nepodaří identifikovat, nezbývá nám podle výše uvedeného zákona než ty peníze převést státu - a ten je rozfrcá, jak se všeobecně ví.
Tahle situace nemá dobré řešení. Buď se nám dárce ohlásí a smíří se s tím, že jej uvedeme ve výroční zprávě, kterou si může v knihovně Sněmovny přečíst každý. A nebo se nám neozve, kvůli v bance vyjádřeným důvodům, a my o peníze přijdeme. A nebo, pokud si dárce schoval potvrzení z banky, jsme ochotni podstoupit riziko pomluvení ze strany našich odpůrců a peníze vyzvednout a diskrétně mu je vrátit. Ovšem o ty peníze přijdeme také.
A aby toho nebylo málo, tak o několik dnů později přistálo na našem účtu dalších 200 Kč a opět anonymně, vkladem na pokladně. "To, že jste paranoidní ještě neznamená, že po vás nejdou" je citát z jednoho filmu a samozřejmě i u nás se začaly rozvíjet různé teorie.
1) Někdo nás chce poškodit. Dá nám anonymní dar, my to chamtivě sežereme a on nás pak mediálně znemožní.
2) Někdo nás testuje. Když se zachováme poctivě, tak se k daru přihlásí a možná nám pak daruje i víc.
3) Někdo nám chce skutečně pomoci, ale neuvědomil si, že takto to prostě nelze, protože dar propadne státu.
Na závěr tedy chci apelovat na všechny naše příznivce, sympatizanty a hlavně dárce. Pokud nám chcete darovat peníze, nebo cokoliv jiného (věc), tak rozhodně ne anonymně. Jsme sice Piráti, ale zákony dodržujeme a hlavně dodržujeme naše sliby. A slíbili jsme, že nebudeme jako ostatní strany.
Na náš transparentní bankovní účet dorazilo 20 000 Kč. Vřele děkujeme, jenže ouha, on to byl vklad pokladnou a zpráva pro příjemce žádná. Okamžitě se uvnitř strany rozbíhá pátrání, že by se ani FBI nemusela stydět. "Ví o tom někdo něco?", ptá se kde kdo na našem internetovém fóru. A co na to počítač? Mlčí. Nikdo nic neví, nikdo z nás to nebyl, nikdo nemá ani potuchy, kdo nás takto obdaroval. Zjistit lze pouze to, že vklad byl učiněn na pobočce FIO a ve kterém městě. Nezbývá, než vyslat našeho dredatého předsedu do oné pobočky a požádat banku, aby nám ofotila svoji kopii potvrzení o vkladu.
A podruhé ouha. Žádné jméno není vyplněno, žádná zpráva pro příjemce, podpis nečitelný. Náš mladý a sympatický předseda využívá svého přirozeného šarmu a vyzvídá na pracovníku (nebo pracovnici?) banky. A dozvídá se. Dobře se na to pamatují, ten dárce (používám mužský rod, ale třeba to byla dárkyně) je docela dobře popsán a dokonce si v bance pamatují, jak svůj dokonale anonymní dar zdůvodnil. V bance to ví, my to víme a ví to dárce. A teď ho hledáme.
Podle Zákona o politických stranách totiž u každého daru musíme znát identitu dárce a uvést ji ve výroční zprávě, kterou musíme odevzdat na konci roku do Poslanecké sněmovny. Za loňský rok jsme s tím neměli sebemenší problém. Všechny dárce jsme znali, ve zprávě uvedli, do Sněmovny předali v termínu. Jenže letos problém bude. Pokud se nám dárce nepodaří identifikovat, nezbývá nám podle výše uvedeného zákona než ty peníze převést státu - a ten je rozfrcá, jak se všeobecně ví.
Tahle situace nemá dobré řešení. Buď se nám dárce ohlásí a smíří se s tím, že jej uvedeme ve výroční zprávě, kterou si může v knihovně Sněmovny přečíst každý. A nebo se nám neozve, kvůli v bance vyjádřeným důvodům, a my o peníze přijdeme. A nebo, pokud si dárce schoval potvrzení z banky, jsme ochotni podstoupit riziko pomluvení ze strany našich odpůrců a peníze vyzvednout a diskrétně mu je vrátit. Ovšem o ty peníze přijdeme také.
A aby toho nebylo málo, tak o několik dnů později přistálo na našem účtu dalších 200 Kč a opět anonymně, vkladem na pokladně. "To, že jste paranoidní ještě neznamená, že po vás nejdou" je citát z jednoho filmu a samozřejmě i u nás se začaly rozvíjet různé teorie.
1) Někdo nás chce poškodit. Dá nám anonymní dar, my to chamtivě sežereme a on nás pak mediálně znemožní.
2) Někdo nás testuje. Když se zachováme poctivě, tak se k daru přihlásí a možná nám pak daruje i víc.
3) Někdo nám chce skutečně pomoci, ale neuvědomil si, že takto to prostě nelze, protože dar propadne státu.
Na závěr tedy chci apelovat na všechny naše příznivce, sympatizanty a hlavně dárce. Pokud nám chcete darovat peníze, nebo cokoliv jiného (věc), tak rozhodně ne anonymně. Jsme sice Piráti, ale zákony dodržujeme a hlavně dodržujeme naše sliby. A slíbili jsme, že nebudeme jako ostatní strany.