Eurostrach
Přestože již přes 50 let prokazuje Evropská unie na mnoha ekonomických ukazatelích svoji úspěšnost, je u nás každý další integrační krok provázen silnými obavami.
Česká republika si mnoho podob „eurostrachu“ vyzkoušela už v roce 2004 při vstupu do Evropské unie. Šířily se obavy, že přijetí mezi unijní státy povede k prudkému zdražení. Tyto „zaručené pravdy“ byly živeny nejen některými politiky, ale i řadou firem, kterým zákazníci narychlo kupující byty, sekačky či dokonce trvanlivé potraviny rozhodně nevadili.
Unijní realita se však ukázala být poněkud jiná. Inflace se od vstupu do EU pohybovala pod 2,5 procenty, a i za tímto mírným růstem cen stálo mnoho jiných faktorů než jen Brusel – tu vyšší ceny benzinu, tu zemědělská neúroda a jindy zase zdražování energií.
Ozývalo se i mnoho hlasů, že bruselská administrativa sešněruje tuzemskou ekonomiku. Pro české podniky však Evropská unie naopak znamenala obrovský impuls v podobě přístupu na jednotný trh a zahraniční obchod se rychle přehoupl do mnohamiliardových přebytků. Lidem to zase přineslo desetitisíce nových pracovních příležitostí u zahraničních firem, které začaly brát Českou republiku po jejím vstupu do EU ještě o něco vážněji. Ekonomika tak během dvou let téměř zdvojnásobila svůj růst na 6,1 procenta a toto tempo si navzdory stále odkládaným reformám veřejných financí udržuje doteď.
Podobně to dopadlo s obavami o ztrátu národní suverenity. Ani v Evropské unii Češi nepřestali být méně Čechy než dřív, stejně jako o svoji identitu nepřišli Slováci, Lotyši nebo třeba Němci. Naopak, můžeme mluvit do celé řady věcí, o kterých by se jinak rozhodovalo bez nás.
Otázkou je, kolikrát si ještě budeme muset svůj eurostrach prožít, než nám dojde, že rozdíl mezi problémem a příležitostí je pouze otázkou přístupu k věci? Když sleduji některé diskuse ohledně přijetí eura, zdá se mi, že ještě minimálně jednou.
Společná evropská měna a její zavádění v jednotlivých členských státech má bezesporu i svoje stinné stránky, na které je potřeba dát dobrý pozor, ale klady jednoznačně převažují. Euru se velice rychle dostalo mezinárodního přijetí a etablovalo se jako světová měna. Posiluje vůči americkému dolaru, jako devizová rezerva si nachází stále větší oblibu u centrálních bank v Asii i na Středním východě. Navíc se zdá, že Evropská centrální banka nemá o nic menší vůli držet inflaci na uzdě než bývalí národní strážci monetární politiky.
Debata v Česku se však mnohdy redukuje jen na šíření podobných poplašných zpráv, jaké strašily lidi před vstupem do EU. Nepřijde prudké zdražení? Neztratíme s národní měnou i suverenitu?
Před několika týdny se proto zformovala skupina zástupců vlády, podnikové sféry, akademické oblasti a neziskového sektoru jejímž cílem bude vysvětlovat mýty panující kolem přijetí eura a otevřeně informovat o výhodách i rizicích přijetí společné evropské měny. Doufáme, že tím přispějeme k věcnější diskusi a zmírnění strachu, který se v této souvislosti začíná u nás objevovat. Pokud se nám podaří nahradit „eurostrach“ serioznější debatou bez předsudků, bude náš cíl splněn. Budu rád, když nám prostřednictvím tohoto blogu, dáte vědět čeho se v souvislosti s přijetím eura obáváte, o jakých aspektech přijetí jednotné evropské měny nemáte dostatek informací a o čem byste si rádi pohovořili na chystaných veřejných debatách se zástupci výše zmíněných institucí.
Česká republika si mnoho podob „eurostrachu“ vyzkoušela už v roce 2004 při vstupu do Evropské unie. Šířily se obavy, že přijetí mezi unijní státy povede k prudkému zdražení. Tyto „zaručené pravdy“ byly živeny nejen některými politiky, ale i řadou firem, kterým zákazníci narychlo kupující byty, sekačky či dokonce trvanlivé potraviny rozhodně nevadili.
Unijní realita se však ukázala být poněkud jiná. Inflace se od vstupu do EU pohybovala pod 2,5 procenty, a i za tímto mírným růstem cen stálo mnoho jiných faktorů než jen Brusel – tu vyšší ceny benzinu, tu zemědělská neúroda a jindy zase zdražování energií.
Ozývalo se i mnoho hlasů, že bruselská administrativa sešněruje tuzemskou ekonomiku. Pro české podniky však Evropská unie naopak znamenala obrovský impuls v podobě přístupu na jednotný trh a zahraniční obchod se rychle přehoupl do mnohamiliardových přebytků. Lidem to zase přineslo desetitisíce nových pracovních příležitostí u zahraničních firem, které začaly brát Českou republiku po jejím vstupu do EU ještě o něco vážněji. Ekonomika tak během dvou let téměř zdvojnásobila svůj růst na 6,1 procenta a toto tempo si navzdory stále odkládaným reformám veřejných financí udržuje doteď.
Podobně to dopadlo s obavami o ztrátu národní suverenity. Ani v Evropské unii Češi nepřestali být méně Čechy než dřív, stejně jako o svoji identitu nepřišli Slováci, Lotyši nebo třeba Němci. Naopak, můžeme mluvit do celé řady věcí, o kterých by se jinak rozhodovalo bez nás.
Otázkou je, kolikrát si ještě budeme muset svůj eurostrach prožít, než nám dojde, že rozdíl mezi problémem a příležitostí je pouze otázkou přístupu k věci? Když sleduji některé diskuse ohledně přijetí eura, zdá se mi, že ještě minimálně jednou.
Společná evropská měna a její zavádění v jednotlivých členských státech má bezesporu i svoje stinné stránky, na které je potřeba dát dobrý pozor, ale klady jednoznačně převažují. Euru se velice rychle dostalo mezinárodního přijetí a etablovalo se jako světová měna. Posiluje vůči americkému dolaru, jako devizová rezerva si nachází stále větší oblibu u centrálních bank v Asii i na Středním východě. Navíc se zdá, že Evropská centrální banka nemá o nic menší vůli držet inflaci na uzdě než bývalí národní strážci monetární politiky.
Debata v Česku se však mnohdy redukuje jen na šíření podobných poplašných zpráv, jaké strašily lidi před vstupem do EU. Nepřijde prudké zdražení? Neztratíme s národní měnou i suverenitu?
Před několika týdny se proto zformovala skupina zástupců vlády, podnikové sféry, akademické oblasti a neziskového sektoru jejímž cílem bude vysvětlovat mýty panující kolem přijetí eura a otevřeně informovat o výhodách i rizicích přijetí společné evropské měny. Doufáme, že tím přispějeme k věcnější diskusi a zmírnění strachu, který se v této souvislosti začíná u nás objevovat. Pokud se nám podaří nahradit „eurostrach“ serioznější debatou bez předsudků, bude náš cíl splněn. Budu rád, když nám prostřednictvím tohoto blogu, dáte vědět čeho se v souvislosti s přijetím eura obáváte, o jakých aspektech přijetí jednotné evropské měny nemáte dostatek informací a o čem byste si rádi pohovořili na chystaných veřejných debatách se zástupci výše zmíněných institucí.