Vzpomínáme na povodně 1997 a 2002
Klimatolog, meteorolog, hydrolog. Vybrané tři profese, které mají co dočinění s povodněmi, na které letos vzpomínáme. Roky 1997 a 2002 jsou v našich vzpomínkách povodňovými roky. 10 let od velkých povodní hlavně na Moravě a 5 let od velkých povodní hlavně v Čechách, které změnily myšlení nás všech.
Letní povodeň ze srážek začíná pro meteorologa v okamžiku, kdy se někde nad oceánem vytvoří srážkově zajímavá oblačnost, frontální porucha nebo hluboká tlaková níže. Pro hydrologa začíná taková povodeň v okamžiku, kdy meteorolog předpoví možnost výskytu intenzivních nebo déletrvajících srážek ve střední Evropě. Oba mají k dispozici obrovské množství informací, výstupů z různých modelů a snaží se průběžně upřesňovat předpokládaný vývoj povodňové situace. Výsledkem jejich spolupráce je hydrologická předpověď stavů a průtoků na vybraných profilech českých, moravských a slezských řek (hydro.chmi.cz) na 48 hodin dopředu. Tato předpověď reaguje na předpověď srážek, na aktuální bilanci vlhkosti v jednotlivých povodích i na očekávané množství vody vypouštěné z nádrží v profilech pod vodními díly. Každý odborník ví, že spolehlivost předpovědi má své meze, ale pro prvních 24 hodin je hydrologická předpověď dobře použitelná jako podklad pro různá osobní i profesní rozhodnutí. Základy takto fungujícího předpovědního systému byly v Českém hydrometeorologickém ústavu (ČHMÚ) položeny už mnoho let před rokem 1997. Technika měření a zpracování dat a informací však za posledních 10 let udělala obrovský skok. Automatizace měření, rozvoj mobilních komunikací, databázové aplikace. Každých 10 až 15 minut máme dnes k dispozici aktualizovanou informaci o dění v atmosféře. Spolupráce předpovědních pracovišť ČHMÚ s Hasičským záchranným sborem, Armádou ČR, podniky Povodí a dalšími složkami krizového řízení je dnes na vysoké odborné i kvalitní lidské úrovni.
Veřejnost získává potřebné informace nejen na internetu ČHMÚ (pocasi.chmi.cz), ale i na různých zpravodajských serverech, v rozhlase, televizi. V případě očekávané krizové situace vzniká „mediální“ přetlak, který může být i kontraproduktivní. Různá média chtějí informovat dříve a zajímavěji než jiná, což v tomto případě není vhodné. Odstrašujícím případem byla informace ve zpravodajství TV NOVA o blížící se vichřici v lednu 2007, která uspíšila „orkán Kyril“ o téměř 24 hodin. Všichni očekávali vichřici ve čtvrtek 18. ledna večer, TV NOVA už ve středu 17. ledna v noci. Je správné, že za vydávání výstražných informací je na základě „single voice“ principu zodpovědná jedna pověřená organizace, kterou je ČHMÚ. Bohužel jsou tyto výstražné informace někdy prezentovány neúplně, někdy zcela špatně a někdy dokonce i tak, že není poznat, kdo výstrahu vlastně vydal, což snižuje její závažnost.
Ale zpět k povodňovým výročím. I před rokem 1997 jsme na území Česka zažívali povodně, i před rokem 1997 umírali v Česku při povodních lidé. Pro většinu z nás však povodně znamenaly něco vzdáleného. Byla to pro nás pouze zmínka ve zpravodajství. Možná si to příliš neuvědomujeme, ale informace se pro nás dnes stala zcela nepostradatelnou součástí života. Obě významné povodňové situace jsem bohužel/bohudík strávil s rodinou v Chorvatsku. Když jsme v pátek 4. července 1997 odjížděli, tak meteorologové předpovídali intenzívní srážky a povodně. Jako klimatolog jsem těmto informacím příliš pozornosti nevěnoval a strávil klidnou dovolenou na Istrii. V sobotu 12. července jsme při odjezdu potkali rodinu z Přerova, která zrovna přijela z Moravy na dovolenou. Jejich vyprávění o povodních na Moravě jsem bral hodně s rezervou. Stovky milimetrů srážek? Mrtví? Zničené mosty, silnice, domy? Nedělní ráno v Mikulově, Olomouci, Přerově a poté na dalších místech bylo pro mne tvrdým probuzením. O pět let později jsem vrcholící povodeň prožíval na chorvatském Murteru. Jedna SMSka za druhou, místní televize u paní domácí, české noviny jen s dvoudenním zpožděním. Před informacemi z domova se nedalo uhnout. Příbuzní mě zásobovali nejen seriózními informacemi, ale i povodňovými vtipy (jistě si vzpomenete, jak umíme zlehčovat vlastní neštěstí).
Proč takto srovnávám? Nebyl jsem ani v roce 1997 ani o pět let později nijak profesně svázán s předpovědí nebo průběhem povodní. Nemusel jsem tedy přerušit dovolenou a narychlo se vracet do práce jako někteří mí kolegové. Nebyl jsem ani soukromě jakkoliv postižen povodní. Byl jsem klimatolog, který se o povodeň zajímá až po jejím skončení (kolik, kde a jak napršelo a co to způsobilo). Přesto jsem zaznamenal obrovský technologický skok v dostupnosti informací. Dříve měl informace jenom ten, kdo je aktivně vyhledával a dnes je nemá jenom ten, kdo se jim aktivně brání.
Teď už zbývá jenom to, abychom se s informacemi naučili žít.
Letní povodeň ze srážek začíná pro meteorologa v okamžiku, kdy se někde nad oceánem vytvoří srážkově zajímavá oblačnost, frontální porucha nebo hluboká tlaková níže. Pro hydrologa začíná taková povodeň v okamžiku, kdy meteorolog předpoví možnost výskytu intenzivních nebo déletrvajících srážek ve střední Evropě. Oba mají k dispozici obrovské množství informací, výstupů z různých modelů a snaží se průběžně upřesňovat předpokládaný vývoj povodňové situace. Výsledkem jejich spolupráce je hydrologická předpověď stavů a průtoků na vybraných profilech českých, moravských a slezských řek (hydro.chmi.cz) na 48 hodin dopředu. Tato předpověď reaguje na předpověď srážek, na aktuální bilanci vlhkosti v jednotlivých povodích i na očekávané množství vody vypouštěné z nádrží v profilech pod vodními díly. Každý odborník ví, že spolehlivost předpovědi má své meze, ale pro prvních 24 hodin je hydrologická předpověď dobře použitelná jako podklad pro různá osobní i profesní rozhodnutí. Základy takto fungujícího předpovědního systému byly v Českém hydrometeorologickém ústavu (ČHMÚ) položeny už mnoho let před rokem 1997. Technika měření a zpracování dat a informací však za posledních 10 let udělala obrovský skok. Automatizace měření, rozvoj mobilních komunikací, databázové aplikace. Každých 10 až 15 minut máme dnes k dispozici aktualizovanou informaci o dění v atmosféře. Spolupráce předpovědních pracovišť ČHMÚ s Hasičským záchranným sborem, Armádou ČR, podniky Povodí a dalšími složkami krizového řízení je dnes na vysoké odborné i kvalitní lidské úrovni.
Veřejnost získává potřebné informace nejen na internetu ČHMÚ (pocasi.chmi.cz), ale i na různých zpravodajských serverech, v rozhlase, televizi. V případě očekávané krizové situace vzniká „mediální“ přetlak, který může být i kontraproduktivní. Různá média chtějí informovat dříve a zajímavěji než jiná, což v tomto případě není vhodné. Odstrašujícím případem byla informace ve zpravodajství TV NOVA o blížící se vichřici v lednu 2007, která uspíšila „orkán Kyril“ o téměř 24 hodin. Všichni očekávali vichřici ve čtvrtek 18. ledna večer, TV NOVA už ve středu 17. ledna v noci. Je správné, že za vydávání výstražných informací je na základě „single voice“ principu zodpovědná jedna pověřená organizace, kterou je ČHMÚ. Bohužel jsou tyto výstražné informace někdy prezentovány neúplně, někdy zcela špatně a někdy dokonce i tak, že není poznat, kdo výstrahu vlastně vydal, což snižuje její závažnost.
Ale zpět k povodňovým výročím. I před rokem 1997 jsme na území Česka zažívali povodně, i před rokem 1997 umírali v Česku při povodních lidé. Pro většinu z nás však povodně znamenaly něco vzdáleného. Byla to pro nás pouze zmínka ve zpravodajství. Možná si to příliš neuvědomujeme, ale informace se pro nás dnes stala zcela nepostradatelnou součástí života. Obě významné povodňové situace jsem bohužel/bohudík strávil s rodinou v Chorvatsku. Když jsme v pátek 4. července 1997 odjížděli, tak meteorologové předpovídali intenzívní srážky a povodně. Jako klimatolog jsem těmto informacím příliš pozornosti nevěnoval a strávil klidnou dovolenou na Istrii. V sobotu 12. července jsme při odjezdu potkali rodinu z Přerova, která zrovna přijela z Moravy na dovolenou. Jejich vyprávění o povodních na Moravě jsem bral hodně s rezervou. Stovky milimetrů srážek? Mrtví? Zničené mosty, silnice, domy? Nedělní ráno v Mikulově, Olomouci, Přerově a poté na dalších místech bylo pro mne tvrdým probuzením. O pět let později jsem vrcholící povodeň prožíval na chorvatském Murteru. Jedna SMSka za druhou, místní televize u paní domácí, české noviny jen s dvoudenním zpožděním. Před informacemi z domova se nedalo uhnout. Příbuzní mě zásobovali nejen seriózními informacemi, ale i povodňovými vtipy (jistě si vzpomenete, jak umíme zlehčovat vlastní neštěstí).
Proč takto srovnávám? Nebyl jsem ani v roce 1997 ani o pět let později nijak profesně svázán s předpovědí nebo průběhem povodní. Nemusel jsem tedy přerušit dovolenou a narychlo se vracet do práce jako někteří mí kolegové. Nebyl jsem ani soukromě jakkoliv postižen povodní. Byl jsem klimatolog, který se o povodeň zajímá až po jejím skončení (kolik, kde a jak napršelo a co to způsobilo). Přesto jsem zaznamenal obrovský technologický skok v dostupnosti informací. Dříve měl informace jenom ten, kdo je aktivně vyhledával a dnes je nemá jenom ten, kdo se jim aktivně brání.
Teď už zbývá jenom to, abychom se s informacemi naučili žít.