Americká meteorologická společnost (AMS) je ctihodná organizace sdružující profesionální i amatérské zájemce o meteorologii a klimatologii založená v roce 1919. Pořádá semináře, konference a výstavy, podporuje studenty, vydává několik odborných časopisů a v nepravidelných intervalech vydává různá prohlášení. Minulý týden vydala AMS prohlášení Změna klimatu.

Úvodem je vhodné podotknout, že od prohlášení nikdo neočekává přinášení vědeckých důkazů a poznatků, ale pouze shrnutí postojů a názorů AMS k aktuálnímu stavu vědeckého poznání. Prohlášení schvaluje Council (21 členů Rady AMS) a každé prohlášení je před schválením a publikováním otevřeno členům k diskusi. Nejsem členem AMS, takže nemohu posoudit hloubku a úroveň takové diskuse, ale jak znám některé členy je jistě obsažná. Tento úvod je určen těm, kdo by mohli prohlášení považovat za stanovisko jednotlivců nebo zmanipulovaného davu, jak bývá v českých skeptických končinách zvykem.


Pokusím se zde volně citovat části prohlášení, kompletní překlad nepovažuji za nutný – zájemce, který by s překladem poté pracoval, si jistě umí text přečíst v originále.

Pozorování ukazuje zvyšování globální průměrné teploty vzduchu a teploty oceánu, odtávání sněhu a ledu a zvyšování průměrné hladiny oceánu. Přízemní teplota Země se zvýšila o 0,8°C v období 1901 -2010 a o 0,5°C v období 1979 – 2010. Přirozené kolísání klimatu způsobuje, že vzestup není každoroční, ovšem 10 nejteplejších let jsme zaznamenali po roce 1997. Oteplování probíhá rychleji na dalekém severu a na pevninách. Rozsah a objem arktického ledu v posledních desetiletích klesá, grónský a antarktický ledovec ztratil značné množství ledu. Většina světových ledovců ustupuje. Hladina oceánu se ve 20 století zvedla o 17 cm. Téměř polovina této hodnoty je dána tepelnou roztažností vody, přispívá i odtávání pevninských ledovců. Na území USA statistiky ukazují značné změny. Objem přívalových srážek se zvyšuje. I ve vyšších nadmořských výškách stoupá podíl tekutých a klesá podíl tuhých srážek. Maximální objem sněhové pokrývky na jaře klesá, tání nastupuje dříve. Mění se sezónní projevy – časnější jaro, delší bezmrazová období, delší vegetační období, změny v migraci ptáků a hmyzu.

Klima se měnilo vždy, pozorované změny však nemůžeme vysvětlit pouze přirozeným kolísáním. Je jasné, že dominantní příčinou rychlých změn klimatu v posledních 50 letech je antropogenní zvyšování množství skleníkových plynů. Toto zvyšování je výsledkem spalování fosilních paliv a odlesňování. Zatímco velké množství CO2 vstupuje do a vystupuje z atmosféry přirozenou cestou, lidská aktivita zvyšuje celkový objem CO2 v atmosféře a v oceánu. Zhruba polovina antropogenního CO2 za posledních 250 let byla absorbována oceánem a suchozemskou biosférou, zbytek zůstává v atmosféře. Z měření prováděných od 50. let 20 století vyplývá, že množství CO2 v atmosféře stoupá nejrychleji za posledních 800.000 let. Vodní pára je rovněž významným skleníkovým plynem. Její koncentrace závisí na teplotě a je součástí hydrologického cyklu (výpar-kondenzace-srážky). Objem vodní páry značně kolísá v čase a prostoru v souvislosti s aktuálním počasím. Pozorování ukazuje zvyšující se objem vodní páry v posledních desetiletích, což samozřejmě zesiluje skleníkový efekt. Člověk ovlivňuje klima i produkcí a změnou fyzikálních vlastností pevných částic v atmosféře (atmosférický aerosol) – prach, mořská sůl, sírany. Aerosoly mohou zesilovat i zeslabovat oteplování atmosféry v závislosti na svých vlastnostech. Většina antropogenních aerosolů ochlazuje planetu. Aerosoly vyvržené do stratosféry (cca 13 až 50 km nadzemským povrchem) mohou snižovat globální povrchovou teplotu několik let. Naproti tomu saze vzniklé nedokonalým spalováním fosilních paliv planetu oteplují. Změny ve využití krajiny mění oběh vody a výměnu energie v atmosféře – vysušování, odlesňování, zalesňování, zemědělství, výstavba měst a přehrad – s dopadem na lokální až regionální klima.

Antropogenní i přirozené změny klimatu budou pokračovat i v budoucnosti. Projekce klimatu na desetiletí berou v úvahu tok energie do a z planetárních systémů v čase delším než je limit pro předpověditelnost počasí. Z mnoha důvodů je klima možné modelovat v delších časových intervalech než počasí (sezonalita, průměrnost, dlouhotrvající jevy).

Budoucí oteplování je nevyhnutelné, protože se neustále zvyšuje množství skleníkových plynů. Zlepšení může být dosaženo geoinženýrskými zásahy, např. odebíráním a následným skladováním CO2 z atmosféry. Možná rizika mohou být značná a další studie jsou nutné (viz dřívější prohlášení AMS http://www.ametsoc.org/policy/2009geoengineeringclimate_amsstatement.html). V posledních desetiletích pozorované změny budou tedy většinou pokračovat. Snahy o zpomalení emisí skleníkových plynů byly dosud neúspěšné. Budoucí technologie a politika jsou schopny dosáhnout rychlé redukce emisí skleníkových plynů, to by zmenšilo oteplování a jeho dopady. Oceán má velkou teplotní kapacitu a bude se tedy pomalu oteplovat a termálně rozpínat několik století. Pro 21. století modely indikují zvýšení hladiny o 27 až 71 cm. Množství vodní páry poroste v souladu se zvyšující se teplotou atmosféry. V mnoha oblastech modely očekávají intenzívní srážky a sněhové přívaly střídané dlouhými obdobími beze srážek. Dřívější tání sněhu a jeho menší objem bude mít dopad na vodní režim řek. Ústup horských ledovců může vést ke zkrácení období nízkých průtoků u ledovci napájených řek. Bude se měnit frekvence a intensita extrémních jevů, může se snížit počet hurikánů, ale zvýšit podíl silnějších (4. a 5. stupeň). Změny se budou regionálně značně lišit a budou podléhat globálním jevům (El Nino a La Nina). Horké vlny a vpády studeného vzduchu budou pokračovat, zvyšovat se bude podíl horkých vln na úkor studených vpádů. Bude se vyskytovat méně mrazových dnů a očekáváme delší vegetační období, častěji se však budou vyskytovat extrémně vysoké teploty působící stres a škody na rostlinstvu. Zemský systém je složitý a v mnoha ohledech stále nepochopený. V budoucím koloběhu uhlíku je pořád mnoho neznámých. Bude oceán a biosféra pohlcovat CO2 tak jako dosud? Stane se půda a vegetace globálním zdrojem nebo spotřebitelem CO2? Jaké množství metanu se uvolní oteplováním ve vysokých zeměpisných šířkách? Tyto nejasnosti a procesy je nutné pozorovat, kvantifikovat a zkoumat jejich dopady.

Technologická, ekonomická a politická volba v blízké budoucnosti podmíní rozsah budoucích dopadů klimatické změny. Rozhodnutí činěná na vědeckém základě jsou zřídkakdy opřená o absolutní jistotu. Přihlížet je nutno k mitigačním i adaptačním opatřením. Mitigace sníží budoucí změnu klimatu a možná rizika, která mohou být značná. Zároveň je nutné reagovat na probíhající změny adaptačními opatřeními.

Osobně musím konstatovat, že některé části prohlášení nejsou tak úplně mým šálkem kávy. Neholduji ani mitigacím ani geoinženýrským metodám. Prohlášení jako celek je však vyvážené a pro zájemce poskytuje hodně myšlenek, ke kterým lze dohledat podrobnější, konkrétní a zdůvodněné podklady.