Nebuďme jako „oni“ (ani vůči náckům)
Náckové využívají incidentů a la Břeclav. Jsou provokace BIS vše, co proti nim svedeme?
Po příbězích pobodaného muže v České Lípě a pořezané dívky v Liberci se opět bortí jedna kauza „romského“ útoku. Podle zpráv uniklých z „kruhů blízkých vyšetřování“ se před pár týdny v Břeclavi spíš než o brutální útok tříčlenné klaky Romů na patnáctiletého bílého chlapce jednalo o násilí související s prodejem drog. Nic bližšího známo není, já mohu pouze vsadit boty, že dealerství drog bylo jednou z vyšetřovatelských hypotéz od samého počátku případu. Protože drogy mezi mladými jedou, a zvláště na Břeclavsku marihuana. A útok, jak byl popsán, vykazuje znaky msty. Jinak by zkopaný mladík přišel také o drahý mobil a peněženku. To by teprve bylo „el paso“ (loupežné přepadení) páchané často „obyvateli sociálně vyloučených lokalit“.
Typologicky lze těžko vykonstruovat „romský“ zločin - snad kromě okrádání seniorů žadateli o vodu a prodejci nádobí a dek, ale v těchto případech zase nejde explicitně o mládež. Jiná typicky „romská“ praktika, zneužívání dětí a zdravotně postižených k agresivnímu žebrání, zase bývá provozována spíš v zahraničí a organizátoři pocházejí povětšinou z balkánských zemí. Organizování prostituce se věnují všechna „etnika“. Jediné, co lze tvrdit o kriminalitě Romů, je to, že jako ostatně ve všech jejich činnostech bývá základním organizačním principem (velko)rodina.
Přesto se na rozdíl od fiktivních kauz ze severu Čech břeclavského případu stačila chytit Dělnická strana sociální spravedlnosti a protest pořádaný místními infiltrovat. Mediálně se jim nevedlo. Hlavní zpravodajské zdroje (ČT) uvedly, že se Břeclavané od nácků distancovali a šli separátním průvodem. Průvody byly skutečně dva a na počátku k jisté distanci došlo, ale nezasvěcený pozorovatel by nedokázal rozpoznat, který je „místní“ a který je „nácků“. Z obou šla stejná emoce nenávisti, z obou se ozývala stejná provolávání. Oba byly prošpikovány náckovskými aktivisty. Zvláště hezké bylo heslo „Čechy Čechům!“ - v regionu s vůbec nejvyšším procentem moravské národnosti v republice (30 procent). Vzpomněl jsem si, jak se před dvaceti lety náměstí moravských měst otřásala voláním „Nésme Češi“!
Na tom břeclavském se teď většina lidí jala bučet na starostu vulgarismy a naslouchat Vandasovi od „Dělníků“. Nejvíc to v mém doslechu mezi lidmi vřelo kvůli botičkám rozdělovaných jejich autům městskou policií. Proti účasti nácků na pochodech jsem neslyšel ani slovo. Mediální obraz břeclavské demonstrace byl televizním divákům a čtenářům servírován mnohem „pozitivněji“, než jsem mohl vysledovat, zvlášť když jsem pár hodin stepoval ve dvoraně v Riegrově ulici, bráněné kordonem těžkooděnců před bojůvkami přiopilých a nácky vedených teenagerů.
Různí komentátoři, kteří do Břeclavi ani nepáchli, měli potřebu sdělit, jak se demonstrující Břeclavané odklonili od nácků. Ujišťuji vás, že nic takového vysledovatelné nebylo. Ty dvě až tři stovky nácků přicestovavších zblízka i zdaleka se evidentně cítily na počátku rasové války. Vědí, že jsou sledováni a taky sami jiné sledují (a své protivníky na akcích si fotografují). Evidentně žijí v ghettech stokrát uzavřenějších než lidé v nejhorším ghettu romském. Nemám pochyb o tom, že takové prostředí může produkovat české Breiviky. Konspirativně zkušené „mstitele bílé rasy“, na které policie kápne jen s notnou dávkou štěstí.
Na špatné koleji Nedlouho po břeclavské demonstraci jsem se v Respektu („Breivikové v Čechách“) dočetl o procesu s náckovskou organizací „White Justice“ u táborského soudu. „White Justice“ pořádala výcvikové tábory pro bojovníky nastávající rasové války. Jeden z jejích zakladatelů, Jan Žiška, který začal spolupracovat s Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), tvrdil u soudu, že již léta spolupracuje s BIS. Podle informací o kauze je možné, že se na vzniku „White Justice“ podílela BIS.
Pokud hypoteticky připustíme, že se v tomto případě jedná o provokace státní moci, pak se ocitáme na špatné koleji. Obávám se, že odpor vůči antirasistickému establishmentu se utuží a vytvoří podhoubí pro české Breiviky.
Nejsme jako oni, bylo heslem roku ’89. Byl to ale právě komunistický režim, který se kdysi pokoušel ničit opozici systematickými provokacemi StB. Musíme se naučit mluvit, a to i o tak ožehavých otázkách, jakými jsou skupinové identity. Jakékoliv, třeba i ty velkorodinné kriminální. Tímvezmeme náckům téma. Jinak bude demonstrantů ochotných mísit se s českými Breiviky přibývat.
Vyšlo 18.5.012 v Lidových novinách
Po příbězích pobodaného muže v České Lípě a pořezané dívky v Liberci se opět bortí jedna kauza „romského“ útoku. Podle zpráv uniklých z „kruhů blízkých vyšetřování“ se před pár týdny v Břeclavi spíš než o brutální útok tříčlenné klaky Romů na patnáctiletého bílého chlapce jednalo o násilí související s prodejem drog. Nic bližšího známo není, já mohu pouze vsadit boty, že dealerství drog bylo jednou z vyšetřovatelských hypotéz od samého počátku případu. Protože drogy mezi mladými jedou, a zvláště na Břeclavsku marihuana. A útok, jak byl popsán, vykazuje znaky msty. Jinak by zkopaný mladík přišel také o drahý mobil a peněženku. To by teprve bylo „el paso“ (loupežné přepadení) páchané často „obyvateli sociálně vyloučených lokalit“.
Typologicky lze těžko vykonstruovat „romský“ zločin - snad kromě okrádání seniorů žadateli o vodu a prodejci nádobí a dek, ale v těchto případech zase nejde explicitně o mládež. Jiná typicky „romská“ praktika, zneužívání dětí a zdravotně postižených k agresivnímu žebrání, zase bývá provozována spíš v zahraničí a organizátoři pocházejí povětšinou z balkánských zemí. Organizování prostituce se věnují všechna „etnika“. Jediné, co lze tvrdit o kriminalitě Romů, je to, že jako ostatně ve všech jejich činnostech bývá základním organizačním principem (velko)rodina.
Přesto se na rozdíl od fiktivních kauz ze severu Čech břeclavského případu stačila chytit Dělnická strana sociální spravedlnosti a protest pořádaný místními infiltrovat. Mediálně se jim nevedlo. Hlavní zpravodajské zdroje (ČT) uvedly, že se Břeclavané od nácků distancovali a šli separátním průvodem. Průvody byly skutečně dva a na počátku k jisté distanci došlo, ale nezasvěcený pozorovatel by nedokázal rozpoznat, který je „místní“ a který je „nácků“. Z obou šla stejná emoce nenávisti, z obou se ozývala stejná provolávání. Oba byly prošpikovány náckovskými aktivisty. Zvláště hezké bylo heslo „Čechy Čechům!“ - v regionu s vůbec nejvyšším procentem moravské národnosti v republice (30 procent). Vzpomněl jsem si, jak se před dvaceti lety náměstí moravských měst otřásala voláním „Nésme Češi“!
Na tom břeclavském se teď většina lidí jala bučet na starostu vulgarismy a naslouchat Vandasovi od „Dělníků“. Nejvíc to v mém doslechu mezi lidmi vřelo kvůli botičkám rozdělovaných jejich autům městskou policií. Proti účasti nácků na pochodech jsem neslyšel ani slovo. Mediální obraz břeclavské demonstrace byl televizním divákům a čtenářům servírován mnohem „pozitivněji“, než jsem mohl vysledovat, zvlášť když jsem pár hodin stepoval ve dvoraně v Riegrově ulici, bráněné kordonem těžkooděnců před bojůvkami přiopilých a nácky vedených teenagerů.
Různí komentátoři, kteří do Břeclavi ani nepáchli, měli potřebu sdělit, jak se demonstrující Břeclavané odklonili od nácků. Ujišťuji vás, že nic takového vysledovatelné nebylo. Ty dvě až tři stovky nácků přicestovavších zblízka i zdaleka se evidentně cítily na počátku rasové války. Vědí, že jsou sledováni a taky sami jiné sledují (a své protivníky na akcích si fotografují). Evidentně žijí v ghettech stokrát uzavřenějších než lidé v nejhorším ghettu romském. Nemám pochyb o tom, že takové prostředí může produkovat české Breiviky. Konspirativně zkušené „mstitele bílé rasy“, na které policie kápne jen s notnou dávkou štěstí.
Na špatné koleji Nedlouho po břeclavské demonstraci jsem se v Respektu („Breivikové v Čechách“) dočetl o procesu s náckovskou organizací „White Justice“ u táborského soudu. „White Justice“ pořádala výcvikové tábory pro bojovníky nastávající rasové války. Jeden z jejích zakladatelů, Jan Žiška, který začal spolupracovat s Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), tvrdil u soudu, že již léta spolupracuje s BIS. Podle informací o kauze je možné, že se na vzniku „White Justice“ podílela BIS.
Pokud hypoteticky připustíme, že se v tomto případě jedná o provokace státní moci, pak se ocitáme na špatné koleji. Obávám se, že odpor vůči antirasistickému establishmentu se utuží a vytvoří podhoubí pro české Breiviky.
Nejsme jako oni, bylo heslem roku ’89. Byl to ale právě komunistický režim, který se kdysi pokoušel ničit opozici systematickými provokacemi StB. Musíme se naučit mluvit, a to i o tak ožehavých otázkách, jakými jsou skupinové identity. Jakékoliv, třeba i ty velkorodinné kriminální. Tímvezmeme náckům téma. Jinak bude demonstrantů ochotných mísit se s českými Breiviky přibývat.
Vyšlo 18.5.012 v Lidových novinách