Natolik rychlý postup Tálibánu a převzetí moci během několika dní prakticky bez odporu čekal jen málokdo. Vývoj tak překvapil nejenom členské země Severoatlantické aliance, ale rovněž i samotné Afghánce, kteří se náhle ocitli ze strany Tálibánu v přímém ohrožení. Rychlost a dramatičnost událostí ilustrovaná šokujícími obrázky z kábulského mezinárodního letiště byla také podnětem pro enormní zájem nejen ze strany médií, ale i české veřejnosti. Nicméně jak zájem rychle vzrostl, stejně tak rychle opadl. Dnes se již málokdo zajímá o osudy do Česka evakuovaných Afghánců, což je vzhledem k vyhrocenosti debaty možná i dobře.

Televizní reality show a evakuace jako cesta z dovolené

Překotný vývoj a potřeba evakuace Čechů a jejich místních spolupracovníků včetně rodin vyvolal velký hlad po informacích. Mnoho lidí tak nabylo dojmu, že celá akce by měla probíhat ve stylu televizní reality show s detailním líčením činností, osudů jednotlivých lidí atp., kdy by vše bylo přenášeno na sociální sítě a jedni diskutéři by vyjadřovali soucit a podporu, zatímco jiní by evakuované Afghánce titulovali jako možné teroristy, které je třeba ponechat svému osudu, či je rovnou zlikvidovat. Oba nesmiřitelné tábory by se pak pohádaly mezi sebou, jak je již na sociálních sítích zvykem.

Mimo pomyslnou úrodnou půdu dopadaly snahy vysvětlit veřejnosti, že se jedná o bezpečnostní akci, která opravdu tímto online reality show způsobem nemůže probíhat.

S prvním evakuačním letem rovněž vyvstal další domnělý problém: „Je jich málo, proč jste jich do letadla nevzali víc?“ Stranou tak zůstala skutečnost, že let na Tálibánem obklíčené kábulské letiště, kde panovala vypjatá situace a chaos, nebyl cosi jako návrat z Kanárských ostrovů s cestovkou, jak si mnozí lidé pravděpodobně představovali.

Kdesi bokem zůstala i myšlenka, že pokud se pustíte do takovéto akce, musíte nejprve zajistit vlastní bezpečnost a až po tom můžete pomáhat druhým. Protože pokud se něco stane a nebudete schopni odletět, celá záchranná akce vyšla vniveč. Představa, že by bezpečnost letu a „pobytu“ letadla na kábulském letišti zajišťovali dva piloti a letuška, aby se vešlo co nejvíce lidí, tak působí značně absurdně.

Ostatně pokud se podíváme k našim německým sousedům, kteří jsou proslulí svou pečlivostí a schopností organizovat, za připomenutí stojí, že prvním německých evakuačním letem odletělo 7 lidí v letadle s kapacitou 114 míst. Důvodem byl podle německé ministryně obrany chaos, který na kábulském letišti panoval.

Když proti USA a NATO, tak klidně i s Tálibánem

Jiným názorovým proudem, který v mnoha případech z postupu Tálibánu propukal doslova v nadšení, že „Američané a NATO dostali na frak“, byly osoby z řad tzv. vlastenců tradičně podporujících Rusko Vladimira Putina a autoritářské režimy obecně. I nyní se tak potvrdila teze, že „když proti USA a NATO (včetně České republiky), tak klidně i s Tálibánem“.

Ačkoliv se situace, že by osoby z české tzv. vlastenecké scény měly v oblibě islamisty z Tálibánu, když brojí proti muslimům a islámu, zdá poněkud paradoxní, i takové případy se nezřídka dějí. Čeští vojáci na afghánské misi byli poměrně běžně přirovnáváni k okupantům. Objevily se rovněž situace, kdy čeští občané schvalovali zabití našich vojáků. Vzpomenout můžeme případ muže, který byl odsouzen za letáky, na nichž „gratuloval afghánským vlastencům k úspěšnému zneškodnění tří českých žoldáků-okupantů“.

Tzv. vlastenecké názorové proudy titulovaly před Tálibánem utíkající osoby za zbabělce, kteří nejsou schopni vzít do ruky zbraň a bojovat, ale současně to pro ně byli nebezpeční teroristé, kteří se za žádnou cenu nesmí dostat do Evropy.

Pomyslnou korunu všemu nasadil kandidát Trikolóry Petr Göndör. Toho u srdce zahřála hrozivá smrt mladíka, který spadl z letadla.

Obrázek 1: Status Petra Göndöra
Zdroj: Deník N, 2021.

Zajímavou situací bylo, že internetoví diskutéři radící prchajícím Afgháncům, aby namísto útěku bojovali a položili za svou zemi život, byly nezřídka osoby, které z údajného strachu o své zdraví odmítají nosit roušky a mají obavy z očkování. Uveďme, že rouškami a očkováním by svou zemi bránili před dalším lockdownem.

Evakuace prý přišla pozdě

Zejména ze strany opozice čelila vláda kritice, že k evakuaci došlo pozdě. Zde je nutno uvést, že tak rychlým postupem Tálibánu byly překvapeny nejen alianční země, ale i samotní Afghánci, u nichž lze předpokládat, že by situaci mohli odhadnout lépe než politici kdesi za oceánem.

Na rychlosti dozajista nepřidala ani zvolená strategie, kdy Afghánci byli pečlivě vybíráni a byl prováděn tzv. bezpečnostní screening, aby do Česka nebyly evakuovány osoby, které mohou představovat hrozbu.

Pokud budeme Česko znovu srovnávat s Německem, lze konstatovat, že postup České republiky se ukázal jako vhodnější viz následující titulek: „Terorismus i znásilnění. Němci evakuovali z Kábulu i Afghánce, které před lety vyhostili.“

Kritik Tomio Okamura

Zřejmě největším kritikem evakuace afghánských spolupracovníků české armády a diplomacie byl čestný prezident Česko-Slovensko-Afghánské Obchodní Komory a předseda meziparlamentní skupiny ČR – Afghánská islámská republika Tomio Okamura. Ten odmítal, aby byli Afghánci převezeni do České republiky.

Pokud ponecháme stranou, že ještě v únoru tohoto roku Okamura zval české firmy, aby se jejich představitelé vydali do Afghánistánu, čímž by se při navázání obchodních partnerství nyní dostaly do problematické situace, za zamyšlení stojí další věc.

V případě, že by české firmy na místě měly afghánské spolupracovníky, hrozilo by jim za spolupráci s Čechy nebezpečí ze strany Tálibánu. České společnosti by se tak svým spolupracovníkům (pokud by jejich představitelé nebyli podobného ražení jako Tomio Okamura) logicky snažily pomoci a ze země je dostat například do Česka. V tom by jim usilovně bránil právě Tomio Okamura, který sám firmy do Afghánistánu zval.

Obrázek 2: Pozvánka na cestu do Afghánistánu od Tomia Okamury
Zdroj: Facebook.com/csachamber.

Závěr

Vzhledem k složitým okolnostem je především třeba poděkovat české armádě, diplomacii a dalším složkám. Ale rovněž i politikům, kteří i přes určitou kostrbatost jednali tak, že si naše země mohla zachovat kredit tím, že osoby, které pracovaly pro Českou republiku, jsme neopustili. A to i přes odpor tzv. vlastenců, kteří na jednu stranu hlásají „Česká republika na prvním místě“, ale současně chtějí ty, jenž naší zemi pomáhali, ponechat svému osudu.

Na každý pád jak emotivní debata o evakuaci afghánských spolupracovníků České republiky ze země rychle vzplála, stejně tak rychle i pominula. To je nicméně svým způsobem dobře, protože už tak velmi těžce zkoušené osoby nejsou předmětem dalších konfliktů v rámci rozdělené české společnosti.

Text byl napsán pro Institut pro politiku a společnost.