Na hokej na mistrovství světa se dobře kouká, když je venku květnové pršlavé chladno.




Už zase doma šteluju topení, a tak mi nepřijde divné, že se ještě někdo honí za pukem na ledě. Za pukem se prý honil i Putin, který si v těchto dnech zahrál hokej s bývalými hvězdami NHL a dal šest gólů a na pět dalších přihrál! Putinovo mužstvo vyhrálo 21:4 a já se jen divím, že tak skvělý hráč nehraje na mistrovství za národní tým.
Anebo se nedivím, protože když na to přijde, Putin jezdí do pasu nahý na koni jako kovboj, loví na Sibiři ryby, na deltaplánu vede hejno jeřábů, kteří by jinak nevěděli, kam letět, potápí se v batyskafu, v Soči střílí na terč – z pěti ran trefí tři - a ve všem je skvělý a ještě se přitom mile a něžně usmívá, jako by byl spíš anděl a ne jeden z nemocnějších mužů světa.
Přitom mám ovšem silný, veskrze ženský, intuitivní pocit, že Putinovo současné chování vzhledem k Ukrajině a světu, resp. Spojeným Státům, které svými činy i svým slovníkem tolik připomíná dobu studené války, je především jeho odveta a msta za pohrdání, které mu svět uštědřil při Olympiádě v Soči. Nikdo z nejmocnějších na zahájení olympiády v Rusku, Putinovy snad největší životní chlouby, nepřijel. Myslím, že to bylo velmi drsné, docela zbytečné a bezdůvodné gesto. Takové světové ponížení člověk jako Putin nemůže nikdy zapomenout. Proto nám teď ukazuje ramena. Nakonec, ty nejtragičtější události naší historie nezpůsobilo nic jiného než neskonalá chlapská ješitnost, které nikdo včas neutnul tipec.

(vyšlo v 13.5.2014 v deníku METRO)