„Nejdřív se musejí udělat ohrádky, a teprve pak se do nich může pustit demokracie.“ Řekl jeden moudrý muž, když jsme si povídali o dilematech, která naše doba přináší.

Poslední dobou se u nás bojuje za právo ženy rodit doma. V demokracii musí tato volba patřit pouze nastávající mamince! Nikdo jí nesmí diktovat, kde má své dítě přivést na svět! Pokud se domácí porod zkomplikuje – a děje se to často – dítě se může přidusit a narodit poškozené. Anebo mrtvé. Nemá dítě právo narodit se zdravé? Které právo je víc?
Teď je tu čerstvě právo homosexuálních párů, registrovaných partnerů, adoptovat dítě. Ombudsmanka Anna Šabatová jim ho chce vybojovat; nikdo nesmí být diskriminován. Dětem z ústavů (proč se stále neruší?!) bude líp v jakékoliv rodině. A ví někdo, jak se bude dítě s tak odlišnou životní historií – nechtěnost, neznámí původní rodiče, ústav, citová deprivace, adoptivní homosexuální rodiče - vyrovnávat v sobě a především ve společnosti vrstevníků? Nemělo by mít i ono právo na život bez podobných extrémů?
I u nás se prosazuje zlegalizování možnosti nechat si odnosit dítě náhradní matkou. V Thajsku je to legální, ale nesmí se za to platit. Jistá Thajka měla (za úplatu!) odnosit dítě manželů z jiného kontinentu. V průběhu těhotenství se ukázalo, že má jedno z dvojčat Downův syndrom. Manželé chtěli, aby žena těhotenství ukončila. Neudělala to – prý pro svou budhistickou víru. Zdravé dítě (za peníze) odevzdala, nemocné jí zůstalo. Teď nemá na to, aby se o ně starala.
Co s tím?

(vyšlo 5.8. v deníku METRO)