Pane řediteli, paní šéfredaktorko Dvojky,
dostala se ke mně skrze sociální sítě a posléze v článku na webu hlidacipes.org informace, že paní Tereza Boučková byla napomenuta proto, že na stanici Dvojka ČRo v Nočním Mikrofóru při debatě se svým hostem, hudebnicí a spisovatelkou Evou Turnovou, pouštěla „nevhodnou“ hudbu.


Mám to štěstí, že obě dámy znám, ba dokonce je považuji za své přítelkyně a tedy se mě tato událost osobně dotýká. A to nejen z tohoto důvodu, nýbrž zejména proto, že jsem majitelem hudebního vydavatelství Guerilla Records, které se vydáváním „závadné“ hudby přímo programově zabývá. Jsme totiž kmenovým vydavatelstvím skupin The Plastic People Of The Universe a DG 307, jejichž tvorba v pořadu zazněla. Mimo toho jsme vydali na 200 titulů hudby, která nejen, že se zřejmě na Váš tzv. playlist oficiálně nikdy nedostane, ale daleko smutnější je, že za její pouštění může být dnes někdo dokonce potrestán.
Vydavatelství Guerilla Records vloni oslavilo 20 let od založení, ale jeho historie sahá hluboko před rok 1989, kdy jsem za distribuci stejné hudby byl sledován StB a občansky degradován. Dalo by se tedy říci, že jsem se snažil narušovat informační blokádu, která v totalitním režimu panovala a ostatně to je také důvodem, proč Vám píši i dnes. Od pádu komunismu, cenzury a svatého přesvědčení vyvolených členů komunistické strany, že nejlépe vědí, co je pro „obyčejného člověka“ dobré totiž uplynulo víc než třicet let. Nechce se mi věřit, že by ve veřejnoprávním médiu platilo „staré dobré“ playlist si rozvracet nedáme!
Jsem přesvědčen, že pokud rozhlasový publicista nabídne posluchačům hudbu, která se daného tématu přímo dotýká, a v tomto případě výše zmíněná hudebnice na těchto nahrávkách dokonce sama hraje, mělo by to být logickým doplněním celkové dramaturgie pořadu a kvitováno s povděkem za osobní iniciativu. Ba dokonce by měla být samozřejmostí vzájemná provázanost a empatie, aby se nestávalo, že je oznámeno úmrtí hudebníka a vzápětí hraje skladba zcela jiného interpreta, popřípadě se tazatel vyzná ze svého obdivu k Beatles … nebo Vladimíru Mišíkovi … a následuje hudba některé z hvězd normalizačního šoubyznysu. Což je bohužel na Vaší stanici zcela běžné.
Pokud za to byla paní Boučková kritizována a bylo jí sděleno, že hudba Plastic People a Mejly Hlavsy, kterého mj. Akademie populární hudby in memoriam v roce 2001 přijala do Síně slávy a sošku Anděla předal pozůstalým prezident Václav Havel, je pro veřejnoprávní Dvojku nevhodná a hrát se tam nesmí a nebude, dovolte mi, abych protestoval alespoň sám za sebe. A naopak Vám doporučil změnu zkostnatělého a roky neměnného schématu vysílání hudby, které nejen, že nereflektuje její rozmanitost, ale nabízí posluchačům v převážné většině hudbu, která s tématem a dobou příliš nekoresponduje. Řekl bych, že takovou změnu by přivítala a ocenila celá řada dalších posluchačů.
Berte prosím tento dopis jako otevřený, neboť hudební dramaturgie Českého rozhlasu je rovněž věcí veřejnou a dokonce zpoplatněnou.

Mgr. Vladimír Drápal
hudební promotér a majitel vydavatelství Guerilla Records
držitel osvědčení za odboj a odpor proti komunismu

Na vědomí:
René Zavoral
Lenka Mahdalová
Jitka Novotná
Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu
Robert Malecký (hlidacipes.org)
Eva Turnová
Tereza Boučková
Viktor Parkán, oficiální poštmistr signatářů Charty 77