Aktuální dovětek k promluvě při mši na výročí činu Jana Palacha:
Dnes mne oslovuje zejména jeden aspekt Palachova činu: Jan se podle dopisu, který zanechal, tím také protestoval proti šíření „fake-news“ ze strany propagandy ruských okupantů (časopisu Zprávy).
Dnes je ruská propaganda ještě mnohem sofistikovanější, agresivnější a nebezpečnější než tehdy, což si mnoho lidí neuvědomuje.


Na druhou neděli liturgického mezidobí připadá letos 53. výročí upálení Jana Palacha. Vícekrát jsem mluvil o tom, co tato událost tehdy znamenala osobně pro mne a pro nasměrování mého života. Letos jsem byl dotázán, co pro mne znamená dnes, po více než půlstoletí.
Dnes mne oslovuje zejména jeden aspekt Palachova činu: Jan se podle dopisu, který zanechal, tím také protestoval proti šíření „fake-news“ ze strany propagandy ruských okupantů (časopisu Zprávy).
Dnes je ruská propaganda ještě mnohem sofistikovanější, agresivnější a nebezpečnější než tehdy, což si mnoho lidí neuvědomuje.
My jsme tenkrát viděli nepřítele v komunismu – avšak komunismu jako ideologii marxismu-leninismu v roce 1969 u nás už prakticky nikdo nevěřil – ani nejvyšší straničtí funkcionáři, ti byli už jen cyničtí aparátčíci moci.
Skutečným nepřítelem bylo a dosud je to, co bylo jen do papíru frází zabaleno: ruská imperiální rozpínavost.
Ta tu byla v různých variantách už dlouho – v době carismu, ale i stalinismu měla svou ideologii panslovanství (z rusofilství některých obrozenců rychle vystřízlivěli Havlíček a Masaryk), pak v době Brežněva se zaklínala Leninem a dnes za vlády bývalého důstojníka KGB Putina se nestydí se zas občas skrývat za pravoslaví, a dokonce se vydávat za obranu křesťanských hodnot. Přitom jde o režim, který má opravdu krev na rukou.
Proto je nutné před touto propagandou varovat také a zejména v křesťanském prostředí. Je to spojeno s rizikem – i já jsem byl varován, že na mne, nepřestanu-li se veřejně vyjadřovat, spustí dezinformační weby záplavu pomluv a dehonestujích lží.
Nesmíme se však nechat zastrašit.
Nedemokratický kremelský režim, vedený důstojníkem KGB, se vzdal marx-leninských frází, ale v žádném případě se nevzdal ruských (carských, stalinských a brežněvovských) imperiálních choutek ovládat co největší část světa.
Právě v naší době nabyla hybridní válka Ruska proti Západu
na intenzitě a hrozí – zejména Ukrajině – i horkou válkou, která už ostatně započala okupací Krymu, akcemi v Doněvské oblasti, angažovaností ve prospěch diktátorů v Bělorusku a Kazachstánu a teroristickými útoky, jako byl atentát ve Vrběticích. Rusko se už netají svým úmyslem dostat do sféry svého vlivu své bývalé satelity.
Proti ruské dezinformační válce je třeba se vytrvale bránit. Je třeba stále vysvětlovat, že vystoupení z EU a upadnutí do sféry ruského vlivu by byla politická a ekonomická sebevražda naší země a zrada na všech obětech zápasu za svobodu, demokracii a přináležitost k západní kultuře, k níž svými kořeny náležíme a kterou máme spoluutvářet.

Proč o tom zde mluvím? Hybridní válka ruské propagandy, kterou u nás šíří jejich spojenci od vrcholných politiků pro stovky lidí, zaměstnaných na dezinformačních sítích, chce zejména v našich zemích podrývat naši důvěru v EU a v NATO, má své experty, speciálně mířící na konzervativní křesťany. Nedávno se pod vlivem těchto lživých informací ozývalo z řady kazatelen, že „EU nám chce zakázat Vánoce“ a část rozhovoru papeže Františka v letadle z Řecka byla lživě vykládána tak, že papež prý přirovnal EU ke komunistické či nacistické říši. Pravda je ta, že papež naopak v onom rozhovoru výslovně označil EU nejen za důležitou, nýbrž za nezbytnou a varoval před populismem, nacionalismem a extrémistickými ideologiemi, které jí ohrožují. Ano, takové extrémistické ideologie se mohou objevit i v neuvážených návrzích některých obhájců nesprávně pochopeného multikulturalismu mezi úředníky evropských institucí, jako byl ten, který papež právem kritizoval a přirovnal k ideologiím totalitních režimů, návrh, který EU právem okamžitě odmítla a nepřijala. Nicméně dezinformační kanály okamžitě zneužili ten odmítnutý návrh k pokřiku proti „bruselské protikřesťanské diktatuře“. O „zákazu Vánoc“ však nikdo, ani ten hloupý návrh, nehovořil, naopak na hlavním bruselském náměstí dominovaly pod vánočním stromem velké jesličky.
Ano, varování před užíváním křesťanské terminologie v unijních dokumentech – o to ve skutečnosti v tom návrhu šlo, je třeba odmítnout. Na druhé straně je třeba ale vidět, odkud tento strach před křesťanstvím vychází. Je to také reakce na využívání a zneužívání křesťanské rétoriky ze strany nebezpečných populistů zejména v Maďarsku a Polsku, kteří se systematicky snaží o destrukci svobody a demokracie a o nastolení autoritativního státu.
Tyto snahy nebezpečně diskreditují křesťanství – vidíme to na radikálním úpadku morální autority církve v Polsku, která se populistickým politikům nedokázala postavit. Vzpomeňme na trpké zkušenosti z naší historie s katolíky tzv. druhé republiky a za Slovenského štátu.
Také o těchto věcech musíme otevřeně a důkladně hovořit i u nás v rámci „synodální cesty“. Domnívám se, že nejlepší obranou vůči nebezpečnému zneužívání náboženství populisty, jako je Orbán či Kaczynsky, je důkladné studium a rozvíjení sociální nauky katolické církve, jak se s ní setkáváme v koncilních dokumentech a v encyklikách papeže Františka.
Zatímco regres ke „katolicismu bez křesťanství“ 30.let 20. století je ohrožením demokracie a diskreditací církve, autentická dnešní podoba sociálního učení, jak ho předkládá současný papež, je tou podobou křesťanství, která může zásadně obohatit dnešní politickou kulturu o prvky, které jednostranný liberalismus i konzervatismus postrádají.