Ahoj Slečno,
dnes jsme přijímali nové záložáky. Všechny škarpy v celém Kostelci byly po většinu dne plný nalitejch strejčků a fotříků, na který si na OVS vzpomněli a náhodou zrovna je poslali po letech na cvičení.

Ty mají všechno tak nádherně na háku, že je nezbývá než je obdivovat. Nikdy nezapomenu na takovej výjev - pplk. (např.) Dvořák má u výsypky nastoupenou řadu asi deseti záložek, který vypadají, že se právě vrátily od Verdunu, každej stojí jinak, jeden má čepici dozadu, další vůbec a kdyby ho dva vedle nedrželi, tak by ležel a chrápal. No a ten plukovník si zřejmě usmyslel, že z nich na starý kolena udělá vojáky, tak na ně řve hrdelním hlasem z dvaceti cm do obličeje, běhá od jednoho k druhýmu a oni na něj koukají jako na ufona, smějou se, ukazujou si na něj prstem a vůbec ho neberou vážně. A on to normálně vzdal! Myslel jsem že se na tom balkóně umlátíme smíchy. Vtipný je, že většina z nich jsou prej motostřelci a teď tu z nich udělají za tři týdny ženisty. Sakra, to jsem mohl jít taky na tři týdny, když to stačí...
Taky jsem dostal sedm vostrejch, povím ti, jak k tomu došlo. Vzhledem k tomu, že mám výtvarnou školu, tak jsem dostal rozkaz vyzdobit městskou Sokolovnu pro nadcházející ples ČSLA. Pustil jsem se do toho s vervou sobě vlastní a Sokolovnu zabalil do maskovacích sítí zevnitř i zvenku. Chtěl jsem taky, aby po dobu plesu před tim barákem stály dva tanky, ale to neprošlo, protože prej žádný tanky nemáme. Tak jsem navrhl PTS (pontonová transportní souprava) nebo aspoň beranidla, ale prej ne. Škoda, malí kluci by měli radost a vojáci taky, protože by u toho museli bejt, dostali by se ven atd. A v tom sále jsou po obou stranách jeviště ve stěně takový ohromný výklenky a tam jsem vymyslel tabule s nápisy Ples ČSLA, ženistický znak (kotva na ozubeném kole) a podobný kraviny. Tak mi den před plesem (kdy jindy) na ubytovnu přivezli dřevo na ty rámy, které mají 350 x 140 cm, takže bychom se s nimi z ubytovny ani nevytočili a oknem se mi je stěhovat nechtělo, když jsou nově natřený. Takže mi bylo nařízeno, že je mám udělat v kotelně vojenskýho baráku. Jenže! Bylo už 23:45 a já si neuvědomil, že nad kotelnou bydlí pan (např.) Novák, (jehož jméno je vojenské tajemství stejně jako jeho IQ) a jeho žena, která vypadá jako opice ve výslužbě, v důsledku čehož jejich děti vypadají také jako opice. Ona je prostě strašná a taky strašně nesnáší hluk v noci, což bych i chápal, ale rozkaz je rozkaz a na množství nehleďte! A tak jsem to tam natahal a kolem půlnoci začal stloukat rámy. Po deseti minutách se ozvalo zaklepání, až se prohnuly dveře. Otevřeli jsme a za dveřmi stál přerostlý šimpanz (paní např. Nováková) a řval jako pavián. Trochu se mě dotklo, že mě nazvala harantem, a tak jsem ji upozornil, že by mi správně měla vykat. Na to se to otočilo a odešlo. Pak jsem udělal drobnou chybu, protože ono to neodešlo, ale poslouchalo za dveřma, no a já nadával jak špaček, kluci se chechtali a já začal zase mlátit do rámů. Pak jsem potřeboval sehnat dvě stovky hřebíky, na ubytovně mi už došly, tak jsme se šli podívat do výměníku na nějaký podlážky, jestli by se z nich nedalo něco vytáhnout. A jak jsme vylezli na chodbu, bylo zle. Štrádoval si to k nám pplk. (např.) Novák. Jak je plešatej, tak je blbej a naopak (plešatej je úplně).
"Co tady děláte?!!!!" zařval a mimoděk se postavil do pozoru, ale zapomněl, že na sobě má pruhovaný pyžamo.
Začal jsem mu vysvětlovat, co a proč dělám.
"Na jaký ples?!!!!" zeptal se poté, co jsem mu to dovysvětlil potřetí.
"Na váš," odpověděl jsem v naději, že teď už konečně...
"Na můj?!" zeptal se on úplně blbě.
"Ne, na armádní, ty tabule musej dneska doschnout, abych je mohl zítra pomalovat..."
"Hm.............."
"..................."
"Máte u mě sedm dní vězení, zítra vám to vyjde v rozkaze a teď vypadněte, ať už vás tu nevidím!"
"Děkuju!"
Podíval se na mě pohledem, který mi připomněl jednu bláznivou bábu od nás z ulice. Chodí po chodníku sem a tam a stále řve ÉÉÉÉÉÉééééééÉÉÉÉÉÉÉéééééééé a je úplně mimo. Tak jsem šel za tím kapitánem, který mi to zadal, vzbudil jsem ho (měl taky radost) a ten mi řekl: "Tomáš, to sa vyvrbí," a poslal mě spát. Tak jsem se ještě vrátil do kotelny a představ si, že mi úplnou náhodou spadla dvacetikilová železná tyč na železnej kotel. Myslím, že tu ránu jsi musela slyšet až u vás doma. Petrovi zase spadlo kolečko do výtahu a když nakládali kotle, tak tam to uhlí sypali z dvojnásobný vejšky než obvykle. Každý taky asi tak třikrát otevřel a zavřel posuvné vchodové dveře, které vždycky rozhýbou celý ten barák od sklepa po střechu. No, v rozkaze nevyšlo nic a zeptat jsem se nešel, nejsem blázen, takže asi dobrý.
Taky jsem si dneska málem vypálil oko. Jeden blbec mi půjčil zapalovač, před tím ho nařídil na nejvíc a já si pustil plamen jak z autogenu přímo do oka. Mám na něm o mnoho řas méně...teda spíš o všechny...a obočí taky nic moc. A když mluvím o tom zapalovači, podařilo se mi vyrobit zapalovač na benzín z patrony do odstřelovačský pušky, která vypadá stejně jako patrona do kulometu, akorát je mosazná. Dnes jsem byl taky vyfasovat koberec a sám ho odnesl na ubytovnu, myslel jsem, že přijdu o záda. Jinak tady zase spal ten generál a dokonce mě pochválil za to, co se tady udělalo. No...měl jsem trochu radost, protože ten barák je fakt jako novej. Nejlepší bylo, že když přišel, řekl: "Doufám, že jste se tu, Hokeši, neflákal!"
A já řekl: "Neflákal, soudruhu generálmajore!"
Prošel si ubytovnu, a když šel spát, řekl: "Neflákal, soudruhu vojíne..."
A já na to znovu odpověděl, že neflákal.
A tak to skončilo dobře, sama vidíš, že to byla konverzace na té nejvyšší úrovni. Aspoň bude zase nějaký pátek klid od vysokých lampasáků, kteří si sem chodí pomalu jak domů.
Zase mi zavřeli jednoho kamaráda, šel večer s popelnicí na smeťák a chytli ho o tři dny později v Kamýku nad Vltavou, tak dostal jednadvacet. Zatím se mi to vyhnulo, což sám nechápu. Kolikrát si říkám, že těch pár hodin za tu sedmičku nestojí...a když pak jedu zpátky, mám půlky stažený strachy, že to někdo natřel. Minulý týden v sobotu nás vzbudili, vyhnali ven, dokonce i já jsem se musel jít osobně ohlásit na bránu, a zjistili, že chybí 32 vojáků z 83. A to už byl fakt průser. Jeden kluk pak vyprávěl, že šel tehdy po Václaváku a potkal tam jednotlivě šest lidí z naší roty v civilu. Do kasáren teď radši nechodím, jsou tam ty prověrky, sice mi volal velitel, ale vysvětlil jsem mu, že já to tam fakt nevytrhnu a ať mě radši nechá tam, kde jsem, že to tak bude lepší pro všechny a připomněl jsem mu svůj nejslavnější nástup, kdy jsem byl vyvolán před svazek, protože na ubytovně byl bordel (jako kdybych mohl za to, že tu bydlej prasata) a protože jsem si spletl saka, vypochodoval jsem před tvar a v té chvíli zjistil, že mi na saku chybí tři knoflíky z osmi. A u nárameníků to bylo obzvlášť blbý, protože mi při pochodování nadskakovaly jako křidýlka. Když jsem se otočil, smáli se úplně všichni včetně mě. Ale pplk. Hlavní a Nejvyšší se nesmál. Ten řval tak, že mě to málem porazilo i zezadu. A ten velitel to uznal, ale vzápětí vymyslel, že jsem se prý určitě už dávno zapomněl plížit, a že doslova umírá touhou to vidět, stejně jako zbytek roty. Nevím, co se s ním stalo, že je najednou tak vtipnej. No a nakonec mi řekl, abych mu do kasáren přinesl flašku Barack pálinky, kterou má na pokoji. Tak jsem ho aspoň ukecal, aby si pro ni došel k plotu, protože se mi s ní nechtělo přes bránu, když jsou ty prověrky.
Živýho mě nedostanou!
Jenom ty...

Tom