Povídky 1995
Našel jsem pár povídek, které jsem napsal v roce 1995. Některé mě pobavily, tak je sem postupně přepíšu.
Santini a já
Bylo to někdy na jaře roku 1988. Byl jsem tehdy na vojně a i na náš útvar dorazil ASUT (pro nepamětníky - Armádní soutěž umělecké tvořivosti). Samozřejmě, že jsem se tam přihlásil. Nejdřív jsem vyhrál útvarové kolo, potom to svazkové a nakonec jsem byl vyslán jako zástupce svazku tří útvarů na celostátní kolo do Žďáru nad Sázavou.
Ráj na Zemi
„Sakra!“ zaklel Ondra a vytáhl nohu z bláta. „To sem nemůžou dát nějakou zábranu, nebo co?“ klel dál a celkem zbytečně se pokoušel očistit mazlavé bláto z boty. Ty idioti tady prostě vykopou díru a jdou domu.“
K zblití...
Je mi úplně jedno, z jakého či jakých důvodů cosi nutí lidi se vyjadřovat právě tímto způsobem o jiných lidech, vím jen, že tohle je v civilizované zemi nepřípustné. Objevuje se to v každé diskuzi a je jedno, jestli je článek o migraci, nebo o počasí. Copak nikomu nedochází, k čemu tohle musí vést?
Čistá radost
Když to hodně zkrátím, tak mi asi před třemi lety dcera přivedla svého kamaráda Prokopa Jelínka a od té chvíle spolu hrajeme. Je mezi námi dvacet sedm let, takže celá generace, ale když sedíme na pódiu nebo na ulici, kde hrajeme nejradši, tak rozdíl zmizí a oba sloužíme hudbě, která mezi námi vzniká.
Válka
"Tak kudy teď?" zašeptal jsem.
"Vůbec to tu nepoznávám..." šeptal Marek. "Co támhle?" ukázal někam do tmy. "Protože támhle by měla bejt podle mě řeka..."
Najednou se nedaleko ozval tlumený výstřel a nad trosky domů vylétla světlice. Přitiskli jsme se ke zdi, ostré světlo ze tmy vytrhlo temný obrys vybombardovaného kostela a zdemolovaného nákladního auta. Stíny zakroužily, pomalu se protáhly a zanikly ve tmě, která byla ještě černější než předtím.
Stane se...
Včera večer jsem začal letovat lampu. Konečně se mi podařilo napotřetí vysoustružit ten správný tvar formy a teď už jen zbývalo jednotlivé skleněné dílky obalené samolepící měděnou páskou sletovat na formě k sobě.
Předválečné časy
Absurdní se dál stává normálním a hranice je stále v nedohlednu. Kdyby tu někdo před rokem psal o anšlusu Krymu a válce na Ukrajině, kdekdo by si pomyslel cosi o blázinci a pustil to z hlavy. Ne na dlouho...
Putinův konec
Ale jedno musím, i když nerad, přiznat. Pokud se na události na Ukrajině člověk dívá čistě technicky, tak to Rusové provádějí po všech stránkách dokonale.
Muž na koni
Bylo mi tehdy osmnáct a opravovali jsme vitráže v kostele sv, Mikuláše v Chebu. Jel jsem tam na svou první montáž se dvěma starými matadory (byli tehdy mladší, než jsem dnes já), kteří strávili celej život nad stolem a na lešení.
Fiala II slibuje platy jako v Německu, babišuje a trumpuje. Ale není Babiš ani Trump
Bezpodmínečná podpora Ukrajiny je klíč k míru. Američané to už pochopili
Klaus tvrdí, že se blížíme k 50. letům, k totalitě. Je to lež a nebezpečná manipulace
V roce 1989 byl vzorem Havel, v roce 2024 je elitou Babiš. Hodnoty se vypařují
Co od nás odešlo s Karlem Schwarzenbergem
