Kouřová clona má smysl, pokud se v ní ten, kdo ji vypouští, sám neztratí. Současný přebujelý nacionalismus a rasismus vnímám jako logický důsledek divokých devadesátých let.

Je docela vtipné, že na tu vlnu naskočili hlavně ti, kdo tehdejší procesy buď řídili nebo se na nich podíleli, přičemž téměř jediné, co jsou schopni nabídnout, jsou silová řešení, o kterých je známo, že řešeními nejsou. Jsem přesvědčen, že pokud jde například o dávky, tak tento stát ta tunelářská parta hic stála stokrát víc než všichni Cikáni dohromady. Proč se tedy nemluví o nich, proč se nedemonstruje proti všem těm zlodějům? Proč je necháváme pohodlně žít za to, co ukradli? Proč se jim ten majetek nezabaví a proč se o to třeba nezvednou důchody? Pokud vím, tak mezi těmi největšími tuneláři není ani jeden Cikán. Jak někdo podotkl v jedné z diskuzí: Je něco jiného ukrást slepici a kus měděného drátu, ale vytunelovat republiku o stovky miliard, je trochu jiný kafe. A tak se podle mého názoru například v severních Čechách potýkáme v první řadě s následky právě těch slavných devadesátých let, kdy se komunismem rozvrácená společnost ani nepokusila očistit sama sebe a hlava nehlava se vrhla do české formy mafiokapitalismu, který se dodnes řídí nahlas nevyřčeným heslem: Urvi co můžeš a na všechno ostatní se vyser. A tak si říkám, že ti, co nejvíc řvou proti Cikánům, mají sami tunu másla na hlavě, protože je tak snadné se vymezit proti někomu, kdo byl, je, a vždycky bude jiný. Nemůžu se tedy zbavit dojmu, že kdyby tady žádní Cikáni nebyli, museli by si je všichni ti zloději s kamennými ksichty snad vymyslet, aby měli kam odvést pozornost od vlastních sviňáren. Jenom abychom se v té jejich kouřové cloně nakonec neztratili všichni. Každá totalita potřebuje vnitřního nepřítele a ta dnešní finanční si ho našla v Cikánech, přestože tito lidé nikdy nikde nevytvořili jedinou diktaturu, přestože byli téměř vyvražděni za nacistů a za komunistů byli donuceni drasticky změnit svůj způsob života. A to všechno se zrcadlí v nejmladší generaci, která až na výjimky žije logicky v pocitu, že nemá cenu se o cokoliv snažit. Každá politická strana nám slibuje svoje vlastní „jistoty“ a demokracie dnes vypadá tak, že se pět potencionálních totalit rve o naši svobodu, takže asi není divu, že se ty slavné jistoty kolem nás jaksi rozpadají. A náckové, polonáckové a čtvrtnáckové do toho řvou svoje Nic než národ, zřejmě taky touha po nějaké „jistotě“. Myslím, že jedinou jistotou, kterou nám život dává, je ta, že nás vždycky znovu překvapí, takže bych se ani nedivil, kdyby díky tomu, že jsme vedení společnosti svěřili do rukou "ekonomů" s marxisticko-leninskou průpravou, kterým je ve většině bližší zloděj než občan, jednou přišla doba, kdy se právě od Cikánů budeme učit žít ze dne na den, a budeme nakonec vděční, že tu s námi žijí…