Před více než dvěma lety, v noci na neděli 2. 6. započala v Praze druhá největší povodeň v polistopadové éře. Přitom ještě v sobotu v pozdních večerních hodinách srážkové modely předpovídaly, že z mraků padající a po už důkladně promáčené půdě stékající voda zůstane v korytu řeky Vltavy a až na drobná protipovodňová opatření nebude třeba nic dalšího dělat. Sám jsem si vyrobil jednoduchý model zvažující schopnost půdy pojmout další srážky. Ukazoval na to, že městu hrozí mnohem větší nebezpečí. To se bohužel potvrdilo – a povodně nakonec nezasáhly jen oblast české kotliny a Prahu. Stav povodňové nouze byl nakonec vládou vyhlášen pro většinu území Česka.

Extrémně rychlý nástup 50ti leté vody byl překvapením pro všechny a i kvalitní povodňový plán a veškerá bezpečnostní opatření, která byla v Praze od povodní v roce 2002 učiněna, s něčím takovým nepočítaly. Extrémní přívalové deště na pražských přítocích Vltavy způsobily navíc stav, který dosud v hlavním městě nikdo nepamatoval. A tak zatímco město se dokáže v případě brzkého varování připravit na tisíciletou vodu, rychlá povodeň zaskočila městské části, které se se svými za povodně rozběsněnými říčkami a potoky potýkaly poprvé.
Navíc magistrátní odbor bezpečnosti tenkrát neměl ředitele, pro podobné situace jednu z klíčových osob. Na magistrátu, kterému jsem několik dní „velel“ z pozice zastupujícího primátora, nikdo nevěděl, kde vzít auta na převoz protipovodňových zábran ze skladů a kde vzít lidi na jejich postavení. Nakonec jsem auta objednával téměř pokoutně a nesystémově, pracovní sílu pak společně s tehdejším premiérem u armády, kterou jsme uprosili, aby nám bariéry pomohla postavit.
Uběhly dva roky a naštěstí se mnohé – i díky pražské zkušenosti podařilo vylepšit. Nyní je pomocí sms každou chvíli oznamována každá byť i jen trochu vážnější situace městským radním. V případě krizové situace má každý člen krizového štábu k dispozici „návod“, jaká je jeho role a co má dělat. Zlepšily se výpočty možných podvodní, přešlo se na odečítání stavu vody pomocí přesnější výšky vodní hladiny namísto průtoku. Na druhou stranu – zůstanu-li v hranicích hlavního města – zcela nesystémovým krokem s ohledem na potřebu řešení možných živelných pohrom - je nedávné rozdělení dlouho budovaného odbor bezpečnosti a krizového řízení na 3 víceméně nekooperující části. Doufám, že v jiných městech nikoho podobná hloupost v rámci „dělení kompetencí“ ani nenapadne.
Po všech změnách lze konstatovat, že jsme nyní zase o něco lépe v Česku připraveni na povodně. Nikdy ale nebude možné mít přichystané systémové řešení pro náhlé povodně, zejména na malých vodních tocích. Malé obce a místní starostové nemají během povodní žádný čas ani možnost volat o pomoc. Musí si poradit sami a s využitím státních i dobrovolných hasičů, policie a všech dalších dobrovolníků situaci zvládnout. Tady máš telefonní seznam a volej…..
Evropská unie nemá na rozdíl od Spojených států amerických pro případ živelných pohrom vytvořenou armádní oddíl. Mít podobný – nikterak velký – alespoň zpočátku řádný civilní útvar pouze pro ČR se může jevit na první pohled jako přepych. Jsem však přesvědčen, že by svoji funkci dobře plnil i v oblasti poradenství, které dnes v podstatě řeší spolek Česká protipovodňová asociace. Takovýto expertní poradenský i krizový tým, složený z odborníků zdaleka ne jen teoretiků v oblasti hydrologie a hydrodynamiky a z lidí, kteří mají s podobnými krizovými situacemi početnou zkušenost. Ne nadarmo se s humorem dělí starostové na ty před a ty po (povodni). Ti starostové, kteří povodeň neprožili, mohou potřebovat podporu a návod na řešení krizové situace, a to v daném místě a čase.
Je velmi pravděpodobné, že povodně se na území ČR i celé Evropské unie budou vyskytovat stále častěji. Proto se neobejdeme bez mnohem užší spolupráce na mezinárodní úrovni – velká část povodní putuje postupně jednotlivými zeměmi a koordinace na jiné než vládní úrovni téměř neexistuje. Zejména ale potřebujeme systémový přístup na místní úrovni. Vložit peníze do této oblasti se vyplatí – stačí si jen spočítat škody, které povodně napáchají.