OH končí, šetřte pruty. Už nebudu blogovat. Dva týdny byly, myslím, až dost. Nicméně jsem aktuálně.cz za tyto dva týdny vděčný. Nabídka psát pro ně resp. jejich čténáře tento olympijský blog mi přinesla nejen řadu "blogérských" zážitků ale především mě vyprovokovala, abych dal letošní olympiádě šanci. V úvodním textu jsem přiznal, že mé nadšení pro OH od dob raného dětství citelně ochladlo a že jsem si nebyl jist, zda se ještě dá resuscitovat. A hle, dalo.
Má lidstvo stát se atlety
aby se pán bůh kochal
vždyť po celá staletí
stačila lidská socha?
Rozum zachová
Je kamera cílová
V cíli Hejnová.
Litoval jsem alžírského běžce
Za to jak ho prudili
Poté co na osmistovce
Šetřil síly na míli.
Po lékařské šarádě
Jury našla oběť novou
Kvůli pro mě záhadě
Překážkářku Rosolovou.
Naštěstí i Rosolová
Postoupila nakonec
Musela však protestovat
Proti právu na protest.
Protest, to je krásná věc
Zastírat však nebudu
Že vítám, když sám sportovec
Je strůjcem svého osudu.
Plavání je jako víra
Buď uvěříš v zázraky
Nebo musíš podezírat
Věrolomné praktiky.
Po vyřazení Kvitové
I já pocítil hořkost žalu
Než jak ostatní mužové
Jsem sběhl, ehm, k beach volejbalu.
Sport chce i kus romantiky
Nejen suché rekordy
A jsou dny, kdy statistiky
Potěší, ba obloudí:
Vavřinec Hradílek -
Postříbřil náš temný břeh.
Gratuluji!