Advent nás připravuje na Vánoce, na svátky, v nichž oslavíme narození bezdomovce, krále uprchlíků, prostitutek a kolaborantů. Jako maličký mohl být roztomilý, jako dospělý zastánce vyvržených byl popraven.

Vánoce jsou tady, těžko je přehlédnout. Slavíme je již dobrých 1 600 let, od doby, kdy je v Římě zavedli jako protiváhu k slavnostem Nepřemoženého slunce. Nahrazení proběhlo hladce a úspěšně. Východní část křesťanstva ovšem slavívala narození Páně o svátku Epiphanie 6. ledna. Ano, kdyby se spory mezi náboženskými frakcemi řešily vždy jen posunutím data, bylo by vše více než OK.

Jsou to roztomilé svátky. Pokud nejsme finančně úplně na dně, snažíme se svým blízkým udělat radost, i když není divu, že v tom shonu někdy pořádně vypěníme. Ale nakonec to stejně dobře dopadne a většina z nás bude u stromečku rozněžněle pozorovat tu miloučkou scénku z Betléma s Marií, Josefem a malým Ježíškem v jesličkách. Taky mě to vždy dojme. Ať už jsme křesťané, židé, muslimové, hinduisté, ateisté či agnostici, ta story má prostě hloubku a dotýká se nás všech; z cukrkandlové kamufláže na nás vykukuje drsná realita všedního dne.

Těhotná Marie se na cestu do Betléma vydala proto, že si římský císař usmyslel přepočítat své obyvatele ve městech, kam úředně náleželi. Kvůli byrokratickému nařízení přišel na Marii porod ve chvíli, kdy byla vzdálena desítky kilometrů od svého domu a v přecpaném Betlémě se pro prvorodičku nenašlo jiné místo než chlév. I o letošních Vánocích bude mnoho lidí hledat místo, kam složit hlavu, a mnoho matek se bude bát o budoucnost svých dětí a několik set milionů lidí bude prožívat Vánoce v městských slumech. Ježíškovo narození proběhlo úspěšně, a přes naprosto nevyhovující hygienické podmínky to oba přežili. Podobné štěstí nemá každý všední, nevšední i sváteční den 1 600 rodiček a na 19 000 dětí.

Podobně jako Marie se jen těžko dočkají pomoci.

Vánoce Nevánoce, i dnes máme svět plný šílenců, kteří podobně jako kdysi Herodes neváhají vraždit i děti, jen aby prosadili své zájmy a chránili svou moc. Ať už je to v Iráku nebo v Čadu. Josefovi s Marií a s malým se podařilo uprchnout do Egypta. Zařadili se tak mezi rostoucí armádu uprchlíků, která dnes čítá na 22 milionů lidí. Naštěstí tehdy v Egyptě neměli podobnou imigrační politiku, jakou má Česká republika a Evropská unie. Stěží by se totiž od herodovských úřadů domohli potvrzení, že jsou političtí uprchlíci. Kdyby byl Josef expert, nejspíš bychom ho přivítali s otevřenou náručí, nádeník na špatně placenou práci by se taky hodil, ale jako řemeslník a příslušník střední třídy by byl pro nová imigrační pravidla naprosto nevyhovující.

Z Ježíškova dětství v egyptské emigraci se vyprávějí dojemné legendy. Je to jistě proto, že nemusel bydlet v žádném z uprchlických táborů, jaké jsou rozesety na Západním břehu Jordánu v jeho milé rodné zemi, kde se jen těžko daří lásce a kde se spíše rodí zahořklost, nenávist a nesnášenlivost.

Ježíšek s rodinou se nakonec vrátil do Nazaretu. Na rozdíl od milionů lidí, kteří každoročně projdou martyriem nedostatečné zdravotní péče, lokálních konfliktů a migrace, to přežil. Už kvůli tomu se o tomto příběhu a o každém podobném dá říci, že „je prostě boží“. Tesaři Josef & syn spolu s Marií spokojeně tesařili v Nazaretě do doby, než se Ježíš rozhodl, že se světem není něco v pořádku a vydal se to měnit. Jak skončil, odhadne i ten, kdo to nečetl. Ale v tom příběhu přinesl pomoc a dal naději.

Příběh Vánoc nás zavedl na Blízký východ a do Afriky, do oblastí, které se v dnešní době nejvíce potýkají s problémy chudoby, nemocí, válečných konfliktů. Můžeme si klást otázku, jaký to má všechno smysl.

Mám rád Vánoce, vánoční trhy, dárky a radost, kterou přinášejí. Ten příběh na pozadí přináší i naději. Dárky, které budeme rozdávat a přijímat, mají v příběhu také své místo. Připomínají nám nezištné dary, které to chudé dítě dostalo od bohatých a moudrých mužů. I dnes mluví mnoho moudrých mužů a žen o tom, jak je třeba vymýtit chudobu, zaručit všem dětem základní vzdělání, podporovat rovnost pohlaví, snížit úmrtnost dětí a zlepšit péči o matky, bojovat s pandemiemi, zajistit ekologickou udržitelnost a rozvinout globální partnerství. Před deseti lety to v OSN nazvali miléniovou deklarací, jejíž cíle se zavázaly naplnit všechny státy do roku 2015. Odstranit chudobu a hlad na celém světě by bylo pěkné a tento dárek by nás stál jen zlomek toho, co jsme zaplatili bankéřům na sanaci jejich neodpovědného jednání. Byl by to asi největší dárek, který bychom si mohli s Ježíškem k Vánocům přát, ale ne vždy dostaneme to, co si přejeme. Vždy se však můžeme těšit na překvapení.

Takže příjemný advent a hezké Vánoce. Plné naděje a pokoje – pro všechny.

Pro Deník Referendum 3. 12. 2010