2010 - Změna přijde zdola

15. 01. 2010 | 17:59
Přečteno 13774 krát
Pokud chceme změnu, musíme se o ni zasadit. Politikům a stávajicím ekonomickým elitám současný stav vyhovuje, ať již se nám snaží namluvit cokoli. A jestli pracují v něčí prospěch, občané to jistě nejsou.

Před dvěma dekádami byla odstraněna vláda dělníků a rolníků, kteří mohli tak akorát makat a držet hubu a místo ní nastoupila dlouho očekávaná vláda pravdy trhu a lásky k penězům. Nyní je na čase si říci, ani tudy cesta nevede. Po dvaceti letech na nové cestě k lepším zítřkům jsme se stali mistry především v tom, jak za každým neúspěchem hledat příčinu u Gottwaldova pohrobků minulého režimu.

Přes neustálé nadávky na komunisty jsme nakonec stejně nenašli nikoho jiného, a tak máme vládu složenou z bývalé nomenklatury druhého řádu a do funkce eurokomisaře byl vyslán bývalý komunista. Představitelé politických stran se proslavili hlavně svými milostnými aférkami, což je navýsost jejich věc; jen kdyby to nebylo to jediné, co jim aspoň jakž takž jde.

Mužská část populace, která si v době krize na milostné aférky nechá raději zajít chuť, skuhrá po hospodách nad alkoholickými nápoji, aby zvýšenou sazbou DPH a spotřební daně přispěla do debetního rozpočtu. Jsou i tací, kteří vymýšlejí, co dělat, jestli se dostaneme z krize ekonomiky i klimatické změny. A nebo také nedostaneme. A všichni společně mluví o potřebě změny.

Lze jen doufat, že změna to bude pozitivní. Jedno mě na tom ale trochu děsí. Že tu změnu zase budou dělat titíž lidé, kteří nás do současných problémů dostali. Nebo horší. Možná by bylo na čase pokusit se dohodnout, že už je nepotřebujeme a že si tu změnu chceme udělat po svém...

Začátek roku nemusíme nijak přeceňovat, ale přeci jen jde o završení určitého cyklu. V naší době má vztah více k naší práci než k běhu přírody, ale také většina z nás – obyvatel bohatého Severu – má ke své práci mnohem bližší vztah – jakkoli ambivalentní – než k přírodě. Proto není od věci, když budeme bilancovat v čase po prvním lednu, ačkoli duše zemědělce by hodnotila úspěšnost roku spíše po dožínkách.

Nehodlám však bilancovat obecně minulý rok a s nostalgií vzpomínat na křivky krásné modelky vlnící se v slunci zapadajícím nad kajutami jachet opilých českých potentátů na toskánském pobřeží. Ani nebudu hodnotit švejkovské předsednictví, zarámované do nabubřele fádní plastiky, která naštěstí z Bruselu zmizela ještě dříve, než jsme se za vydatné asistence tamních uzoufaných úředníků dokodrcali na konec naší útrpné cesty v čele Unie. Spíše bych se podíval, jak jsme se ke stavu letošního ledna dostali.

Je zajímavé, jak jsme si navykli mluvit o svobodě a přitom v nás stále zůstává nevolnická duše, která vzhlíží k panstvu jako k nositeli moudrosti. Komu Pán Bůh funkci, tomu taky rozum, říkávala moje babička ironicky. Ale mnozí to berou vážně. Všechny ty nesmysly, které nám tvrdí naše současná vrchnost, ať už se k nám uráčí promlouvat sama nebo skrze své dobře placené poskoky v PR agenturách a médích (většinou jen jiné jméno pro totéž).

Právě proti etatismu vystoupila buržoazní revoluce, když si chtěla na suverénovi vymoci alespoň trochu práv, jaké měla samovládná šlechta a církev. Částečně se to podařilo, ale chování nově nastupující šlechty – průmyslníků a bankéřů – bylo namnoze podobné, ne-li horší, než chování staré aristokracie. Boj levice měl přinést změnu a dát více práv občanům, ale nakonec i v levicovém hnutí zvítězili etatisté nad představiteli participativní demokracie. Nic nepředstavuje tento konflikt lépe, než zavraždění pacifistky a radikální zastánkyně občanské participace Rosy Luxemburkové na pokyn konjunkturalistického etatisty – sociálně demokratického předsedy vlády Friedricha Eberta.

V českých nevládních i akademických kruzích – o politických nemluvě – je až příliš patrný odpor k „masám“, které jsou zjednodušeně představovány jako unisex forma života pohybující se mezi prací, nákupními centry a paneláky s telenovelami. Celkově se ovšem život dětí světla od mas mnoho neliší. Podle mě je smutnější v tom, že za danou situaci nese větší odpovědnost.

Kořeny problémů lez najít již krátce po tzv. sametové revoluci. Asi teď naštvu několik přátel, ale oni mi to jistě prominou, protože mě znají. Tím prvním problémem bylo, že se s komunisty nezúčtovalo hned na začátku a místo toho se s nimi tvořila nová souručenství a dělali se z nich premiéři. V symbolice Karla Niebuhra se tu tak sešli synové světla a synové tmy, jako jednovaječná dvojčata, která vždy vědí co je správné a jedině ta jejich pravda stojí za to, aby byla vyřčena.

Argumenty, že by bez smírného přístupu ke komunistům tzv. revoluce neprobíhala tak poklidně, považuji za výmluvu. V lednu devadesátého byli už mimo hru. A pár měsíců na to už bylo možno je i zakázat. To by prospělo nejvíce levici, protože by bylo možno rychleji zformovat jak radikální tak konjunkturalistickou frakci a nenechat se převálcovat oportunistickou quasi pravicí, tvořenou hlavně druhořadými reál-socialistickými prominenty.

Dalším problémem byl a je zakořeněný etatismus na všech stranách politického spektra. Bezmezná důvěra v zastupitelskou demokracii a státní aparát zatemnila mozek většiny do té doby rozumně uvažujících Čechů a rychle se rozvíjející občanský sektor byl záhy odsunut do roviny spolků, které si mohou dělat, co chtějí, jen když se nebudou plést do politiky, ať již na místní či národní úrovni. Tento proces nazývám spolkovou bismarckizací, protože jako za kancléře v Německu i u nás od poloviny devadesátých let až dodnes stát stále více posiluje nástroje, jak podporovat spolky oportunní a znepříjemňovat život těm kritickým.

Mezi tím jsou ještě spolky sloužící, tedy ty, které zajišťují nezbytnou společenskou činnost, kterou by stát v daném rozsahu a za dané peníze nebyl schopen provádět. Ty by si mohly troufnout na nějakou tu kritiku, ale nedělají to. Důvodů je mnoho, většina z nich byla popsána v Literárních novinách, kde tomu byl věnován v roce 2007 prostor po několik měsíců. Strach, podřízenost, pohodlnost a snaha nedělat si problémy tak odstavili občanskou společnost od reálného politického dění.

Některé organizace přešly od veřejného působení k práci s politiky, ale ani to nemohlo uspět, protože bez široké základny občanské reflexe jde zase jen o prominentní snahy, kde si pár osvícených nevládkářů a akademiků vyměňuje názory s osvícenými politiky a obyčejný občan zase nemá ani tušení, co se děje. Když se podíváme, jak skončili tito lidé ve Straně zelených, dostaneme jasnou, byť děsivou bilanci. Když dnes poslouchám jejich nářek ze zastupitelských křesel, připadá mi, jako by právě přilétli z jiné planety a ne, že se na této konstrukci sami a dobrovolně podíleli.

Jedno z možných a pro mě nadějných řešení spočívá v odklonu od etatismu a tedy ve vyšším zapojení občanů do správy věcí veřejných. V mnoha brazilských městech a v jednom státě praktikují participativní tvorbu rozpočtu. V Zambii psala novou ústavu konstituční konference složená ze zástupců církví, organizací a svazů. Jednu z nejúspěšnějších firem na světě řídí zaměstnanci bez šéfů a tisíce podniků se dostalo z bankrotu díky tomu, že je převzali pracující. Je tedy zřejmé, že to jde. Lidé na to ale musí mít chuť a nesmí si nechat namluvit, že jsou hloupější než ministr, který se na svou pozici dostal jen proto, že intrikoval šikovněji, než někdo jiný.

Neslibujme si od toho zázraky a rozhodně musíme počítat s tím, že to bude dlouho trvat. Pokud jsme ovšem rozhodnutí vydat se touto cestou, pak musíme učinit nějaké to novoroční předsevzetí. Především to, že si budeme naslouchat navzájem. Že nebudeme posuzovat lidi jen podle moci či majetku, ale především podle toho, jak dokáží prospět komunitě. Že před agresivitou a osočováním dáme přednost pokusu o vyjasnění situace.

Inu není to málo na novoroční předsevzetí, ale zase máme novou dekádu... A co bychom si mohli přát víc, než přátelštější prostředí a více praktického rozumu namísto ideologií a prázdných demagogických tlachů?


Deník Referendum 9.1.2010

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy