Česká diplomacie prosazuje lidská práva

08. 11. 2016 | 11:29
Přečteno 4111 krát
Ačkoli se u nás o lidských právech vždy hodně mluvilo, v praktických krocích na mezinárodní scéně se to neodrazilo. To se v posledních letech mění. Česká diplomacie se rozhoupala k lidskoprávní podpoře.



V pátek 28.10. jsme slavili svátek vzniku Československa, mnozí v obavách – jiní s potěšením, jaké klauniády nám tento den přinese. V Ženevě, v Paláci národů, končilo ten den druhé zasedání pracovní skupiny pro lidská práva v nadnárodních společnostech. Čtyři dny jednání nebyly jednoduché, ale nakonec proběhly v konstruktivním duchu. Pro nás může být zajímavé, že důležitou zásluhu na tom má i česká diplomacie.

Dosavadní politika České republiky a ministerstva zahraničí směřující k lidským právům byla často kritizována z mnoha stran. Na jedné straně jako neodpovědná a podrývající investice například nebezpečným NGOismem či dalaljlámismem. Na straně druhé jako oportunní rétorická cvičení na podporu takzvaného vývozu demokracie.

Přes souhlas či nesouhlas s jednou či oběma kritikami je jedna věc nepopiratelná: Oficiální podpora lidských práv probíhala furiantsky, fakticky jí však chyběly jakékoli realistické postupy pro alespoň částečné dosažení rétorických cílů. Dalo by se soudit, že se situace na zahraniční frontě začíná pomalu měnit. Doma to ovšem není přes mlhu žabomyších tahanic patrné.

Posledním důležitým krokem, který mění přístup k lidským právům Evropské unie, bylo rozhodnutí České republiky účastnit se druhého jednání Pracovní skupiny pro závazná pravidla pro nadnárodní firmy a jiné podniky v oblasti lidských práv. Toto rozhodnutí učinila proti stanovisku Evropské unie v OSN a především jejího Výboru pro lidská práva. Země EU a s nimi další státy jako USA a Kanada totiž dlouhodobě odmítají jakékoli regulatorní nástroje, jež by vyžadovaly po nadnárodních firmách, které mají sídla většinou právě v těchto zemích, aby ve třetích zemích dodržovaly lidská práva.

Jednotnou linii bohatých zemí narušovala pouze Francie a samozřejmě již obligátní lidskoprávní pravdoláskaři jako Norsko či Švýcarsko. To ale nikoho nepřekvapilo. Podle mnoha pozorovatelů bylo průlomovým bodem to, že se naše diplomacie rozhodla nerespektovat bojkot EU a do jednání o lidských právech v byznysu se zapojit.

Kolegyně a kolegové z několika zemí se mi přiznali, že postoj České republiky měl zásadní význam pro jejich vyjednávání s vládami a nakonec i na rozhodnutí Evropské komise se jednání zúčastnit.

Těžiště lidských práv dneška
Jedním z největších problémů pro naplňování lidských práv a ochrany životního prostředí jsou dnes podmínky uvnitř firem, především těch nadnárodních. Je třeba si uvědomit, že nadnárodní firmy dnes nepředstavují jen produkční či finanční kapacity, ale disponují také ohromnou politickou mocí. Ze sta největších ekonomik (podle HDP a výnosu) je třicet sedm nadnárodních firem.

Od druhé světové války jejich moc roste a to nejen v získávání stále silnějších pozic na trhu, ale také v politice. Bohužel ne vždy pozitivně. Firmy jsou obviňovány z využívání otroků včetně dětských; z likvidace komunit, na jejichž území působí; z šíření jedovatých látek či falšování výzkumů. Pokud jde o politické vlivy, můžeme si připomenout převrat a občanskou válku v Guatemale v zájmu banánového koncernu Chiquita (dříve UFC), nebo převrat v Chile v zájmu amerických firem Kennecott a Anaconda, na jehož přípravě se podílela CIA v úzké spolupráci s International Telephone and Telegraph.

Dlouhá historie, slabé výsledky
Právě podezření napojení firem na státní převraty (realizace převratu v Guatemale a přípravy převratu v Chile byly potvrzeny až po otevření archivů CIA) vedlo OSN k rozhodnutí prosadit pravidla chování pro firmy. Proto v roce 1973 iniciovala Ekonomická a sociální rada OSN vznik Centra pro nadnárodní firmy (UNCTC). Jeho jednání však byla poznamenána studenou válkou a nástupem Reaganomiky, která nadnárodní firmy prosazovala jako spásu třetího světa. Pokud si chcete osvěžit rétoriku studené války v angličtině, pak doporučuji text poradkyně prezidenta Reagana Juliany Geranové z Heritige foundation Jak OSN škodí chudým. Dlouhá vyjednávání dobrovolných závazků bojkotovaly neustále především USA, ale i země Západní Evropy. V roce 1994 bylo nakonec centrum rozpuštěno, aniž by se cokoli dojednalo.

Změnu do jednání vnesl až generální tajemník Kofi Annan, známý svými dobrými vztahy s mezinárodním byznysem, který se rozhodl dát globální ekonomice lidský řád. V roce 1999 na setkání ekonomického a politického establishmentu v Davosu představil iniciativu Globální dohodu. V ní bylo definováno deset principů z oblasti lidských práv, pracovních podmínek (ty Globální dohoda v rozporu se všeobecnou deklarací lidských práv nezahrnuje pod lidská práva), životního prostředí a protikorupčních opatření.

Součástí této aktivity se staly tisíce firem a vznikly i národní sítě, jako třeba v ČR. Kritici označují Globální dohodu jako elitní diskusní klub, kde nadace, nevládní organizace a vysocí úředníci pomáhají maskovat nekalé praktiky nadnárodních firem. Poukazují na vágnost principů i nesolidní monitoring. Iniciativa je označována za největší světovou greenwashingovou akci.

Hlavně nezávazně
Kofi Annan se však nespokojil s Globální dohodou a najal si jednoho z nejvýznamějších politologů harvardského profesora Johna Ruggieho, aby mu pomohl připravit Obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv (Guiding Principles on Business and Human Rights – UNGP). Ruggie stál už za Globální dohoda a jeho týmu se skutečně v následujících letech podařilo vytvořit zásady, které byly přijaty v OSN jednohlasně v roce 2011.

UNGP stojí na třech pilířích – Povinnosti státu chránit, odpovědnosti korporací respektovat a přístupu obětí k náhradám. Ruggie je nepochybně jedním z největších myslitelů současnosti a prokázal i neuvěřitelné schopnosti dotáhnout do konce konsensuální text k problému, na němž si vylámali zuby stovky politiků před ním.

Nicméně Ruggie se stal obětí svého vlastního netransparentního vyjednávání. Stejně jako je jeho filozofie západocentrická, nedokázal ani v OSN plně reflektovat realitu velkého byznysu a jeho působení v rozvojových zemích. Naivně zastával názor, že situaci vyřeší pouze dobrovolné závazky.

Případ Johna Ruggieho ukazuje, jak je akademická obec Severu limitována svou odtržeností od světa „denních starostí“ a navázána na politický a ekonomický establishment. Ruggieho nevarovala ani slova chvály, které firmy při přijetí UNGP pronášely. „Je to základ flexibilního rámce pro společnosti, jako je ta naše,“ nechala se slyšet Coca-Cola a General Electric to označili za „trvalý maják pro byznys, který hledá jak dále růst a produkovat s větším respektem k lidským právům.“ Jistě.

Žádné velké změny na poli lidských práv v byznysu nebyly dobrovolné. Zákaz dětské práce byl motivován zájmem vlád průmyslových států zvyšovat vzdělanost a zaměstnanost dospělých. Šlo o krok ve prospěch průmyslu, ale přesto musel být prosazen proti jeho tlaku.

Až uzákonění náhrad za pracovní úrazy a úmrtí zlepšilo pracovní podmínky – u nás, tedy v Rakousku-Uhersku už v roce 1887. Tam, kde jsou trestní postihy vedoucích pracovníků za pracovní úrazy nejtvrdší, tam je úrazů nejméně.

Ani snížení pracovní doby se neobešlo bez nepokojů, mrtvých a změny zákona. A to přesto, že Fordovy podniky již před tím snížily pracovní dobu, zvedly platy a – zvýšily zisky. Těžko Henryho Forda podezírat z dobročinnosti, šlo o racionální krok. Ale ani racionální důvody nejsou evidentně pro byznys dostatečné (to bude asi tím, že ho vedou ti racionální chlapáci, co nedají nikomu nic zadarmo). Toyota centrum v Goeteborgu zavedlo úspěšně šestihodinovou pracovní dobu již před třinácti lety a nevypadá to, že by se ředitelé hrnuli do následování.

Dobrovolné závazky firem jsou starší než Ruggieho aktivita. A bohužel, nikdy nefungovaly a nefungují. Nebo – fungují, ale jen jako reklama. Například firmy produkující náhražky mateřského mléka po sérii skandálů spojených se stovkami úmrtími kojenců v rozvojových zemích přijaly své vlastní závazky. Nezávazně. A také je dále porušují. Pouze soudní stíhání, která musí vést chudé státy proti těmto bohatým společnostem, občas něco změní a vymohou nějakou náhradu či změnu chování. Jednotlivci nemají žádnou šanci se Ruggieho třetího pilíře – náhrad – domoci.

Stejná práva pro všechny
Právě tyto příklady vedly k tomu, že v roce 2014 inicioval Ekvádor ve Výboru pro lidská práva v OSN hlasování, kterým měla být zřízena otevřená pracovní skupina pro závazná pravidla. Státy EU a USA hlasovaly proti a vyhlásily bojkot jednání pro závazné prosazování lidských práv ve firmách. John Ruggie obvinil zastánce závazných pravidel z polarizace a z toho, že nijak nepomáhají naplňovat jeho UNGP, k čemuž ovšem neexistují žádné nástroje.

Prvního jednání v roce 2015 se skutečně EU a USA nezúčastnily. Nakonec se však ukázalo, že v několika zemích převládlo racionální myšlení nad tlakem nadnárodních firem, které mají na bojkotu největší zájem. A jak jsem již napsal, důležitým krokem v rozhodování zemí EU bylo to, že Česká republika dala jasně najevo, že se jednání zúčastní.

Ještě před začátkem jednání pracovní skupiny panovaly obavy, že účast zemí EU bude znamenat obstrukce, a že se možná podařilo prosadit účast na jednání příliš brzy. To se ale nakonec nepotvrdilo. Možná také proto, že se jedná o otevřenou pracovní skupinu, jejíhož jednání se účastní i akreditovaní aktivisté.

Diskuze nakonec vázla jen při obligátní otázce proč nadnárodní firmy a proč ne domácí. Samozřejmě i velké domácí firmy jsou problémem, jak ukazuje třeba Agrofert. Ale je zřejmé, že postup proti obří firmě vyžaduje jiné techniky, než zakročit proti hostinskému Palivcovi. Více méně panuje shoda, že UNGP jsou dobrým východiskem a je třeba hledat nástroje, jak učinit tento koncept vymahatelným, především s ohledem na oběti.

Česká zahraniční politika pro české dělníky a dělnice
Bez podceňování si troufám říci, že pokud je tu nějaká skupina, kterou většinově téma tohoto článku nezajímá, pak jsou to montážní a pomocní montážní dělníci a dělnice, uklízečky s uklízeči a nejspíš i zaměstnanci ve službách. Přitom právě pro ně je ženevské jednání klíčové. Jejich mzdy, pracovní podmínky i jistoty jsou nejhorší mezi všemi zaměstnanci, a to velmi často díky nadnárodním firmám či globálním obchodním řetězcům.

Může to budit úsměv, že o práva těch nejslabších by se měla starat elita z diplomatického sboru. Na druhou stranu je stále jasnější, že bez regulace svévole nadnárodních firem a velkého byznysu to nepůjde. Zatím se zdálo, že vykořisťování je minulostí, anebo se možná děje někde v Africe či kde. Stále více lidí má ovšem zkušenosti se zneužíváním ze strany firem.

V globální ekonomice není totiž nic dost daleko, a praktiky, které jsme znali jen z aktivistických článků se mohou stát – a pro některé už se staly – každodenní realitou.

Snad i v tomto smyslu by vedení ženevského zastoupení v OSN potřebovalo jasnou instruktáž – která by asi neměla přicházet od ministerstva průmyslu ani od české pobočky Global Compact. To aby jejich příští působení na zasedání bylo trochu aktivnější s podnětnými příspěvky.

Neunáhloval bych se s tvrzením, že se z České republiky stane lidskoprávní tygr a že z Černínského paláce zazáří světlo spravedlnosti pro všechny národy. Ale trocha radosti nad tím, že naše zahraniční politika přispěla k zahájení jednání o jedné z nejtíživějších problematik současnosti, je myslím na místě.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy