Před dávnými lety byla na zdi jednoho smíchovského činžáku upoutávka na ženský časopis, kterému jsme říkávali „Kozí rozhledy“. Pod obrazem usměvavé ženy byl Leninův citát: „Nemůžeme pro politiku získat masy, pokud pro ni nezískáme ženy“.

Vzpomněl jsem si na tato slova, když jsem sledoval vývoj kolem návrhu změny zákona o sexuálním zneužívání dětí v Turecku. Byl to dynamický proces s docela zajímavými peripetiemi.
Sexuální zneužívání dětí je citlivé téma všude na světě. Může se poněkud lišit dikce zákona v té či oné zemi, může být benevolentnější nebo přísnější názor na některé skutky. Všude ale platí, že sexuální zneužívání dětí je trestné a pachateli se za to obyčejně dostane všeobecného opovržení.

Zacházení s dívkami a se ženami je v Turecku problém dlouhodobý. Ne snad že by se o něm nemluvilo, ale málokdy se jednalo o věcnou a politickou diskusi – obyčejně šlo o reakci na nějaký konkrétní případ násilí.

V Turecku bylo v roce 2006 registrováno 2400 případů sexuálního zneužívání dětí. V drtivé většině se jednalo o dívky a dá se s jistotou říci, že je to jen vrcholek ledovce. Ne každý případ rodina ohlásí, ne každý ohlášený případ policie vyšetřuje (často v tom hraje roli obyčejná mužská solidarita a fakt, že – zvlášť na venkově – se obviněný muž s policistou zná). Když se do bilance započítá i počet vražd dívek jak ze žárlivosti, tak ze strachu z odhalení nebo jako „smytí hanby“ z tváře rodiny, dostaneme významně vyšší číslo.

Aniž by patrně nějak dramaticky stoupl počet spáchaných takových trestných činů, bylo jich v roce 2016 nahlášeno 16 900. Muži zůstali stejní, ale změnily se ženy. Stále častěji v sobě nacházejí odvahu trestný čin ohlásit a stále častěji skutečně dojde k vyšetřování a potrestání pachatele. Sekularizace turecké společnosti tak začala nést své ovoce. Zdaleka není jediné, ale v tomto případě paradoxně v období, kdy sám sekulární charakter státu je v ohrožení.

Šest poslanců za vládní stranu, konzervativní islámskou AKP, předložilo do parlamentu k hlasování návrh změny trestní sazby za znásilnění nezletilé dívky. Pachatel by nebyl stíhán v případě, že by se s dívkou oženil. Jak vypátrali novináři, bratr jednoho bývalého poslance AKP je momentálně stíhán za znásilnění čtrnáctileté dívky. Jedním z navrhovatelů je jeho blízký přítel.

Podle statistiky Ministerstva pro rodinnou a sociální politiku je v Turecku evidováno 232 313 vdaných a ženatých dětí (vesměs dívek), čili se jedná o praxi, která je sice výjimečná, ale nikoli neobvyklá nebo nezákonná.

Turecká společnost je traumatizovaná z červencového pokusu o převrat a ze všeho, co se následně událo a děje. Kroky prezidenta a vlády nejsou vždycky a všemi přijímány, ale nechuť k případné vojenské vládě je silnější. Případný a očekávatelný krach jednání o vstupu do EU zklame hodně Turků, ale většina zklamaných je zklamaná už teď – postojem své vlastní vlády i Evropou, od které si slibovali větší tlak na reformy. Společnost není apatická, ale dřívější zkušenosti a politická realita vedou všechny k opatrnosti.

Tanec, který následoval po předložení poslaneckého návrhu, proto překvapil úplně všechny. Šest poslanců dokázalo získat pro politiku turecké ženy takřka v jediném okamžiku a v podstatě bez rozdílu politické orientace a náboženského vyznání.

Spoluzakladatelka vládní strany AKP Ayşe Böhürler o návrhu napsala, že není „ani zákonný, ani islámský“. Kriticky se k návrhu vyjádřily organizace TIKAD (Asociace tureckých podnikatelek) a především KADEM (Asociace Ženy a demokracie). Její místopředsedkyní je dcera prezidenta Erdoğana.

V reakci na kritiku z KADEM ministr spravedlnosti sveřepě sdělil, že vláda nebude ustupovat jenom proto, že si to přeje opozice. Tím udělal politickou chybu, protože upoutal pozornost premiéra a hlavně prezidenta. Ukázalo se tak, že přes výslovný pokyn premiéra nebyl návrh předem konzultován s politickými stranami. Na opoziční CHP by asi zase tak moc nezáleželo, ale nacionalistická MHP současně (a bez souvislosti s návrhem zákona) odložila schůzku s AKP ohledně ústavních změn nutných pro vytvoření prezidentského systému.

Prezident byl právě na cestě domů z návštěvy Uzbekistánu a Pákistánu. Po telefonickém rozhovoru s ním a asi dvě hodiny po prohlášení ministra spravedlnosti oznámil premiér, že návrh bude postoupen politickým stranám k vyjádření. Návrh tedy nebyl úplně stažen, ale místo aby se o něm hlasovalo, byl vrácen do příslušného výboru, kde bude podroben diskusi. Prezident se po návratu z cesty nechal slyšet, že „považuje za užitečné, když bude celá záležitost vyřešena v diskusi“.

Je pozoruhodné, jakou sílu v sobě našly turecké ženy a všichni, kdo podporují jejich věc. Prudkost a síla protestu proti poslanecké svévoli je nepochybně vedena dvěma hlavními motivy – potřebou nedovolit zneužívání zákona k legalizaci zneužívání dětí, a současně uvolnit energii, která se v občanech hromadí už několik měsíců.

Skupina machistických poslanců tak dokázala skoro nemožné – dostali ženy do ulic, udělali z nich velkou politickou sílu a dosadili je do role dnes jediných skutečně hlasitých a výrazných ochránců sekulárního tureckého státu. Ne proto, že jim poskytuje víc důstojnosti, ale proto, že jim dává důstojnost a slovo.


Psáno pro Svobodné fórum (Turecké ženy v ulicích)