Číňanova cesta do Prahy
Na Velikonoční pondělí přijede do České republiky předseda (prezident) ČLR Si Ťin-pching. Přijede s koledou a odveze si bohatou výslužku.
Předsedu budou tahat po památkách, jako kdybychom neměli nic moderního, čím bychom se pochlubili. Přitom Číňané milují věci nové, lesklé a výkonné. Staré kláštery a paláce feudálů odhodili jako balast, který jen připomíná temnou minulost a brání miliónům květů, aby vykvetly v plné kráse.
Obávám se, že nikdo z těch, kdo připravovali program předsedovy návštěvy, nevzal v potaz čínskou mysl a symboliku míst, jež budou hostu ukazovat: Habsburský salon mu jistě připomene, že České země mají dlouhou zkušenost s bytím v rámci říše, což premiér přijetím v Lichtenštejnském paláci jen potvrdí. Přijetí v Senátu připomene naše velké porážky (Valdštejnský palác), přijetí ve Sněmovně (Thunovský palác) zase dobrodiní šlechtické vrchnosti vůči českým stavům, jež měly řádně pracovat ve prospěch Habsburské říše a Českého království v jejím svazku. Pražský hrad a zámek v Lánech odkáží na polomonarchické postavení prezidenta a naznačí, že i naši potentáti vědí, že kromě úřadování je také třeba majestátně vládnout.
Strahovský klášter má zřejmě ukázat dlouhou tradici civilizace a kultury v Čechách. To jej zcela jistě neohromí, protože v době založení kláštera v lesích pod Petřínem v roce 993 měl čínský stát za sebou už asi 2000 let existence a právě se bránil nájezdům negramotných barbarů.
Snad u premonstrátů nikoho nenapadne mluvit o církevních restitucích. Mohlo by to hosta zneklidnit. Přichází totiž ze země, kde svého času zabíjeli křesťany a radikálně se vypořádali i s „kněžoury“ vlastními!
Byznys fórum na Žofíně ukáže, že i my máme svou vlasteneckou nacionální tradici. Vkusným a nevtíravým doplňkem bude pohled na omšelou budovu Zlaté kapličky – ano, divadlo umíme! Škoda, že nikoho nenapadlo nabídnout pro případ příznivého počasí vyjížďku po stříbropěnné Vltavě v půvabné šlapací labuti. Ale možná to bylo prozíravé – větru a dešti naši opravdu poručit neumí.
Kromě trosek dávno mrtvých uvidí i nějaké ty živé, ale ani tím jej zřejmě neohromíme. Se starci okouzlenými vlastní osobou a významnou minulostí má Čína zkušenosti. Cizincům je ale neukazovali, nýbrž je nechávali v klidu halucinovat za zdmi Letního paláce v Zakázaném městě. Nic takového u nás bohužel nemáme.
Setkání se sportovci už je vkusu aparátčíka přece jen blíž. V duchu nejlepších komunistických tradic se setká s „budoucností této země“ a se vzory pro mládež. K budování a obraně vlasti buď připraven! Škoda, že neprobíhá nácvik na spartakiádu, to by teprve bylo něco pro předsedu!
Obvyklá námitka, že s daleko větší pompou byl První soudruh vítán třeba ve Velké Británii, stěží obstojí. Zaprvé, nejsme Velká Británie a zadruhé, nejsme cílem předsedovy cesty. Jsme zastávka na jeho cestě někam úplně jinam, a když už tudy jede, proč by se nestavil a neupevnil vazalský vztah vládnoucí skupiny v Praze vůči vládnoucí skupině v Pekingu?
Ano, je pravda, že mu zastávka musí stát za to, jinak by ji neudělal. To snad jen kdyby se mu hodně chtělo čůrat a už by to nemohl vydržet. Jenže právě v tom je podle mého soudu jádro pudla.
Před lety mi čínská velvyslankyně v Praze řekla (na můj povzdech, že našich delegací do Číny jezdí mnoho, ale na vyšší úrovni k nám skoro nikdo), že poměr deset ku jedné přesně vyjadřuje vzájemnou váhu obou zemí.
Z protokolárního hlediska je „na řadě“ čínský prezident, aby oplatil návštěvu našemu prezidentovi. To se týká regulérních a standardních státních návštěv na pozvání a se všemi obvyklými formalitami. Za víc než šedesát let diplomatických vztahů s lidovou Čínou u nás ještě žádný předseda ČLR nebyl. Našich potentátů všech úrovní bylo za tu dobu v Číně nepočítaně. Konečně nastává ten slavný den! Hosana! Jak vypadá bilance návštěv státních představitelů viz http://www.mzv.cz/beijing/cz/vzajemne_vztahy/index.html. Nepočítal jsem to, ale bude to víc než 10:1.
Česká republika byla někdy nedávno evidentně vyhodnocena jako vhodné pole působnosti pro čínské státní i soukromé firmy a instituce. Čínská komunita u nás není tak velká, aby kromě drobné kriminality budila mimořádnou pozornost. Ekonomicky je země stabilizovaná, geograficky velmi zajímavě položená a má slušnou infrastrukturu s velkým růstovým potenciálem. Ani bych se nedivil, kdyby se v Číně „našly“ peníze aspoň na studii prezidentova snu o plavebním kanálu. Bylo by to hezké povzbuzení a motivace do dalších let plodné spolupráce.
Dva roky vlády dnešní koalice spolu s prezidentováním M. Zemana se zdají být pro ČLR zárukou, že dnešní situace vydrží ještě minimálně jedno volební období. Uvidíme. Pokud ano, dostanou Číňané dost času na vytvoření všech svých taktických nástrojů. Jedním je vlivová agentura, do níž patří nákup fotbalové Slavie (mé slávistické srdce krvácí) nebo vnucení prodělečné pandy Praze. Hlasování na pražské radnici čínské straně jasně ukázalo, s kým může počítat na 100% (ČSSD, KSČM a ANO) a kde jsou možné slabé články. Souhlas některých členů ODS byl pro mne zklamáním.
Čínská strana potřebuje mít schopnost ovlivňovat u nás politické a ekonomické rozhodování, mít schopnost předvídat a ovlivňovat vývoj ekonomiky a výzkumu. Strategickým cílem totiž je už řadu let všestranné proniknutí do EU skrze stabilní základnu na jejím území. Stáváme se nástrojem k dosažení tohoto cíle.
Pokud jde o údajný zásadní význam čínských investic a trhu pro náš ekonomický rozvoj, stačí se podívat na http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/cina/ekonomika/index.html. Z údajů je zřejmé, že Čína „pomáhá“ našemu ekonomickému rozvoji dost málo. To je v rozporu s báchorkami, které veřejnosti vykládá jak prezident, tak vláda.
Snad ještě horší než záporné saldo (to má s Čínou kde kdo) je skladba dovozu a vývozu. Ze vztahu průmyslového státu (Československo) a státu agrárního (ČLR) se stal vztah rozvinuté, hi-tec a finančně silné ekonomiky (ČLR) vůči finančně slabému producentovi obslužných zařízení pro tradiční průmyslová odvětví.
Až jednoho dne u nás nastane politická změna, budou už čínské vstupní investice kompenzovány, nebo budou případné ztráty tak malé, že čínské firmy bez problémů ČR opustí. Udělají to v každém případě, jakmile to pro ně bude jinde výhodnější.
Budeme mít pandu a poloprázdná letadla na linkách z Číny do Prahy budou mít jistotu, že vždycky bude co vozit – bambusové listí pro nenažranou pandu. Mám tu metaforu vysvětlovat?
Jsou to špatné zprávy. Lidé, kteří u nás tuto sebevražednou politiku vymýšlejí a naplňují, jsou možná hloupí a nevědí, co činí. Nebo hloupí nejsou a ví velmi dobře, co a proč dělají. V obou případech je to důvod, aby jim byla moc odebrána a aby byli posláni každý tam, kam patří.
Předsedu budou tahat po památkách, jako kdybychom neměli nic moderního, čím bychom se pochlubili. Přitom Číňané milují věci nové, lesklé a výkonné. Staré kláštery a paláce feudálů odhodili jako balast, který jen připomíná temnou minulost a brání miliónům květů, aby vykvetly v plné kráse.
Obávám se, že nikdo z těch, kdo připravovali program předsedovy návštěvy, nevzal v potaz čínskou mysl a symboliku míst, jež budou hostu ukazovat: Habsburský salon mu jistě připomene, že České země mají dlouhou zkušenost s bytím v rámci říše, což premiér přijetím v Lichtenštejnském paláci jen potvrdí. Přijetí v Senátu připomene naše velké porážky (Valdštejnský palác), přijetí ve Sněmovně (Thunovský palác) zase dobrodiní šlechtické vrchnosti vůči českým stavům, jež měly řádně pracovat ve prospěch Habsburské říše a Českého království v jejím svazku. Pražský hrad a zámek v Lánech odkáží na polomonarchické postavení prezidenta a naznačí, že i naši potentáti vědí, že kromě úřadování je také třeba majestátně vládnout.
Strahovský klášter má zřejmě ukázat dlouhou tradici civilizace a kultury v Čechách. To jej zcela jistě neohromí, protože v době založení kláštera v lesích pod Petřínem v roce 993 měl čínský stát za sebou už asi 2000 let existence a právě se bránil nájezdům negramotných barbarů.
Snad u premonstrátů nikoho nenapadne mluvit o církevních restitucích. Mohlo by to hosta zneklidnit. Přichází totiž ze země, kde svého času zabíjeli křesťany a radikálně se vypořádali i s „kněžoury“ vlastními!
Byznys fórum na Žofíně ukáže, že i my máme svou vlasteneckou nacionální tradici. Vkusným a nevtíravým doplňkem bude pohled na omšelou budovu Zlaté kapličky – ano, divadlo umíme! Škoda, že nikoho nenapadlo nabídnout pro případ příznivého počasí vyjížďku po stříbropěnné Vltavě v půvabné šlapací labuti. Ale možná to bylo prozíravé – větru a dešti naši opravdu poručit neumí.
Kromě trosek dávno mrtvých uvidí i nějaké ty živé, ale ani tím jej zřejmě neohromíme. Se starci okouzlenými vlastní osobou a významnou minulostí má Čína zkušenosti. Cizincům je ale neukazovali, nýbrž je nechávali v klidu halucinovat za zdmi Letního paláce v Zakázaném městě. Nic takového u nás bohužel nemáme.
Setkání se sportovci už je vkusu aparátčíka přece jen blíž. V duchu nejlepších komunistických tradic se setká s „budoucností této země“ a se vzory pro mládež. K budování a obraně vlasti buď připraven! Škoda, že neprobíhá nácvik na spartakiádu, to by teprve bylo něco pro předsedu!
Obvyklá námitka, že s daleko větší pompou byl První soudruh vítán třeba ve Velké Británii, stěží obstojí. Zaprvé, nejsme Velká Británie a zadruhé, nejsme cílem předsedovy cesty. Jsme zastávka na jeho cestě někam úplně jinam, a když už tudy jede, proč by se nestavil a neupevnil vazalský vztah vládnoucí skupiny v Praze vůči vládnoucí skupině v Pekingu?
Ano, je pravda, že mu zastávka musí stát za to, jinak by ji neudělal. To snad jen kdyby se mu hodně chtělo čůrat a už by to nemohl vydržet. Jenže právě v tom je podle mého soudu jádro pudla.
Před lety mi čínská velvyslankyně v Praze řekla (na můj povzdech, že našich delegací do Číny jezdí mnoho, ale na vyšší úrovni k nám skoro nikdo), že poměr deset ku jedné přesně vyjadřuje vzájemnou váhu obou zemí.
Z protokolárního hlediska je „na řadě“ čínský prezident, aby oplatil návštěvu našemu prezidentovi. To se týká regulérních a standardních státních návštěv na pozvání a se všemi obvyklými formalitami. Za víc než šedesát let diplomatických vztahů s lidovou Čínou u nás ještě žádný předseda ČLR nebyl. Našich potentátů všech úrovní bylo za tu dobu v Číně nepočítaně. Konečně nastává ten slavný den! Hosana! Jak vypadá bilance návštěv státních představitelů viz http://www.mzv.cz/beijing/cz/vzajemne_vztahy/index.html. Nepočítal jsem to, ale bude to víc než 10:1.
Česká republika byla někdy nedávno evidentně vyhodnocena jako vhodné pole působnosti pro čínské státní i soukromé firmy a instituce. Čínská komunita u nás není tak velká, aby kromě drobné kriminality budila mimořádnou pozornost. Ekonomicky je země stabilizovaná, geograficky velmi zajímavě položená a má slušnou infrastrukturu s velkým růstovým potenciálem. Ani bych se nedivil, kdyby se v Číně „našly“ peníze aspoň na studii prezidentova snu o plavebním kanálu. Bylo by to hezké povzbuzení a motivace do dalších let plodné spolupráce.
Dva roky vlády dnešní koalice spolu s prezidentováním M. Zemana se zdají být pro ČLR zárukou, že dnešní situace vydrží ještě minimálně jedno volební období. Uvidíme. Pokud ano, dostanou Číňané dost času na vytvoření všech svých taktických nástrojů. Jedním je vlivová agentura, do níž patří nákup fotbalové Slavie (mé slávistické srdce krvácí) nebo vnucení prodělečné pandy Praze. Hlasování na pražské radnici čínské straně jasně ukázalo, s kým může počítat na 100% (ČSSD, KSČM a ANO) a kde jsou možné slabé články. Souhlas některých členů ODS byl pro mne zklamáním.
Čínská strana potřebuje mít schopnost ovlivňovat u nás politické a ekonomické rozhodování, mít schopnost předvídat a ovlivňovat vývoj ekonomiky a výzkumu. Strategickým cílem totiž je už řadu let všestranné proniknutí do EU skrze stabilní základnu na jejím území. Stáváme se nástrojem k dosažení tohoto cíle.
Pokud jde o údajný zásadní význam čínských investic a trhu pro náš ekonomický rozvoj, stačí se podívat na http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/cina/ekonomika/index.html. Z údajů je zřejmé, že Čína „pomáhá“ našemu ekonomickému rozvoji dost málo. To je v rozporu s báchorkami, které veřejnosti vykládá jak prezident, tak vláda.
Snad ještě horší než záporné saldo (to má s Čínou kde kdo) je skladba dovozu a vývozu. Ze vztahu průmyslového státu (Československo) a státu agrárního (ČLR) se stal vztah rozvinuté, hi-tec a finančně silné ekonomiky (ČLR) vůči finančně slabému producentovi obslužných zařízení pro tradiční průmyslová odvětví.
Až jednoho dne u nás nastane politická změna, budou už čínské vstupní investice kompenzovány, nebo budou případné ztráty tak malé, že čínské firmy bez problémů ČR opustí. Udělají to v každém případě, jakmile to pro ně bude jinde výhodnější.
Budeme mít pandu a poloprázdná letadla na linkách z Číny do Prahy budou mít jistotu, že vždycky bude co vozit – bambusové listí pro nenažranou pandu. Mám tu metaforu vysvětlovat?
Jsou to špatné zprávy. Lidé, kteří u nás tuto sebevražednou politiku vymýšlejí a naplňují, jsou možná hloupí a nevědí, co činí. Nebo hloupí nejsou a ví velmi dobře, co a proč dělají. V obou případech je to důvod, aby jim byla moc odebrána a aby byli posláni každý tam, kam patří.