Muslimský šátek, kterým se nejspíš míní hidžáb, se u nás stal symbolem nechuti k migrantům (i těm legálním), nechuti k muslimům a symbolickým opakem „naší kultury a hodnot“.

Také se mi nelíbí možnost, že k nám budou stěhováni ilegální migranti, o kterých nikdo neví, kdo jsou, odkud jsou a co se od nich dá čekat. Nechápu ale, co s tím má společného „Mladá nevinná dívka, hodná, nikomu by neublížila. Proč by nemohla nosit do školy šátek? …“ Tolik Václav Klaus mladší na Novinkách ze dne 25. dubna (http://www.novinky.cz/komentare/401450-komentar-muslimske-satky-v-ceskych-skolach-vaclav-klaus-ml.html).

Ponechal bych autorův příspěvek bez reakce, kdyby… Kdyby VK ml. nebyl expertem ODS na školství. Možná bezděčně, ale velmi pravděpodobně tak vzniká dojem, že o „muslimském šátku“ mluví jménem celé ODS, jejímž členem jsem také.

Nebudu podrobně analyzovat jeho text. Jde mi o ducha příspěvku a o typ použitých argumentů.

„Zaprvé: šátky nejsou v žádném případě náboženským symbolem. Například křížek na krku (navíc je tady doma) náboženským symbolem je, protože ho nosí na krku muži i ženy.“
Náboženským symbolem je tedy jen to, co „nosí“ muži i ženy? Obřízka mužů u muslimů, židů a mnohých východoafrických křesťanů není náboženským symbolem? (Tzv. ženská obřízka nemá s náboženstvím opravdu nic společného, je to brutální forma posílení sociální kontroly žen.)

Šátek, který nosí velice mnoho (nejen) tureckých žen dokonce není ani hidžáb, ale obyčejný šátek, jaký známe od nás i z jiných částí Evropy. Nenosí jej proto, aby demonstrovaly svou víru, ale proto, že podle jejich názoru slušná žena nevyjde prostovlasá na veřejnost. Že z toho dnešní turecká vláda dělá znak oddanosti její konzervativní politice, to je věc jiná.

Protože ani podle VK ml. není šátek symbol náboženský, musí být něčím jiným. Autor má jasno – je to symbol podřadného postavení žen, proto jej nosí jen ženy. Aha! Je sukně symbolem podřadného postavení žen? Muži to nenosí, náboženský symbol to není, takže asi ano. Stejně jako vysoké podpatky, podprsenka a hygienické tampony. No, to už asi přeháním.

„Šátky a hábity muslimští muži nenosí, protože jsou jenom symbolem připomínajícím jejich ženám podřadné postavení.“ Přiznávám bez mučení, že nevím, čemu vlastně VK ml. říká „hábit“. Nejdřív mne napadl běžný oděv arabských mužů, který připomíná bělostnou noční košili, ale protože to nosí muži, nejedná se, podle VK ml., o hábit. Možná měl na mysli nikáb (burku), ale toto slovo je už natolik běžné i v našem prostředí, že by je snad použil. Neučinil tak a tudíž si nemohu být jist. Jen tuším, ale pak musím připustit, že mnohá česká nemuslimská děva by musela odložit to, co kryje její tělesno, neboť jinak než hábitem to nazvat neumím. Jak se pozná hábit muslimský od nemuslimského, to mi známo není.

Věc se má totiž tak, že dívka, o níž byla na začátku zmínka, je prostě už dospělá, což se v mnoha kulturách (donedávna i v naší) dává ostatním lidem najevo tím, že mladá žena přestane chodit prostovlasá. Její šátek je tedy dominantně a v první řadě kulturní prvek, který z dítěte dělá dospělou ženu. Samozřejmě, že je pro ni důležité, aby to věděli i lidé kolem ní a respektovali to. Její spolužáci to chápou. Proč to nechápou dospělí?

Budete své dcery, které už mají za sebou první menstruaci, zouvat z bot s vysokými podpatky, zakazovat jim lakovat si nehty a ignorovat, že jsou sice mladé, ale už dospělé, a že je to pro ně důležité? Budete je veřejně ponižovat a chovat se k nim jako k dětem? Je snad něco takového naše kultura?

„Zadruhé: české školy mají řadu chyb, ale k dobrým tradicím patří prvorepublikový demokratický sekularismus. Ve školách nemá místo politika ani náboženství.“ Zlatá slova. Když šátek není symbolem náboženským, nemůže být v rozporu s naším opravdu hluboce zakořeněným sekularismem.

„Zatřetí: my jsme tady doma a povinností hostů je naši kulturu ctít. Pokud tady chtějí žít, musí se asimilovat a přizpůsobit (stát se Čechy s jejich tradicemi a zvyky, mj. křesťanskými), nikoli abychom se my přizpůsobovali jim.“ Je mi líto, ale zde promlouvá člověk, který nemá ani tušení, co je to pohostinnost a ohleduplnost k hostu, tolerance k odlišnosti, v čem spočívá rozdíl mezi adaptací a asimilací, mezi etnicitou a občanstvím. Navíc si zahrává s nebezpečnou a nepravdivou tezí, že tato země je jen pro etnické Čechy, „mj. křesťany“.

Ano, zákony je třeba respektovat, ale zvyklosti jsou prostě jen zvyklosti. K těm našim patří nejenom vánoční stromeček, ale i zouvání hostů pokud možno ještě na schodišti.

VK ml. svůj příspěvek uzavírá emfatickým prohlášením: „Sluší se říci bez hysterie a podrážděnosti: ´V této zemi NE. Muslimské šátky ani hábity do českých škol nepatří.´“ Obdivuhodné, opravdu. Není-li šátek symbolem náboženským, nemůže být ani symbolem muslimským a tak snad může mít své místo i ve škole. V té „naší“, české.

Autor patrně neví o islámu a o jiných kulturách ani to málo, které vím já. Svými názory možná konvenuje rozčileným čtenářům levicových Novinek a těm, kdo se bez znalosti věci nejen ke všemu vyjadřují, ale hlavně mají ve všem jasno. Podle mého soudu měl VK ml. v tomto případě projevit větší nadhled a víc empatie.