Turecko ztratilo Evropu, ne naopak

17. 03. 2017 | 07:58
Přečteno 8957 krát
V posledních dnech přibývá hlasů, že jsme „ztratili Turecko“. Je to míněno jako smutné konstatování ztráty čehosi cenného, důležitého.

Pod zájmenem „my“ jsou zahrnutí všichni, kdo považovali Turecko za budoucí členskou zemi EU.

Domnívám se, že jsme Turecko neztratili, protože jsme je nikdy neměli. Mohlo se zdát, že už chybí jen málo k naplnění jeho evropanství. Byl to přelud a zapravdu se dostává těm z nás, kdo v plné členství Turecka nikdy neuvěřili, byť vývoj posledních několika let asi neočekával nikdo.

Turecko bylo a je součástí Evropy pouze geograficky, a to ještě jen okrajově. Ve všech ostatních významech slova „Evropa“ stojí dnešní Turecko mimo ni. „Tureckem“ zde rozumím především turecký stát, tureckého prezidenta, tureckou vládu a jejich podporovatele. Ti ostatní obyvatelé jsou také Turecko, třebaže poněkud jiné. Jsou slyšet jen slabě a jejich vliv na události se ustavičně zmenšuje.

Turecko se za poslední asi čtyři roky změnilo natolik, že v současnosti nemůže ani pomyslet na členství v EU. Geneze proměny z horkého kandidáta členství v kritizovaného otrapu je známá a v podstatě neexistuje jediná výhrada (snad kromě kyperského problému), za kterou by si Turecko nemohlo samo nebo převážně samo. Prezident se z politika, který má schopnost mobilizovat masy, využívat parlamentní proceduru a tolerovat opozici, stal zkorumpovaným samodurem. Jeho přesvědčení o vlastní velikosti a skvělosti je doprovázeno předstíráním, že stejně velké a mocné je i Turecko. Obojí je mýlka, obojí je bublina a obojí podporují svými výroky a činy politikové po celém světě.

Svého času se spekulovalo, jestli náhodou Turecko neputuje kamsi na východ, jestli se R.T. Erdoğan necítí být novým sultánem (Turci mu tak sami říkají, většinou posměšně), případně jestli nechce nastolit neoosmanství (nevím, co to je, neptejte se mne). On na vše reagoval jednoznačným tvrzením, že „členství v Evropské unii je strategickým cílem Turecka číslo jedna“. Jeho představa se ale míjela s představami členských států i s představami Evropské komise, která negociace vedla. Pardon, ještě vede.

Antagonizace společnosti, korupce, která přesahuje i bujné české představy, souvislá řada havárií v zahraniční politice, složitá ekonomická situace a hrozba dalšího přitvrzování stále autoritativnější vlády vedly k pokusu o převrat. Jeho porážka otevřela cestu k pomstě, která ještě není u konce.

Vždy rozčilený R.T. Erdoğan touží po absolutní moci a skoro jistě jí dosáhne. Co čekat v zemi, jejíž parlamentní většina si sama ochotně ořezala pravomoci a vložila je do rukou prezidenta? Co čekat v zemi, jejíž premiér klečí prezidentovi u nohou a v napřažených rukou mu předává svůj úřad?

Mustafa Kemal, řečený Atatürk, také nebyl žádný velký demokrat, ale to byla jiná doba, řešily se jiné problémy a svět vypadal úplně jinak. Vydupal z válkami zpustošené země stát, který se po peripetiích jako z antického dramatu dostal na cestu ke standardní sekulární liberální demokracii. Dnešní Turecko už má tuto fázi za sebou a s vlajícími prapory směřuje kulturně zpátky do střední Asie. Do té dnešní, samozřejmě. S moderní technologií, poměrně silným průmyslem a se spojeneckými vazbami, které mu zaručují nedotknutelnost území. Komfortní situace, jakou třeba Uzbekistán nebo Kazachstán nemají.

V Turecku mají rádi metaforu „mostu“, údajně mezi Východem a Západem. S tím máme u nás vlastní zkušenost, ale ta je nepřenositelná. Turečtí představitelé ji rádi používají navzdory tomu, že si před několika lety vybrali přináležitost k břehu evropskému. Při bližším pohledu jasnozřivý budoucí Otec vlasti seznal, že ten břeh není tak zelený, jak si myslel, a tak žene své ovečky zpátky na břeh východní.

Na evropském břehu se ještě tváříme, že Turecko je na naší straně, byť momentálně trochu bloudí. Za to prý může excitace před referendem a jistě se to časem uklidní. Podle svého zvyku se R.T. Erdoğan pustil hlavně do slabších soupeřů – v Nizozemí je i s Turky míň obyvatel než v Istanbulu. Podobně se na „ošklivci“ ocitlo Rakousko, zatímco Německo bylo jistým zblblým komentátorem aspoň obviněno, že si na začátku 90. let usmyslelo vytvořit „centrální Evropu“ (!) ze států, jež si „postupně zotročilo“. To jsou všechny země, které z naší poloviny Evropy vstoupily do EU. Divím se, že při tak dobrých informacích o perfidnosti Německa turecká vláda vůbec usilovala o členství v EU. Ze zrádcovství ji nelze obvinit, v jejím čele totiž celou dobu stál Sultán.

Takhle nějak tedy vypadá Turecko, které jsme údajně ztratili. Pochybuji, že se v Evropě najde mnoho lidí, kterým by to bylo líto. Naopak velice líto, doopravdy, mi je Turků, kteří ztratili Evropu. Jejich sen o demokratické zemi svobodných občanů je v troskách a na světě není síla, která by to dokázala změnit.


Psáno pro Forum 24

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy