Bylo, a ne že nebylo, jedno malé šikovné království.

Velké tak akorát, lidí v něm bylo také tak akorát, a měli se – po desítkách let vlády hloupých a zlých králů – nad očekávání dobře. Ne všichni, ale většinou byli docela spokojeni.

Svého dobrého bydla si lidé postupně přestali vážit. Celé zástupy jich jezdily do cizích zemí a v každé našli něco, čeho se jim doma nedostávalo. Doma bylo málo sněhu, za rok až moc sněhu. Ryby v řekách se jim zdály malé, ženy nebyly dost krásné, muži byli málo zmužilí, jídlo nebylo dost slané a cukroví dost sladké.

Nic nepomáhalo, že jim Chytrý král a jeho pomocníci vysvětlovali, že tak to prostě na světě chodí, a že pokud jim něco chybí, měli by se sami přičinit, aby toho dosáhli. Královy rady byly sice dobré, ale protože byl pyšný a mnozí jeho rádcové, purkmistři, páni i dámy, se sčuchli s lapky a holotou, málokdo jeho radám dopřával sluchu.

Když nastal čas střídy na trůně, vynořil se od rybníka jeden hadač. Jeho věštění bývalo zábavné, a i když výsledek téměř nikdy neodpovídal jeho předpovědi, lidé jej měli rádi. Byl ale mazaný, mocichtivý a v jádru zlý, byť se vydával za bodrého venkovana.

Byl zvolen králem a přijal titul Moudrý král. Léta na to měl, mluvil pomalu a říkal věci dobře známé, prostým jazykem, takže mu mnozí uvěřili, že je jako oni, když přece říká to, co oni. Po vládě Chytrého krále ještě leckde zůstalo panstvo z jeho časů, ale s tím si poradili Moudrému králi oddaní pisálkové, biřici a prokurátoři.

Král si ze svých přátel vybral milce, nic nedbaje na pokřik z podhradí, že jsou to darmošlapové, hňupi a taškáři. Někteří lidé poznali, že z krále občas mluví spíš mělnické než zdravý rozum, ale většině to nevadilo. Hlavně, že s pantátou králem byla legrace.

Purkmistři, ministři, rádci a tajemníci v celé zemi byli vyměněni za zbrusu nové a správy země se ujala prapodivná trojice. Šéfem zemských správců se stal vychytralý, nenápadný a postranní cestičky milující mladý hrabě. K ruce měl prefíkaného a kdečeho schopného obchodníka s hnojem, jenž se honosil nabitým měšcem. Z toho se stal výběrčí daní. Třetím do spolku byl usměvavý venkovský doktor se zvláštním darem udělat správnou věc ve chvíli, kdy už bylo na nápravu pozdě.

Rozmíšky a sváry mezi těmi třemi se brzy otupily a zdravý rozum, ten starý brach, je semkl. Vládlo se jim pohodlně, protože z ciziny nic nehrozilo, obchody šly dobře a úroda bývala vynikající. Král je občas škádlil, ale jinak je nechával ať dělají, co umí.

Nespokojenci se ale najdou vždy a všude. Jedněm vadila králova předstíraná rozšafnost, jiným shovívavost k taškářům v jeho okolí. Mnohým se nelíbil hlavně výběrčí daní. Stále něco vyhlašoval, odvolával, potvrzoval a odvolával odvolané, aby potvrdil slíbené. Byl to tajnůstkář, který se nechtěl dělit o zážitky z mládí a někteří lidé o něm říkali, že je nepoctivý a vůbec špína chlap.

Moudrému králi vytýkali nepřejníci kde co. Od ranní nevolnosti v kapli přes drobná klopýtnutí stárnoucího monarchy až po způsob, jakým se choval k návštěvám z východních zemí. Žalovali na něj, vajíčka po něm házeli, ale král se nedal. Jejich výpady odpaloval skrze svého hlásného troubu Čtveráka a při výjezdech do kraje jim dával co proto. Byl přesvědčen, že lid jej miluje a obdivuje, a že nepřející sebranka jen poštěkává v bezmocném vzteku.

Rektoři, kramáři, učení i prostí městští a venkovští kavárenští povaleči a chytrolíni, hledají způsob, jak zahnat tam, kam patří hlavně výběrčího daní. Ten si pendrek dělá z venkovského doktora a nevšímá si hraběte, mumlajícího „Ještě jednou a bude to podruhé!“ Dál je obdivován chudinou ducha, která na něj civí s otevřenými ústy v obdivu nad tím, čeho všeho se odvažuje a v údivu nad tím, jak snadno mu to prochází.

Naděje odbojníků nejsou velké, byť jim nechybí rozum a výmluvnost. Co jim chybí, to je nejen vůdce, ale také pochopení, že se Moudrého krále ani obchodníka s hnojem nemohou zbavit jenom tím, že místo nich nabídnou lepšího chlapíka nebo pořádnou ženskou.

Síla zemských škůdců je skryta úplně jinde než v jejich slovech, svalech, srdci nebo v hlavě. Je totiž po špetkách rozptýlena do srdcí a hlav lidí, kteří jim uvěřili a nyní se nechtějí probudit ze snu. Skutečnost by se v jejich představách mohla podobat té za někdejší spoluvlády Chytrého krále, purkmistrů a lapků. Kdo dokáže tuto rozptýlenou sílu shromáždit a použít ji jako svůj meč, teprve ten zbaví zemi zlodějů a lhářů převlečených za ctihodné občany.