Volit pro někoho nebo proti někomu? Ve výsledku je volba „pro“ vždy zároveň volbou „proti“ a naopak.

V čem je rozdíl? Volba „pro“ je pozitivní přístup, volba „proti“ je přístup defenzivní.

Zhruba za dva týdny budou všichni, kdo k volbám chodí, stát před otázkou – volit tak, aby vyhrál XY, nebo aby prohrál YZ? Všichni víme, co mám na mysli. Domnívám se, že je to špatně položená otázka, na kterou nemůže být jiná odpověď než špatná.

Parlamentní volby rozhodují o tom, kdo bude řídit stát. Prezidentské volby nerozhodují o moci exekutivní, ale o tom, kdo bude zemi reprezentovat. Prezident nemá prakticky žádnou výkonnou moc, ale je vlivným nositelem moci symbolické. Kvalifikace takové osoby je proto odlišná od kvalifikace nositelů moci zákonodárné a výkonné. Hlavní otázka prezidentské volby tedy je, do jaké míry kandidát splňuje předpoklady pro výkon symbolické funkce. Nejde o to, jak dobře se vyzná v ekonomii nebo v sociálních záležitostech. Podstatné je, jaká je osobnost a jak dokáže plnit roli, o níž se uchází.

V lednu se budou voliči rozhodovat mezi devíti muži. Jde o jinou hru než ve volbách parlamentních a hraje se podle jiných pravidel. Vítěz bere vše a všichni ostatní jsou poražení. Silná volba pro jednoho se pak ukáže být i silnou volbou proti ostatním.

Kampaň ve stylu „proti stávajícímu prezidentovi“ jen sotva může být úspěšná. Naopak kampaň „pro kandidáta XY“ je jediná, která má šanci na úspěch. Volič by proto měl hledat osobu, která je pozitivní z hlediska zájmů státu a občanů, nikoli jak moc se liší od dnešního prezidenta a ostatních protikandidátů.

Z devíti kandidátů je objektivně a zákonitě v nejvýhodnější pozici současný prezident. Z osmi jeho soupeřů je většina bez reálné šance na úspěch. Podle mého soudu to jsou P. Hannig, J. Hynek, V. Kulhánek, P. Fischer a M. Hilšer. Všichni se aspoň do jisté míry vymezují vůči M. Zemanovi, aniž by přesvědčivě dokazovali, že jsou lepšími kandidáty.

Jako blesk z čistého nebe se na poslední chvíli objevil M. Topolánek. Bezpochyby má dostatek zkušeností z politické arény, ale nepovažuji jej za stmelujícího a reprezentativního kandidáta. S Milošem Zemanem má jedno společné – polarizuje postoje voličů. Jeho kandidatura je vnímána víc jako „proti Zemanovi“ než „pro stát“. Jeho postup do druhého kola je nejistý a nevěřím, že by v něm mohl proti stávajícímu prezidentovi uspět.

Michal Horáček od začátku své kampaně vystupuje jako kandidát „pro stát a občany“ a snaží se nevyvolávat příliš ostré kontroverze. Z politiky nemá žádnou zkušenost, ale to není v daném případě žádný nedostatek. Podobně jako M. Topolánek, byť z jiných důvodů, nemá u značné části voličstva dobrou pověst. Pokud postoupí do druhého kola, nejspíš z něj odejde poražen.

Jiří Drahoš bývá označován za nevýrazného kandidáta, ale je to jen klam podporovaný jeho konkurenty. Vystupuje střízlivě a je vidět, že se snaží přesvědčit voliče o tom, že není proti někomu, ale pro někoho a pro něco. Pro stát a pro občany. Není politikem, ale v roli předsedy Akademie věd musel prokázat politické i manažerské schopnosti. Jeho postoje nevyvolávají silné reakce a nepolarizují společnost. To z něj dělá silného kandidáta na vítězství v případě, že postoupí do druhého kola.

Miloš Zeman v roli prezidenta republiky podle mého soudu neobstál. Jeho veřejné vystupování má dvě diametrálně odlišné tváře. Jedna je určena těm, kterým leží na srdci zájem státu. Jeho výroky a soudy v této roli bývají alespoň zdánlivě konstruktivní a někdy i odvážné. Bohužel většinou neobstojí při bližším pohledu na věc. Prezident selhává v mezinárodněpolitickém ohledu, kde je jeho role zásadní.

Druhá prezidentova tvář je určena těm, kteří jsou podle jeho poradců a analytiků jeho voliči. Tehdy bývá razantnější, nebojí se „tlustých slov“ a rád ironizuje a zesměšňuje své kritiky a protivníky.
To jsou v kostce důvody, proč bychom podle mého soudu měli volit kandidáta, který nemusí být dokonalý, ale má šanci u voličů, protože je obecně přijatelný a dává nám naději, že by funkci prezidenta vykonával lépe.

Forum24 29.12.2017