Nebyl, i když někteří lidé to tvrdí. Byl muslim, který znal poměry v arabském světě a znal i islamisty.

Byl kvalitním novinářem, jehož názory a postoje byly nepohodlné saúdským vládcům, saúdským klerikům a všem, kteří v jeho světě odmítají diskusi, kritiku a rozum. Jeho poslední publikovaný článek se jmenoval Arabský svět ze všeho nejvíc potřebuje svobodu slova.


Podle New York Times se několik dnů před svou smrtí rozhodl vyhlásit boj „demagogii Rijádu“. Turecký prezident v úterý 23. října v parlamentu prohlásil, že jeho vražda byla připravena v Rijádu. Čím byl tak nebezpečný a nepohodlný, že jej saúdské komando zabilo?

Chašukdží byl osinou, která saúdský režim iritovala už delší dobu. Vystudoval v USA, kde jako student vystupoval pod vlivem íránské revoluce jakožto stoupenec politického islámu. Na začátku 80. let se víceméně spřátelil s Usámou bin Ládinem a několik let s ním spolupracoval. Teprve poté, co Usáma v roce 1988 založil al Káidu a svůj hněv proti saúdovské vládě přeměnil v otevřený odpor, se s ním Chašukdží v podstatě rozešel. Definitivní konec jejich vztahu přišel poté, co Usáma vyhlásil válku Spojeným státům a stal se teroristickým vůdcem. Naposledy se prý viděli v roce 1995.

Názory Chašukdžího dobře znal P. Bergen, analytik CNN, kterému v rozhovoru před třinácti lety řekl: „Teď si nemyslím, že bychom měli vytvořit Islámský stát. Řekl bych, že by to bylo jen břemeno, mohli bychom selhat a lidé by byli velice zklamaní. Možná by to otřáslo naší vírou, kdybychom trvali na vytvoření Islámského státu. Co když ten stát selže? Jako Írán. Pak bychom pochybovali o samotném náboženství. Korán zdůrazňuje, že je zakázáno nutit druhé k víře. V náboženství neexistuje donucení. Je to záležitost volby. Řekl bych, že musíme najít cestu, jak uspokojit sekularismus i islám. Něco jako mají v Turecku.“ (P. Bergen: Jamal Khashoggi was a journalist, not a jihadist; CNN, 22. října 2018) www.cnn.com/2018/10/22/opinions/khashoggi-was-journalist-not-jihadist-bergen/index.html

Dá se předpokládat, že už tehdy byl v hledáčku saúdských tajných služeb. Usáma a jeho okruh byli velkými kritiky saúdovské dynastie, které Usáma říkal „debilní monarchové“. Chašukdží volil jinou metodu, veřejnou kritiku vlády a kritiku wahhábovského islámu – neodmítal jej, ale nelíbily se mu metody, které Saúdi používali. Otevřená roztržka s nimi nastala v důsledku války v Jemenu, po střetu s Katarem a pro otevřenost, s jakou kritizoval poměry v zemi, kterou dnes spravuje „MBS“, Muhammad bin Salmán. Ten se považuje za reformátora a je tak vnímán i na Západě. Chašukdží měl odvahu o něm tvrdit, že nikdy nepřipustí demokracii v saúdovské wahhábistické monarchii. Nebral si také servítky při kritice vlivu, který mají na královskou rodinu salafisté.

Chašukdží byl nějakou dobu tolerován, působil v několika novinách a byl mimo jiné šéfredaktorem reformistického listu Al Watan (Občan, opustil jej v roce 2003 po nátlaku saúdských duchovních) a stal se jedním z poradců prince Turkího al Faisala. Ten byl šéfem tajné služby a později se stal velvyslancem ve Velké Británii a v USA. Když režim začal přitvrzovat politiku vůči kritikům, odešel Chašukdží v roce 2017 do USA a stal se spolupracovníkem listu Washington Post, kde přispíval do rubriky Global Opinions.

Turecko nemá dobré vztahy se Saúdskou Arábií z více důvodů. Mezi ně patří zcela opačný vztah obou k Muslimskému bratrstvu (Erdoğan je podporuje) či ke Kataru. Ten má podporu Turecka, které za to od Kataru dostalo „záchrannou půjčku“, když se začala hroutit turecká lira.
O tom, jak velkou „důvěru“ měl Chašukdží ve své spoluobčany svědčí to, že před odchodem na konzulát v Istanbulu (který prý považoval za vcelku bezpečné místo) nechal své telefony u své turecké snoubenky. Požádal ji, aby v případě nějakých problémů zatelefonovala Yasınu Aktayovi, poradci tureckého prezidenta.

Chašukdží byl možná do Turecka vylákán. Údajně totiž požádal o doklady potřebné k sňatku se svou tureckou přítelkyní na velvyslanectví či konzulátu v USA. Tam mu ale bylo řečeno, že si musí zažádat v Istanbulu, protože jeho nastávající je turecká občanka. Z čistě administrativního hlediska je to nesmysl – nežádal o doklady pro ni, ale pro sebe, Jako saúdský občan tak mohl udělat na kterémkoli konzulárním úřadě své země. Byl ale vylákán do země, kterou jeho vrahové zřejmě považovali za ze svého pohledu bezpečnou. Jen stěží si lze představit, že by k akci přistoupili na území USA.

Saúdští operativci věděli, kdy na úřad přijde, proto patnáctičlenné komando odletělo ze Saúdské Arábie tak, aby bylo v Istanbulu včas a mohlo se pak rychle dostat do bezpečí. Přítomnost forenzního specialisty svědčí o tom, že vražda byla předem připravena nebo se s ní aspoň počítalo. Kdyby šlo jen o výslech nebo zastrašení, nebylo by ho na místě zapotřebí. Byli natolik připraveni, že inscenovali i zdánlivý Chašukdžího odchod z úřadu. Muž, oblečený do jeho obleku, z něj vyšel asi dvě hodiny po příchodu Chašukdžího. Děsivou okolností je, že oblek, který měl na sobě, musel být neposkvrněný. Možná měl tedy být „jen“ zajat a odvezen do Rijádu, ale došlo ke rvačce, když se jej snažili svléknout. Možná ho i nějakým způsobem paralyzovali, ale on se snažil bránit. V každém případě to byla akce téměř dokonale zpackaná a neprobíhala podle předpokladů. Proč by jinak člen komanda sedmkrát telefonoval do Rijádu princi Salmánovi?

Turecko se zcela právem cítí být uraženo a pohaněno. Zneužití místností diplomatické mise k vraždě vlastního občana na cizím území je bezprecedentním porušením všech diplomatických pravidel. Možná to byla akce až příliš uvědomělých důstojníků tajné služby, možná o ní skutečně nevěděl nikdo z královské rodiny, ale uvěřit tomu je nemožné. Už třeba jen proto, že do komplotu museli být zapleteni i úředníci na misi v USA, kteří Chašukdžího odmítli a poslali jej do Istanbulu. Z hlouposti tak udělat nemohli. Museli mít příkaz od někoho natolik vlivného, že jej poslechli. A že jde o nějakou špínu, toho si museli být velice dobře vědomi.

Turecký hněv má dobré důvody. Turecká tajná služba toho ví hodně o všem, co se děje na tamějších diplomatických misích, ale zde byla nachytána při nepozornosti. Je to urážka státu, který skutečně dbá na bezpečnost diplomatických misí a zakládá si na své pověsti. Turky rozzuřila drzost, s jakou si saúdské komando vybralo právě turecké území ke své akci. Jako kdyby Turecko bylo zemí, kde se podobné věci mohou stávat.

Turecký prezident není zrovna přítelem svobody slova a svobody tisku. Chašukdží s ním měl ale dobré vztahy, i když nešlo o nějaké osobní přátelství. Cynicky řečeno, hodil se do drsné hry mezi Tureckem a Saúdskou Arábií. Jeho vražda splnila přinejmenším tři cíle – zbavit Rijád nepříjemného kritika, poškodit pověst Turecka a urazit tureckého prezidenta.

Cena, kterou za to Saúdská Arábie zaplatí, možná bude víceméně symbolická, pokud jde o vztahy s USA, ale vysoká, pokud jde o pozici Saúdské Arábie u těch obyvatel islámského světa, pro něž demokracie není prázdné slovo. Saúdské komando svou stupiditou a nebetyčnou drzostí vyrobilo mučedníka. Věřím, že smrt Chašukdžího bude pro islamistické horlivce velice drahá. Ještě to potrvá, ale možná stojíme na prahu soumraku islamistického fanatismu. Smrt Chašukdžího by pak nebyla zmarněným životem dobrého novináře a dobrého muslima.


Forum24 dne 24.10.2018