Nedávno jsem se vrátil ze Singapuru. Singapur je ostrov na rovníku o velikosti 40x20 kilometrů. Na této malé ploše žije 4 a půl miliónu většinou Číňanů, ale také Indů, Indonézanů, Malajců a bělochů různých národností. Celé území Singapuru je dokonale udržovaným parkem protkaným perfektními silnicemi, s levnou městskou dopravou a tedy bez dopravních kolapsů.



Všude je čisto, sídliště jsou promyšleně postavena tak, aby nerušila dojem přírodního zeleného prostředí. Nikde oprýskaná omítka natož sprejové čmáranice. Zločinnost je minimální. Není to snad tím, že za krádež auta je 5 až 7 let vězení, za pašování drog trest smrti, za menší delikty rány holí? Nejvyšší tresty jsou za korupci státních úředníků. Podmíněné tresty prý sice v právním řádu mají, ale skoro je nepoužívají.

Životní úroveň je velmi vysoká, do vědy se investují neuvěřitelné částky. Vybavení univerzit a výzkumných ústavů je lepší než jsem viděl kdekoliv v Evropě. To všechno se Singapurcům podařilo vybudovat za 40 let.

Naši pražští magistrátní zastupitelé by si měli do Singapuru zajet a poučit se. Méně by si měli hledět vlastních politických kariér a více čistoty a údržby města. Čistota Prahy se v posledních letech výrazně zhoršila, a to nejen v okrajových čtvrtích, ale i v samém centru a na nejexponovanějších turistických místech. Měli by si někdy zajet tramvají (ale nakonec by se ani tolik nemuseli ponížit a mohli by jet i služebním bavorákem) kolem Karlových lázní. Prohlédli by si zadní výklady těch otřesných obchůdků v podchodu.

Přes letitou špínu by možná zahlédli pohozené krabice a nejrůznější smetí. Kdyby pak šli (to by ale museli pěšky) po Smetanově nábřeží měli by si dát pozor aby nezakopli o díry po chybějících dlažebních kostkách. Kdyby náhodou zavál vítr, měli by si dát pozor na oblaka zvedajícího se prachu. Ten není jenom nepříjemný, ale je i nebezpečný a je jednou z příčin vysoké nemocnosti Pražanů. Na prach se totiž váží různé jedovaté látky a ty dýcháme. Na sídlištích roste naveliko plevel a vyvolává alergie. Vysoká nemocnost pak má nemalý negativní ekonomický dopad. Neviditelná ruka svobodného trhu by potřebovala trochu singapurského autoritářství.

To, že v Singapuru, v Německu, Rakousku a mnoha dalších zemích nejsou oprýskané fasády a díry v silnicích je snad možné vysvětlit tím, že jsou to bohatší státy a že je tam celkově víc peněz. Ale nevěřím tomu, že letitá neuklizená špína na ulicích našich měst, zanedbané středočeské vesnice, různé skládky a hromady smetí nebo díry v dlažbě chodníků v Praze, jsou důsledkem nedostatku peněz. Je to spíš nevšímavost lidí a nedbalost zastupitelů. Nikdy v minulosti, co si pamatuji, ani v době reálného socializmu, nebyl pražský Smíchov (mimo centrum v okolí Anděla) tak špinavý jako je teď.

Je ta netečnost k nepořádku snad v našich genech? Možná že ano. Ráno chodím na autobus hezkou březovou alejí malým lesíkem. Vždycky mě to dobře naladí. Bylo by to ale ještě hezčí, kdyby se kolem neválely igelitové pytle a různé harampádí. Občas něco seberu a vyhodím, ale objeví se to tam zase. Nedávno jsem tam šel společně s jedním známým, slušným a inteligentním člověkem, který sáhl do kapsy, vyndal zmačkaný papírek a prostě ho na té cestě odhodil. Něco takového by se, myslím, v Německu nestalo. A v Singapuru by šel rovnou do lochu.