Zdá se, že o genetice se vždycky hodně diskutovalo, a to jak v laické veřejnosti tak i mezi odborníky. Tato věda se totiž velmi dotýká nás samotných. Chceme vědět proč jsme podobní svým rodičům, rádi bychom dědili dobré vlastnosti, talent, hezkou postavu a rádi bychom nedědili nemoci a sklon k alkoholismu. Kromě toho je praktická genetika důležitým ekonomickým faktorem a pro mnohé dokonce koníčkem. Roubováním vznikají nové odrůdy ovoce, šlechtí se psí plemena.

Genetika byla v minulosti také zneužita. Vzpomeňme na Norimberské zákony a rasismus, na Trofima Lysenka a “jeho” genetiku.
A v posledních letech se o genetice diskutuje a píše zejména v souvislosti s klonováním organismů, s geneticky modifikovanými plodinami a s rozluštěním dědičné informace člověka. Vyslovují se obavy ze zneužití znalosti dědičné informace jednotlivých osob a technik tzv. genového inženýrství. Jak reálné jsou tyto obavy?

Strašák geneticky modifikovaných plodin a z nich vyrobených potravin je naprosto iracionální. Uvědomme si, že co je lidstvo lidstvem, každý den každá osoba spolyká s každým soustem tisíce cizorodých genů. Jíme hovězí maso – ale to se skládá z buněk a v buňkách jsou chromosomy a v těch je deoxyribonukleová kyselina, DNA, nositelka hovězí dědičné informace. Zatím, pokud vím, žádný člověk z toho, že spolyká hovězí geny, nezačal bučet. Jíme salát, tj. rostlinné buňky, v těch jsou rostlinné geny a nikdo zatím nezezelenal.

Téměř veškerá naše potrava je vlastně geneticky modifikovaná. Kukuřice byla původně nízká tráva, banány měly zrníčka, dnešní skot se zásadně liší od původního skotu, z něhož byl vyšlechtěn. Tyto změny v dědičnosti byly uměle navozeny a přesto se jaksi považují za “přirozené”.
Dobrá, je pravda, že to čemu se dnes říká geneticky modifikované potraviny, vzniklo cíleným vsunutím (nebo odebráním) jednoho nebo několika málo genů do kulturní plodiny. Vsunuté geny pak zpravidla jsou z evolučně vzdálených organismů, například z bakterií. To je tedy hlavní rozdíl od klasického šlechtění.

Na první pohled je zřejmé, že při cílené obměně víme daleko přesněji k jaké změně v organismu došlo. Při klasickém šlechtění se kombinují stovky genů a o změnách, na které neselektujeme, nevíme nic. A mohou to být změny, které se negativně projeví v následujících generacích šlechtěných organismů a je pak těžké dopídit se jaká je jejich podstata a jak k nim došlo. A navíc, bakteriálních genů do sebe dostáváme s každým soustem stovky, protože potrava skoro nikdy není sterilní. A vzduch, který dýcháme, také ne. Jaké bakterie do sebe každý den dostáváme a jaké mají geny nevíme. Víme ale, že nás to zabíjí jen velmi výjimečně. O bakteriálních genech, vsunutých do rostlin při moderní genetické modifikaci, víme všechno!
Genomika, tedy analýza dědičné informace celých organismů, nám navíc přesvědčivě ukazuje, že organismy v sobě nesou mnoho cizorodých genů. Lidský genom je plný virových a bakteriálních genů. Zajímavá otázka, která se pilně studuje, je, jak se do naší dědičné informace tyto evolučně vzdálené geny dostaly.

Rozluštění lidského genomu mnozí považují za jeden z největších pokroků vědy. Ale hned je třeba dodat, že tak jako u jiných velkých objevů, i zde se jen postupně znalosti dědičné informace člověka začíná využívat v praxi, například pro zlepšení našeho zdraví. První důležitou oblastí aplikace genomiky je přesná diagnostika dědičných chorob v časných stádiích těhotenství. Hodně se také mluví o identifikaci osob analýzou jejich DNA. Pracuje se na vývoji metod genové terapie, tedy náhrady vadných genů geny plně funkčními. Zatím to moc nejde – jsou třeba další výzkumy.

Může být ale genomika také zneužita? Zajisté že ano. Skoro každý vědecký objev může být využit ku prospěchu lidstva a může být též zneužit. Povinností vědců je informovat veřejnost o své práci a upozorňovat na možné zneužití nových poznatků. Ale zabránit mu sami nemohou – to by museli přestat pracovat. Zabránit zneužití čehokoliv je úkolem celé společnosti a zejména pak volených politiků. Ti by ovšem měli odborníkům naslouchat.

Pak by nemohly být přijímány zákony, které je během krátké doby třeba novelizovat.
Budoucnost lidstva je závislá na bádání. Někdy se to zpochybňuje s poukazem na negativní vlivy například chemie, jaderné fyziky a dnes i genetiky. Ale zkusme si představit jak bychom bez aplikací výsledků zkoumání přírody žili. Žádné domy, žádné šaty, žádné pravidelné jídlo, žádný penicilin.