Naše společnost je převážně materialistická a je zaměřena na výkon.
V dnešní společnosti jsme svědky zvyšování materiálních standardů životního stylu, které s sebou přináší technický a vědecký pokrok ruku v ruce s masivním využíváním přírodních zdrojů. Za několik posledních desetiletí jsme si zvykli na materiální blahobyt, zchoulostivěli jsme, trpíme nemocemi, které má na svědomí nový životní styl. Technologický rozvoj v nás živí víru v neustálý pokrok a životnímu stylu našich předků se shovívavě usmíváme. Idea pokroku vytváří jakýsi optický klam. Minulost několika generací nazpátek je beznadějně překonaná, a tedy vlastně bezcenná, protože věříme, že to hodnotné prožíváme dnes a to lepší přijde zítra. Jako by dřívější generace snad ani neprožívaly šťastný a plnohodnotný život.
Moderní technologie a složité systémy se zavádějí i tam, kde je to naprosto zbytečné. Dnešní komplikovanost dříve úplně primitivních úkonů představuje nové bariéry. Snad nejzávažnější je fakt, že tlak na výkon je provázen rezignací na morální standardy, které tvoří základ naší civilizace. V nové době je každý nucen hledat cestu jak uspět. Překračovat hranice slušnosti, abych byl schopen zaplatit účty, je bohužel více než běžné.