Poslanec Martin Komárek dnes v jednom komentáři na Facebooku napsal: S Piráty bych moc rád spolupracoval, pokud se zřeknou loupení duševního vlastnictví. Rozhodl jsem se mu odpovědět článkem, protože i vzdělaní lidé mají o pirátství nepřesné představy.

Co se týče kopírování a sdílení autorsky chráněných děl (takzvaného pirátství), je třeba nejprve říct, že kopírování není krádež (natož loupež). Kopírováním nic nemizí, naopak vzniká kopie díla. Podle našich zákonů je legální vytvořit si kopii díla pro osobní potřebu, legální je stahovat díla z Internetu. Nelegální je sdílet díla chráněná tzv. autorským zákonem. Náš autorský zákon nezná termín “duševní vlastnictví”, což je vlastně oxymóron, spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje, duše se vlastnit nedá.

Co vede některé lidi k tomu, aby kopírovali díla a zpřístupňovali je (sdělovali) veřejnosti? Hlavním důvodem je nedostupnost nebo těžká dostupnost takových děl (např. knihy jsou jen na papíře, jsou vyprodaná, díla jsou příliš drahá...). Je těžké věřit tomu, že by tomu někdo nerozuměl a sám taková díla nestahoval. Jsou tu prostě lidé, kteří věnují svůj čas, energii a rychlost internetového připojení tomu, aby umožnili druhým přístup k dílům, která jsou ostatním zpravidla nedostupná. Nejedná se výlučně o díla chráněná, ale především o díla chráněná vzhledem k délce platnosti kopírovacího monopolu na autorská díla. Je to teprve čtyři roky, co můžeme svobodně sdílet díla Karla Čapka.

Říkám otevřeně, že si vážím každého piráta, který se věnuje sdílení nedostupných děl. Jsou to fanoušci těchto děl, protože – přiznejme si – skenovat knihy, ripovat DVD nebo odesílat na web stovky televizních dokumentů není až tak moc velká zábava. Étosem pirátů je heslo Sharing is Caring, což se dá přeložit jako “sdílení je aktem lásky” nebo “sdílení znamená péči”. Je to láska a péče o díla, ale i o naše bližní.1/ Jednomu autorovi a nakladateli v jedné osobě jsem kdysi vysvětloval, že vlastně napadá své fanoušky a potenciální zákazníky. Ten, kdo by chtěl odsuzovat a zakazovat kopírování, sdílení a stahování děl, si musí uvědomit, že tím bude upírat přístup ke vzdělání a kultuře třeba dětem z chudých rodin. To, že je něco nelegální (sdílení), ještě neznamená, že je to zavrženíhodné, nesprávné nebo nelegitimní.

V této souvislosti připomínám, že nedostupnost určitých děl v komunistickém režimu u nás zplodilo neautorizované kopírování a sdílení známé jako samizdat. K jeho potlačení komunisté jak známo vyvinuli řadu metod: pod dohledem bylo každé kopírovací zařízení, hrozily tresty, získávali se informátoři, udávali se sousedi a spolupracovníci. Podobnost s dnešními metodami organizací, jako je BSA, Protipirátská unie a další, je zajisté čistě náhodná.

Pokud zabrousíme do historie, římské právo kopírovací monopol vůbec neznalo. Vyvinul se v Anglii ze státní cenzury vydávaných knih. Pokud tiskárna respektovala státní cenzuru, dostala za odměnu monopol na publikaci a šíření díla. V USA důvodem zavedení kopírovacího monopolu byl společenský konsenzus, že odměna autora formou časově limitovaného monopolu na vydání díla bude autory motivovat k další tvorbě. Bohužel současná tendence neustálého prodlužování monopolu (u knih je to 70 let po smrti autora) už nemá nic společného s původním smyslem, ale pouze se ziskem držitelů autorských práv, zpravidla vydavatelů a tím také s omezováním našich svobod. Tehdejší konsenzus by se dal vyjádřit takto: Veřejnost se vzdá některých svých přirozených práv vytvářet kopie a výměnou dostane zisk ve více napsaných a vydaných knihách. Autorská (správně kopírovací) práva v době knihtisku byla pro lidi celkem bezbolestná, omezovala pouze činnost vydavatelů a autorů. Jistě, přísně vzato, chudí lidé ručně kopírující knihy mohli také porušovat autorská práva, nikoho ale ani nenapadlo je na nich vynucovat, protože se to chápalo jako průmyslová regulace. Pokud široká veřejnost nemůže vytvářet kopie, protože účinně je možné vytvářet je pouze v tiskárnách – a většina lidí nevlastní tiskárny – výsledek je, že široká veřejnost se vzdává svobody, kterou nemůže využívat, svobody, která nemá praktickou hodnotu. To je důvod, proč autorská práva mohla být v té době pro veřejnost výhodným obchodem.

Kontext se ale mění, a to musí změnit naše etické hodnocení autorských práv. Počítačové sítě a digitální informační technologie nás přivádějí do zcela jiné situace, kdy mizí centralizace a úspory z velkého nákladu výtisků, které představuje knihtisk a podobné technologie. Dnes kdokoli, kdo umí číst a využívat informace, je může také kopírovat. Měnící se kontext mění způsob, jakým autorská práva fungují. Nepůsobí už jako průmyslová regulace; nyní je to drakonické omezení široké veřejnosti. Bývalo to omezení vydavatelů v zájmu autorů (vydávat se souhlasem autora). Nyní je to omezení veřejnosti v zájmu vydavatelů (držitelů práv k dílům). Lidé s počítači se stali konkurenty vydavatelů. Máte-li počítač, vydavatelé považují za svou nejvyšší prioritu zabránit vám kopírovat díla. K vynutitelnosti svých práv požadují dohled a tvrdé tresty, které začínají být přijímány do zákonů.

Autorská práva kdysi bývala pro veřejnost výhodným obchodem, protože veřejnost prodala svobody, které nemohla užívat. Ovšem tak tomu už dnes není. Dnes můžeme tyto svobody užívat. Je tedy naprosto přirozené, že bychom měli přizpůsobit autorská práva dnešním podmínkám. Snížit množství moci, kterou získávají vlastníci autorských práv, abychom snížili množství omezení, které kladou na veřejnost a rozšířili svobodu, kterou si veřejnost zachová. To však není v zájmu vydavatelů. Oni chtějí udělat pravý opak. Chtějí posílit autorská práva natolik, že by nakonec měli veškeré využívání informací pod kontrolou. To vedlo k zákonům, které nebývale zvýšily moc autorských práv. Svobody, které veřejnost mívala v době knihtisku, jsou odebírány.2/

Vydavatelé se snaží prosadit dokonce i omezení našich práv na ochranu soukromí. Vymáhání kopírovacího monopolu v době Internetu je totiž s lidským právem na ochranu soukromí naprosto neslučitelné. Když lidé sdílí soubory, znamená to, že si navzájem posílají jedničky a nuly. Jediný způsob jak omezit sdílení souborů obnáší zavedení neustálého dozoru nad veškerou soukromou komunikací všech lidí v síti. Neexistuje žádný způsob, jak oddělit soukromou korespondenci od obsahu chráněného autorským zákonem bez zkontrolování celého jejího obsahu.

Není to dnes jen široká veřejnost, která je omezována v možnosti kopírovat a sdílet díla. Jsou omezovány možnosti autorů získávat zdroje pro díla, která by teprve mohla vzniknout. Je možné, že se stanete ideově přesvědčeným pirátem ve chvíli, kdy začnete psát odbornou publikaci. Copyright vám staví do cesty tolik bariér, že vaše dílo bude pouhou ozvěnou toho, co mohlo vzniknout bez všech těch omezení. Zjistíte, že si nesmíte udělat v knihovně sken z knihy a v případě notového záznamu ani jeho kopii. Zjistíte, že současný stav autorskoprávních zákonů nejenže nepodporuje novou tvorbu, ale novou tvorbu ztěžuje či znemožňuje. Jako autor budete rád za pirátské zdroje. A když předáte rukopis vydavateli, který vám vyhází všechny obrázky kvůli nejasným autorským právům, budete znechucen. Někteří vydavatelé vám tam napíšou, že jsou to fotografie a obrázky z vašeho soukromého archivu, ale to je od nich čirý alibismus. A až budete podepisovat smlouvu s vydavatelem, dobře si rozmyslete podmínky, aby se vaše práva vrátila zpátky vám a vy jste mohl s dílem nakládat. Není nic trapnějšího pro autora, než se stát pirátským sdílečem svého vlastního díla. Jsem přesvědčený, že pokud by se liberalizovaly zákony související s kopírovacím monopolem, vzniknou zvláště v odborné literatuře díla, která budou kvalitativně na mnohem vyšší úrovni, než jsou ta, která jsou nyní "chráněná".

Na druhé straně několik prominentních autorů z OSA a jejich potomci by museli zapomenout na pohodlný život rentiérů, ale vyvstává otázka, zda společnost se má více starat o výši jejich kont, než o veřejný zájem. V souvislosti s ACTA myslím Švýcarsko vtipně prohlásilo, že jejich vláda tu není od toho, aby se starala o zisky amerických korporací. Současné autorskoprávní zákony, které jsou tlačeny obřími zábavními korporacemi škodí vzdělanosti a kultuře v nejširším slova smyslu. Zeptejte se na názor třeba prof. Jana Sokola a dalších, kteří tyhle věci chápou.

Na závěr bych ocitoval slova Richarda Stallmana, otce svobodného softwaru, který pro nás všechny hodně udělal: Neřekl bych, že jedna svobodná píseň nahradí všechny nesvobodné písně [jako tomu je u svobodného softwaru, kdy jeden svobodný textový editor nahradí všechny nesvobodné] nebo jeden svobodný román nahradí všechny nesvobodné romány. Co si tedy myslím, je, že my prostě musíme rozpoznat, že tyto zákony si nezasluhují být respektovány. Není špatné sdílet s vaším bližním, a pokud se vám někdo pokouší říct, že to špatné je, neměli byste ho poslouchat.


-----------------------------------------------------
1 Papež František: Sdílení je pravým projevem lásky. … Připomínejme si neustále, že pouze schopnost sdílení nás skutečně obohacuje. Vše, co sdílíme, se násobí. … Vznikají mnohé formy sdružení na obranu práv a pro dosažení šlechetných cílů. Žízeň po sdílení se tak projevuje u mnoha občanů, kteří chtějí být tvůrci sociálního a kulturního pokroku.

2 E-knihy jsou příležitost, jak sebrat některé zbytkové svobody, které čtenáři tištěných knih vždy měli a stále mají – například svobodu půjčit knihu příteli nebo si ji půjčit ve veřejné knihovně, prodat výtisk do antikvariátu nebo koupit si výtisk anonymně, aniž by se uložil do nějaké databáze záznam o tom, kdo si koupil tu kterou knihu. A možná dokonce svobodu přečíst si ji dvakrát.

Toto jsou svobody, které by vydavatelé rádi odebrali, ale nemohou to udělat pro tištěné knihy, protože by to bylo příliš nápadné sáhnutí po moci a zvedlo by odpor. Tak našli nepřímou strategii: Nejdřív získají zákony, které odeberou tyto svobody pro e-knihy, dokud zde žádné e-knihy nejsou; takže zde není žádný spor. Nejsou zde žádní již existující uživatelé e-knih, kteří jsou zvyklí na své svobody a budou je bránit. Toto získali s přijetím Digital Millennium Copyright Act v roce 1998. Potom uvedou e-knihy a postupně všechny donutí přejít z tištěných knih na e-knihy, a konečný výsledek bude, že čtenáři ztratili tyto svobody, aniž by existoval okamžik, kdy jim byly odebrány a kdy mohli bojovat, aby si je udrželi.

Richard Stallman: Autorská práva a globalizace ve věku počítačových sítí
Z téhož zdroje byli různé citace, ale protože je to blog, a ne odborný článek, tak s tím neotravuji, ale vřele doporučuji tento přepis jeho přednášky přečíst.

EDIT: Článek jsem po sobě zredigoval a trochu uhladil.