Předběžně se zde za svůj nedostatečně informovaný článek panu kardinálovi omlouvám, výroční zprávy diecézí, které jsem našel, jsou velmi kvalitně zpracovány. K tématu se vrátím ještě dalším článkem.

Kardinál Dominik Duka nás v Českém rozhlase ujišťoval, že církevní hospodaření je transparentní. Jako důkaz uvádí, že každoročně o něm vydávájí přístupné výroční zprávy. "Nejinak tomu bude i v dalších letech." Pan kardinál hovoří o transparenci v souvislosti s požadavkem papeže Františka, který ve svém poselství českým biskupům vzkázal: “Na poli ekonomiky je nutné vyvinout takový systém, který by každé církevní instituci zaručil základní prostředky a svobodu k pastorační činnosti, přičemž by dbal na to, že materiální prostředky jsou určeny výlučně k duchovnímu poslání církve. Je zapotřebí pozorné bdělosti, aby církevní majetek byl spravován uvážlivě a transparentně, byl opatrován a uchováván, a to také za pomoci důvěryhodných a kompetentních laiků.”

Představa transparentního hospodaření spočívajícího ve vydávání ročních výročních zpráv mě opravdu zaujala. Tak jsem si zmíněné výroční zprávy vyhledal. Výroční zpráva Církve římskokatolické za rok 2013 chybí, za roky 2012 a 2011 byly vloženy před pouhým měsícem. Když jsem dokument za rok 2012 otevřel, nestačil jsem se divit. Výroční zpráva má dvě (!) strany, přičemž jeden z pěti oddílů se týká hospodaření. Obsahuje souhrn čerpání peněz ze státního rozpočtu ve čtyřech položkách.



Pokud si pan kardinál takto představuje průhledné hospodaření, měl by si pročíst u Pirátů, co všechno pojem transparence obnáší.

Zlí jazykové tvrdí, že prostřednictvím církevních restitucí si politické strany, které se o ně zasloužily, zajistily na dlouhá léta přísun finančních prostředků do svých volebních kampaní. Takové položky by se pak zřejmě ve výroční zprávě neobjevily v duchu evangelijního výroku: “Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice.”

Edit: Dnes sesazený šéf Státního pozemkového úřadu (SPÚ) Petr Šťovíček (kvůli kontaktům na Ivo Rittiga) se chystá radit církvím s restitucemi. Sekretář České biskupské konference Tomáš Holub budoucí spolupráci nevyloučil. (Článek) Této informaci se dá rozumět tak, že na vydávání církevního majetku dohlížejí "lobbisté", kteří na něm chtějí vydělat. Když jejich spojka byla odstřižena od informací, nabídla se přímo církvi.

Ještě uvedu pár informací o návštěvě biskupů u papeže Františka.

Byl jsem zvědavý, co se ze setkání v Římě dozvíme z jedné a z druhé strany.

Ještě před samotným setkáním s papežem kardinál Duka vzkazuje domů z Říma přes Českou televizi: "Věříme a víme, že papež je spokojen s tím, že jsme se dokázali dohodnout. Lze předpokládat, že se zeptá, jak vypadá situace dnes. Věříme a víme, že papež je spokojen s tím, že jsme se dokázali společně dohodnout," dodal Duka.

"Papežův postoj k aktuálním církevním restitucím byl jednoduchý a jasný, co je ukradeno, má se vrátit, to je záležitost spravedlnosti," popsal průběh setkání olomoucký arcibiskup Jan Graubner. "Počítá s tím, že co jsme dohodli, je už z naší strany velký ústupek vůči státu…. Máme být schopni zajistit hlavně duchovní poslání, peníze mají jenom sloužit. Musíme se dělit s těmi, kteří jsou kolem nás, o poklad, který jsme dostali... I když jsme někdy kritizováni za to, že jsme zastánci některých hodnot, je třeba neustoupit."

Kardinála Miloslava Vlka prý překvapilo, že papež nemluvil o chudobě církve. "Chce, abychom využili prostředky ve prospěch dobra, školství nebo charity," řekl Vlk.

Biskup Václav Malý referuje o setkání s papežem Františkem: “On hned na začátku řekl: Co bylo ukradeno, má být vráceno. To je hlavní zásada a z toho by se mělo vycházet. A potom ty prostředky používat samozřejmě především k duchovním účelům. Zdaleka to nebylo hlavní téma, nicméně bylo zajímavé, že on tímto tématem začal, že to takto jasně řekl. Takže to, co často zaznívá v našich sdělovacích prostředcích i z úst představitelů státu, představitelů různých stran: že totiž restituce jsou proti duchu chudoby papeže Františka - a on skutečně není člověkem, který by se chtěl obklopovat bohatstvím - nicméně k restitucím řekl,že je to především záležitost práva a spravedlnosti. Myslím, že bylo důležité, že to takto vyslovil.”

Ještě mě zaujala poznámka biskupa Františka Radkovského: “Dotazů bylo hodně. Trochu bylo nevýhodou, že poměrně potichu mluví, takže když jsme byli v tom velkém kruhu, neslyšeli jsme všechno úplně precizně.”

Jediný biskupy nezprostředkovaný text je papežova promluva, v českém překladu zde.

Majetku církve se dotýká ve dvou větách: “Na poli ekonomiky je nutné vyvinout takový systém, který by každé církevní instituci zaručil základní prostředky a svobodu k pastorační činnosti, přičemž by dbal na to, že materiální prostředky jsou určeny výlučně k duchovnímu poslání církve. Je zapotřebí pozorné bdělosti, aby církevní majetek byl spravován uvážlivě a transparentně, byl opatrován a uchováván, a to také za pomoci důvěryhodných a kompetentních laiků.”

Můj dojem je následující: Čeští biskupové se vrátili od papeže Františka a my máme mít jasno. Právě probíhající obří transfer veřejných prostředků, půdy, lesů a dalších nemovitých majetků církvím je spravedlivý. Na chudou církev pro chudé zapomeňte. Na nás se Františkův apel nevztahuje. U nás máme přece bohaté feudální tradice a ty je třeba ctít. Se s tím smiřte.

A pár citátů, se kterými se ztotožňuji:

Ivan Štampach: co bylo ukradeno, bylo vráceno už v 90. letech. Když vezmeme finanční náhrady, ke kterým se vláda zavázala, pak uvedu zajímavé srovnání. Na jednoho katolíka v České republice připadá 140krát vyšší částka než v Polsku, kde se také vracel církevní majetek. To, co se u nás fakticky děje, nemá s nápravou křivd nic společného.

Ivan Štampach: "Církve se před léty velmi zlobily, když je kdosi přirovnal ke spolku zahrádkářů. Samozřejmě nejsou spolek zahrádkářů, mají dlouhou tradici a význam v životě společenství, ale teď se stavějí vedle organizací zcela světských, třeba vedle firem a jednotlivců, kteří restituovali majetek. Jako by zapomněly na své duchovní kořeny, ve kterých zrovna jde o to, že Ježíš říká, že nelze sloužit zároveň Bohu i mamonu. A kde svatý Jakub říká ve své epištole, že peníze jsou začátkem všeho zla.”

Křesťané proti zákonu o církevním majetku: Jako následovníci Ježíše Krista máme nést kříž, třeba snášet i křivdu, a ne se domáhat starých privilegií.

A na závěr můj nejoblíbenější citát:

"Evangelium nepotřebuje, aby církev měla stát. Zdá se mi, že evangelium touto cestou něco důležitého ztrácí. Osobně mám z Nového zákona dojem, že Ježíš měl blíž k anarchistům než k zakladatelům nového státu." Jezuita Petr Kolář.

Edit: Vřele doporučuji článek Církevní majetek po případné restituci – návod k použití od Jana Čižinského: Odstrašující případy jsou známé. Ve Slovinsku dopadly církevní restituce tak, že slovinská katolická církev se během několika let enormně zadlužila, což vedlo dokonce k odstoupení mariborského arcibiskupa. Na Slovensku se odhaduje, že církve již nemalou část navráceného majetku pozbyly.

Následováníhodný příklad uchování hodnoty rozsáhlého majetku nám může poskytnout Velká Británie. Majetek Britské koruny, The Crown Estate, je spravován dlouhodobě a dobře. Jaká jsou pravidla jeho správy? Na prvním místě stojí absolutní transparentnost. Nevidomý právník Ondřej Závodský volal na stránkách prvního květnového Katolického týdeníku po průhlednosti církevního hospodaření. Není sám, kdo ví, že naprostá transparentnost je nutnou podmínkou dobrého hospodáře. Bez transparentnosti není možné majetek řádně spravovat. Průhlednost nechrání jen hodnotu majetku. Transparentnost chrání hlavně toho, kdo majetek spravuje.

Toho všeho si je britská koruna dobře vědoma. Všechny informace a všechny smlouvy jsou na internetu. Každoročně je zveřejňována výroční zpráva, ve které je možné dohledat cokoli. Každý se na vše může podívat a každý může navrhnout výhodnější řešení. Nikdo nemůže správce majetku osočovat z toho, že něco zamlčuje, něco tají, něco nevýhodně či korupčně pronajímá či prodává. Záměr něco prodat či pronajmout je vždy v předstihu zveřejňován a každý člověk na světě se k němu může vyjádřit.

Jsou ještě další pravidla správy majetku britské koruny. Majetkem nesmí být ručeno. Investovat lze pouze do nemovitostí a pouze na britských ostrovech. Dokonce i investice do britského státního dluhu je považována za rizikovou. Výše uvedená pravidla mohla hospodářskou situaci slovinské církve zachránit. Bohužel se tak nestalo.