Výhružky a appeasement
Text vypracoval Matěj Pastír, spolupracovník Bezpečnostního centra Evropské hodnoty
Od začátku ruské invaze na Ukrajinu se Kreml neustále uchyluje k výhrůžkám použitím jaderných zbraní, například ve svém projevu v Petrohradě Putin nepřímo pohrozil Západu „bleskovou reakcí", pokud bude pokračovat v dodávkách zbraní na Ukrajinu. Hrozby jadernými zbraněmi jsou již dlouhodobě součástí tradičního repertoáru Kremlu, jehož hlavním cílem je donutit protistranu k ústupkům. To se odráží i v ruské propagandě, kde například redaktorka státní televizní stanice RT Margarita Simonjanová otevřeně hovořila o rozpoutání jaderné války proti Západu.
V důsledku toho se výzvy k ústupkům vůči Rusku tváří v tvář možné jaderné výměně zdají být pro stále větší část společnosti stále přitažlivější. Z určitého úhlu pohledu se navíc může zdát, že jistá forma „ducha appeasementu” se již vloudila do našeho vědomí k podobě jazyka, který k popisu invaze používáme. V titulcích různých západních médií, jako je například francouzský Le Monde, je ruská invaze na Ukrajinu nazývána pouze jako "válka na Ukrajině", nebo se objevují tendence nazývat vynucené a nezákonné hlasování na okupovaném území Ukrajiny referendem, stejně jako nazývat okupaci Krymského poloostrova za anexi. Zdá se, že zatímco ruská propaganda neustále tvrdí, že Západ je jednou ze stran konfliktu, my se stále bojíme použít jazyk, který by jasně označil Rusko za viníka agrese.
Mnohem znepokojivější jsou však hlasy, které vyzývají Západ, aby začal respektovat ruské bezpečnostní zájmy a přestal dodávat zbraně na Ukrajinu, což by ji v podstatě ponechalo napospas ruské agresi. Jedním z takových hlasů je významný odborník na mezinárodní vztahy John J. Mearsheimer, jehož článek a stejnojmenná přednáška "Why the Ukraine Crisis Is the West´s Fault" (Proč je ukrajinská krize vinou Západu) z roku 2014 se v posledních měsících těší zvýšené sledovanosti na sociálních sítích. Mearsheimer nedávno novinářům řekl, že jediným řešením krize je, aby se Ukrajina vzdala aspirací na členství v NATO a stala se neutrální zemí.
To je však mylná úvaha, Rusko opakovaně prokázalo, že mu dlouhodobě nejde o nic jiného než o naprosté zničení Ukrajiny nejen jako suverénního státu, ale i jako ideje. V článku, který se krátce objevil na stránkách RIA NOVOSTI, byly použity termíny jako deukrainizace, což ukazuje, že jakékoliv řeči o vyjednání jakési neutrální Ukrajiny jsou pouhou fikcí. Rusko je v současné době revizionistickou silou a již v minulosti deklarovalo, že své ambice nemá pouze na Ukrajině, ale že si přeje vrátit bezpečnostní uspořádání v Evropě před konec studené války, což by znamenalo přeměnu většiny střední a východní Evropy na ruskou sféru vlivu. A to pouze za předpokladu, že se Putin jednoho dne nevzbudí a nerozhodne se, že pro bezpečnost svého zvětšeného „ruského světa” nepotřebuje nové neutrální a nárazníkové státy dál na západ.
Navíc činy mluví hlasitěji než slova. V Sýrii a na Ukrajině jsme byli opakovaně svědky toho, jak Rusko slibovalo deeskalaci a příměří, ale pak své sliby nedodrželo, aby pro sebe a své „spojence” získalo více moci a území. Je tedy zřejmé, že v očích Kremlu není appeasement ničím jiným než slabostí, které je třeba využít, a že Rusko zajde jen tak daleko, jak mu dovolíme. Pokud bychom dnes Ukrajinu opustili, bezpečnost v Evropě by se tím příliš nezlepšila, protože jednoho dne bychom se mohli probudit s ranními zprávami o tom, jak Rusko, povzbuzené naším appeasementem, zahajuje další „speciální vojenské operace” a dožaduje se respektování svých „legitimních” bezpečnostních zájmů, aby mohlo dupat po komkoli, jak se mu zlíbí. Proti agresi diktátorů, ať už z minulých let nebo ze současnosti, nepomáhá appeasement, ale rozhodná a jednotná odezva, která by Rusku ukázala, že Evropa a Západ jsou ochotny se za své zájmy a zásady postavit.
Text vznikl jako součást projektu Strážci
Zdroje:
1)https://ir101.co.uk/wp-content/uploads/2018/05/owen-inboden-2015-putin-ukraine-and-the-question-of-realism.pdf
2)https://theconversation.com/west-must-beware-the-language-of-appeasement-and-see-russias-war-on-ukraine-for-what-it-is-180914
3)https://www.chathamhouse.org/2022/03/negotiated-peace-russia-fraught-danger
4)https://thebulletin.org/2022/04/will-putin-go-nuclear-a-timeline-of-expert-comments/#post-heading
5)https://www.bbc.com/news/world-europe-61252320
6)https://www.news18.com/news/world/west-is-playing-with-fire-top-political-scientist-warns-ukraine-of-russias-nuclear-power-says-solution-to-war-has-been-there-all-along-exclusive-4979539.html
7)https://ccl.org.ua/en/news/ria-novosti-has-clarified-russias-plans-vis-a-vis-ukraine-and-the-rest-of-the-free-world-in-a-program-like-article-what-russia-should-do-with-ukraine-2/
Od začátku ruské invaze na Ukrajinu se Kreml neustále uchyluje k výhrůžkám použitím jaderných zbraní, například ve svém projevu v Petrohradě Putin nepřímo pohrozil Západu „bleskovou reakcí", pokud bude pokračovat v dodávkách zbraní na Ukrajinu. Hrozby jadernými zbraněmi jsou již dlouhodobě součástí tradičního repertoáru Kremlu, jehož hlavním cílem je donutit protistranu k ústupkům. To se odráží i v ruské propagandě, kde například redaktorka státní televizní stanice RT Margarita Simonjanová otevřeně hovořila o rozpoutání jaderné války proti Západu.
V důsledku toho se výzvy k ústupkům vůči Rusku tváří v tvář možné jaderné výměně zdají být pro stále větší část společnosti stále přitažlivější. Z určitého úhlu pohledu se navíc může zdát, že jistá forma „ducha appeasementu” se již vloudila do našeho vědomí k podobě jazyka, který k popisu invaze používáme. V titulcích různých západních médií, jako je například francouzský Le Monde, je ruská invaze na Ukrajinu nazývána pouze jako "válka na Ukrajině", nebo se objevují tendence nazývat vynucené a nezákonné hlasování na okupovaném území Ukrajiny referendem, stejně jako nazývat okupaci Krymského poloostrova za anexi. Zdá se, že zatímco ruská propaganda neustále tvrdí, že Západ je jednou ze stran konfliktu, my se stále bojíme použít jazyk, který by jasně označil Rusko za viníka agrese.
Mnohem znepokojivější jsou však hlasy, které vyzývají Západ, aby začal respektovat ruské bezpečnostní zájmy a přestal dodávat zbraně na Ukrajinu, což by ji v podstatě ponechalo napospas ruské agresi. Jedním z takových hlasů je významný odborník na mezinárodní vztahy John J. Mearsheimer, jehož článek a stejnojmenná přednáška "Why the Ukraine Crisis Is the West´s Fault" (Proč je ukrajinská krize vinou Západu) z roku 2014 se v posledních měsících těší zvýšené sledovanosti na sociálních sítích. Mearsheimer nedávno novinářům řekl, že jediným řešením krize je, aby se Ukrajina vzdala aspirací na členství v NATO a stala se neutrální zemí.
To je však mylná úvaha, Rusko opakovaně prokázalo, že mu dlouhodobě nejde o nic jiného než o naprosté zničení Ukrajiny nejen jako suverénního státu, ale i jako ideje. V článku, který se krátce objevil na stránkách RIA NOVOSTI, byly použity termíny jako deukrainizace, což ukazuje, že jakékoliv řeči o vyjednání jakési neutrální Ukrajiny jsou pouhou fikcí. Rusko je v současné době revizionistickou silou a již v minulosti deklarovalo, že své ambice nemá pouze na Ukrajině, ale že si přeje vrátit bezpečnostní uspořádání v Evropě před konec studené války, což by znamenalo přeměnu většiny střední a východní Evropy na ruskou sféru vlivu. A to pouze za předpokladu, že se Putin jednoho dne nevzbudí a nerozhodne se, že pro bezpečnost svého zvětšeného „ruského světa” nepotřebuje nové neutrální a nárazníkové státy dál na západ.
Navíc činy mluví hlasitěji než slova. V Sýrii a na Ukrajině jsme byli opakovaně svědky toho, jak Rusko slibovalo deeskalaci a příměří, ale pak své sliby nedodrželo, aby pro sebe a své „spojence” získalo více moci a území. Je tedy zřejmé, že v očích Kremlu není appeasement ničím jiným než slabostí, které je třeba využít, a že Rusko zajde jen tak daleko, jak mu dovolíme. Pokud bychom dnes Ukrajinu opustili, bezpečnost v Evropě by se tím příliš nezlepšila, protože jednoho dne bychom se mohli probudit s ranními zprávami o tom, jak Rusko, povzbuzené naším appeasementem, zahajuje další „speciální vojenské operace” a dožaduje se respektování svých „legitimních” bezpečnostních zájmů, aby mohlo dupat po komkoli, jak se mu zlíbí. Proti agresi diktátorů, ať už z minulých let nebo ze současnosti, nepomáhá appeasement, ale rozhodná a jednotná odezva, která by Rusku ukázala, že Evropa a Západ jsou ochotny se za své zájmy a zásady postavit.
Text vznikl jako součást projektu Strážci
Zdroje:
1)https://ir101.co.uk/wp-content/uploads/2018/05/owen-inboden-2015-putin-ukraine-and-the-question-of-realism.pdf
2)https://theconversation.com/west-must-beware-the-language-of-appeasement-and-see-russias-war-on-ukraine-for-what-it-is-180914
3)https://www.chathamhouse.org/2022/03/negotiated-peace-russia-fraught-danger
4)https://thebulletin.org/2022/04/will-putin-go-nuclear-a-timeline-of-expert-comments/#post-heading
5)https://www.bbc.com/news/world-europe-61252320
6)https://www.news18.com/news/world/west-is-playing-with-fire-top-political-scientist-warns-ukraine-of-russias-nuclear-power-says-solution-to-war-has-been-there-all-along-exclusive-4979539.html
7)https://ccl.org.ua/en/news/ria-novosti-has-clarified-russias-plans-vis-a-vis-ukraine-and-the-rest-of-the-free-world-in-a-program-like-article-what-russia-should-do-with-ukraine-2/