K přebujelé diskusi o nemocném prezidentovi a jeho úřadě bych rád připomenul jednu konkrétní věc: pan prezident je nyní plně rukojmím lékařů v jedné nemocnici.


Nikdo k němu nesmí a oni vydávají informace zda a co prezident může a co nemůže dělat, vykonávat. Momentálně to není ani hradní kancelář (zaplať pámbů), ani Senát ani Ústavní soud, kdo se stává další prvořadou „ústavní silou“, ale nikým nevolený a momentálně ani nikým nekontrolovaný a neprověřovaný management a lékaři střešovické nemocnice.
Očekával bych, že obvyklí a po osm let v tom zaběhlí dramatizátoři politické situace budou křičet o fatálním ohrožení demokracie a buntovat lidi na Václavák a Letnou. Kupodivu jim to nevadí... To píšu, aniž bych byl voličem či milovníkem současného presidenta.
Víme opravdu jak mu je? Komunikuje? Může dát informovaný souhlas? (Mimochodem JIPka není ÁRO; jsem již bohužel ve věku, kdy se častěji přihodí, že navštívím kamarády na JIPce - nikdy po mně nikdo lékařský souhlas nechtěl, vždy stačilo zeptat se sestřičky, zda teď „můžu“ nebo právě teď „nemůžu“ a počkat.) Na základě čeho budou lékaři rozhodovat, koho k prezidentovi pustí a koho ne? Třetího nejvyššího ústavního činitele a prezidentova přítele očividně ne. A toho druhého, jehož přítomnost prezidenta nejspíš nepotěší? No počkejme si.
Víme opravdu, co to znamená, že president „nemůže vykonávat funkci“? A nemůže také vykonávat úřad? Funkce a úřad jsou opravdu rozdílné věci. Ústavní činitelé na úrovni Senátu by to měli vědět.
Jsou lékaři samotní kompetentní k tomu posoudit u nejvyššího ústavního činitele, co je to „výkon funkce“ popř. „schopnost zastávat úřad“? Znamenají pro ně tyto pojmy stejnou věc jako pro ústavní právníky, politiky, zvolené zastupitele, pro nás voliče?
Osobně si myslím, že by již pan Zeman neměl být prezidentem (i v zájmu jeho důstojnosti a jeho zdraví i v zájmu zklidnění politického vývoje), ale je možné, aby Senát a spol. „ústavně konali“ na základě pouhé informace nevolených odborníků, a to odborníků na jiné věci než na ústavní právo a politiku?

Připomíná mi to Cimrmana – to když se jeho protagonisté radovali, že jde všechno podle jejich přání, neboť „hlídač parkoviště proti postavení pomníku na Malostranském rynku nic nenamítá“.

Vot demokracija.