Programové sjednocení rozděleného národa, vyhlášené vítězi voleb, se stále více přesouvá do fáze msty: „sláva vítězům, ukopat poražené“.


Hlavním spiritus agens tohoto typu sjednocování je samozřejmě „domovní důvěrnice“ paní Pekarová Adamová a pro mě trochu smutně a nečekaně pan Rakušan, u něhož zřejmě začíná metamorfóza v „Muže na radnici“: „Ve státní správě se zaměříme na ty, kteří někdy rozhodli ve prospěch Agrofertu“ (parafrázuji) místo korektního „ve státní správě se zaměříme na ty, kteří špatně rozhodovali a špatně pracovali“. A vyhodíme je; současný zákon o státní službě to komplikuje, bude potřeba ho (tedy účelově) změnit. Vot děmokracija vítězné demokratické opozice v praxi…

Vše nasvědčuje klasickému vývoji: 1. fáze: msta předchozím vítězům; 2. fáze, s tou první souběžná: boj o koryta a v rámci zeštíhlování administrativy zavádění nových postů, aby se na všechny dostalo; 3. fáze: pokus o jednotné vládnutí, přičemž pravděpodobný neúspěch a neplnění předvolebních slibů (které přece budou hračka, jak opakoval pan profesor, a pan Kalousek se přece nechal slyšet, že by mu stačilo, kdyby ho pustili na úřad na jediný den) budou permanentně vysvětlovány neblahým dědictvím předchozí vlády a jejím diletantským vládnutím a agrofertizací země; 4. fáze, kdy už opravdu nikdo na ty stížnosti na předchozí vládu nebude slyšet, se projeví vzájemným obviňováním jednotlivých členů koalice koalic; 5. fáze je nejistá: buď to povede k rozpadu zauzlené koalice, nebo, aby se nepřišlo o obročí, to koalice koalic ustojí ve fázi vegetativního přežívání až do příštích voleb, protože nebude nikdo, kdo by, slovy MUDr. Stehlíkové, na áru „vytáhl zásuvku“.

Tím se dostáváme k presidentu Zemanovi. Předesílám, že chování jeho okolí, prezidentské kanceláře, je otřesné a není pro ně omluva. Zemana nyní nesoudím, nepřijde mi to etické; nepochybně však promeškal dobu, kdy mohl důstojně a s grácií odejít jako opravdový státník (ne že by tím získal byť minimální uznání od těch, kteří jej a priori nenávidí).

Ale co se kolem presidenta děje nyní je nechutné a hyenistické non plus ultra. Začalo to ještě před volbami. Dobře, bylo to součástí volebního boje, který nikdy nevyniká fair play ani na jedné straně. Pokračuje to však absurdně jako dominantní kauza dále... Tak nějak eticky vůbec nevadily zveřejněné záběry z jeho odvozu do nemocnice, stejně tak eticky nevadily zveřejňované laické dohady o jeho zdraví. (Jasně, kdyby Zeman nebo jeho blízcí dali souhlas, bylo by možné se tomu vyvarovat – ale stejně by to asi pokračovalo dál, vždyť „Zeman přece lže a kdoví jak to bylo...“.) Je neuvěřitelné, že si paní MUDr. Džamilu Stehlíkovou ještě nepředvolali před lékařskou etickou komisi a nikdo z „demokratů“ se nad jejími výroky nepohoršuje. Stejně tak jako (s čestnou výjimkou pana Zahradila) nevyjádřil nikdo z „demokratů“ znechucení nad manipulacemi s Babišovým synem. To rozhodně také nebylo se souhlasem lékařů; tedy s výjimku souhlasu MUDr. Kalouska, který pana Babiše mladšího nad pivem shledal duchem zcela zdravého.

Návštěva pana Vondráčka u nemocného presidenta, toť jiná věc... Ve fázi, kdy jde primárně o sestavení nové sněmovny, je pan Vondráček ten první, kdo by měl s presidentem mluvit. Pokud by se na ARO prodral paparazzi a presidenta vyfotil (v novinách a ČT by si nepochybně vybrali tu nejhůře vypadající fotku), bylo by to jistě v pořádku. Pokud tam ale vstoupil třetí nejvýznamnější ústavní činitel, byl prezidentem přivítán a dosáhl toho, po čem vítězní demokraté slovy toužili (a kvůli čemu brečeli, že se to určitě nestane), tedy presidentského posvěcení svolání sněmovny (je to správně gesto, bez ohledu na to, že podle zákona to sněmovna nepotřebovala), je zle... A co se týče „falešného podpisu“? Zkuste se podepsat, když máte zrovna silný atak chřipky nebo vás chytil ischias, nebo jste vyčerpaní a vyklepaní střevní chřipkou a porovnejte svůj podpis s tím obvyklým. (Vzhledem k nechutnostem, které předvádějí, bych hyenám přál zkušenost nejlépe s tou posledně uvedenou nemocí.) I v meditaci o falešném podpise by se přece měl uplatnit princip Occamovy břitvy (když na české louce slyšíš dusot kopyt, budou to téměř jistě koně a ne zebry).

A demokratičtí vítězové ukazují opět, co jediné umějí – být mluvky, účelovými moralisty, dělat velká gesta... Už se objevil tlak, že by měl pan Vondráček za to, co udělal, symbolicky odstoupit z vedení sněmovny (co proboha udělal? – bez ohledu na to, že se od něj distancoval i Babiš, který je tak trochu příležitostně účelově srábek). Podle mého názoru jeden z nejslušnějších, nejmírnějších a nejtolerantnějších a k férové diskusi ochotných poslanců, které sněmovna měla (tedy až na tu hrůzu, že „na posvátné půdě sněmovny“ hrál na kytaru, že, paní Němcová).

Ano, to se řeší v turbulentním období dneška... To demokratičtí vítězové umí: ve sněmovně a na tiskovkách jsou vokálně skvělí.

Ale ty podstatné důvody nevidí:
Ústavní funkce a povinnosti prezidenta se neredukují jen na pověření k sestavení vlády. Jsou mnohem širší, závažnější.
Zde vyjmu pouze jednu jedinou:
President je vrchním velitelem armády. – Jaké spojení s presidentem má nyní generální štáb? A další bezpečnostní instituce? Mají postup, jak se s ním operativně a bezprostředně spojit v době krize (nemusí jít o válku, stačí podezření k teroristickému útoku, nějaké tentokrát nezmanipulované Vrbětice ap.)? Tohle je to první, co by mělo zodpovědné politiky zajímat; ty současné vládní i ty budoucí vládní.

Byla v tomto smyslu jediná interpelace? Jediný dotaz? Zarazilo snad někoho, když se president nedávno pyšnil tím, že nemá ani mobilní telefon a používá v případě potřeby telefon svých nohsledů (tedy vesměs lidí pochybných a bez bezpečnostní prověrky)?

Pokud by byl oprávněný důvod aktivovat v senátu příslušný článek již teď a presidenta odstavit, tak je to tento důvod. Ale expert na Tchaj-wan (jenž Tchajwance při oficiálním projevu urazil použitím koloniálního názvu země Formosa – o tom nikdo z politickokorektních demokratů nepsal a nad tím se nepohoršil) a druhý to nejvyšší ústavní činitel země, bude dál jen tlachat a tlachat...

Bude-li rýsující se vláda nějak novinářsky pojmenována, navrhuji toto pojmenování: Vláda mluvků.
Ale třeba příjemně překvapí, i to se může stát. Každopádně věřím, že jí opozice nebude vládnutí komplikovat permanentním házením klacků pod nohy, protože takové oplácení bude pod její (samozřejmě zcela nedemokratickou) úroveň.