Vojtěch Kotecký

22. 12.

Chico Mendes, + 22. 12. 1988

Vojtěch Kotecký Přečteno 4272 krát

Přesně před dvaceti lety při atentátu umřel Chico Mendes.

Chico Mendes byl chudý brazilský seringueiro, sběrač kaučuku. Nicméně v osmdesátých letech asi více než kdo jiný inspiroval starost o ekologické škody v rozvojových zemích. Američané či Evropané se do té doby zajímali hlavně o toxické sudy za svým domem, kouřící továrny ve vlastním městě, skládky, pesticidy a vymírající zvířata. Mendesův příběh patřil mezi hlavní podněty, které je upozornily na mnohem dramatičtější osudy lidí ve zbytku světa.

Mendes žil v brazilské Amazonii. Živil se sběrem kaučuku z divokých stromů v deštném pralese. V sedmdesátých letech, ještě za vojenské junty, s dalšími sousedy založil Sindicato dos Trabalhadores Rurais de Xapuri, místní kaučukářské odbory. Očima Evropana to jsou dost divní odboráři. Hlavně hájí prales a lidi, jež živí – sběrače kaučuku, indiánské kmeny, drobné rolníky –, před tlakem latifundií, velkých rančů, důlních společností nebo velkoplošné těžby dřeva.

Chudí, těžce zkoušení lidé v Latinské Americe často uvěří marxismu. Ale Mendes odbory namířil jinam – k prosazování reforem ve spolupráci s ekologickými organizacemi. Později vedl i Conselho Nacional dos Seringueiros, brazilské sdružení sběračů kaučuku. S pomocí vlivných zelených organizací v USA odjel do Ameriky, kde úspěšně přesvědčoval klíčové kongresmany, aby odmítli z peněz daňových poplatníků financovat masivní projekty, jež by vedly k plošnému odlesňování Amazonie a vyhánění místních lidí.

Amazonská nížina se právě stávala ikonou světové podpory pro ochranu přírody – a Mendes se stal tváří jejího zachování. Příběh jeho a jeho sousedů dobře ilustruje několik důležitých věcí, které si v Evropě někdy na první pohled neuvědomíme.

Především: v ochraně tropické přírody nejde pouze o divoký svět majestátních stromů, krásných orchidejí, pestrobarevných papoušků, tajemných jaguárů či roztodivných opic a lenochodů. V prvé řadě jde o živobytí místních lidí. Amazonské deštné pralesy jich živí asi dvacet milionů – a obdobně třeba v pralesích Asie žije populace několika set milionů. Další stamiliony rolníků závisí na řekách, které ze zalesněných území vytékají.

Mendes prosadil koncept takzvaných využívaných rezervací, inspirovaný tradičními národními parky. Rovněž ony jsou chráněny před kácením a vypalováním. Jenomže zde hlavním účelem tu není vytvořit útočiště pro původní přírodu, nýbrž uchovat prales pro využití místními lidmi. Dodnes jich v Brazílii vzniklo asi dvacet.

A za druhé - zde jde o život. Rovněž místní lidé na Mostecku hájí své domovy před povrchovými, uhelnými doly. Ale nejhorší, co se může stát, je, že jim vláda zabaví domy a poskytne nějakou náhradu. V Amazonii – dokonce i dnes, v demokratické Brazílii – se věci mají jinak. Zdejší poměry připomínají Divoký Západ. Chico Mendese 22. prosince 1988 odstřelili dva rančeři.

Stejně jako řadu jeho předchůdců i následovníků. Nová zpráva brazilské katolické církve odhaduje, že v zemi je dnes smrtí vyhrožováno asi 260 místním obhájcům lidských práv či ochráncům pralesů (což vesměs bývá totéž). V Kolumbii během letošního října vojáci zabili 27 indiánských rolníků, kteří mírumilovně požadovali ochranu své půdy před rozšiřováním dolů a monokulturních megaplantáží.

11. 12.

Varšavský pakt & Mirek Topolánek

Vojtěch Kotecký Přečteno 5137 krát

Summit Evropské unie dnes v noci nebo zítra patrně schválí legislativu, která má rozhýbat investice do zelené energetiky a modernizace průmyslu. Až pro ni budou zvedat ruku, Mirek Topolánek s Alexandrem Vondrou si mohou postesknout, že tak taktizovali, až přetaktizovali.

Postup ODS má totiž dva vítěze: finančního ředitele ČEZ a polského premiéra.

Rekapitulace

Nejprve trochu souvislostí. Státy Evropské unie se před pár lety dohodly, že chtějí snižovat exhalace skleníkových plynů a hodlají to udělat levně. Podle úspěšného amerického vzoru proto zavedly obchodování s emisemi. Jenomže dobrá koncepce narazila na dvě potíže.

Předně některé vlády včetně české celou věc vstřícně řečeno špatně pochopily. Namísto snižování navrhly, aby uhelné elektrárny, hutě, chemičky a další velcí znečišťovatelé exhalace naopak zvýšili. Za druhé v legislativě je velká díra. Velké průmyslové společnosti totiž povolenky ke znečišťování dostávají od státu zadarmo. Energetické firmy – třeba ČEZ – si přesto jejich účetní hodnotu započítávají do ceny elektřiny. Rozdíl končí na jejich kontech coby multimilionový profit, pro který nemusí hnout prstem.

Reforma...

Proto státy unie letos v lednu začaly debatovat o reformě legislativy. Má dva hlavní body. Exhalace závazně klesnou: pro začátek konkrétně o pětinu do konce příštího desetiletí. Podniky si budou povolenky ke znečišťování napříště kupovat v aukcích. Jinými slovy: peníze za znečišťování už nedostane uhelný ČEZ, nýbrž se vrátí nám všem.

Reforma nebude mít vliv na cenu elektřiny právě proto, že hodnota povolenek do ní je započtena už nyní. Ale největší znečišťovatelé přijdou o své absurdní zisky za nic. Peníze dostane stát, který by je měl použít ke dvěma hlavním účelům:

*snížení některých stávajících daní;

* rozsáhlému grantovému programu, kterým bude statisícům rodin pomáhat s lepší izolací domů, a tudíž srazí účty za vytápění, dovoz plynu z Ruska i znečištění.

Hnutí DUHA spočetlo, že české domácnosti by mohly koncem příštího desetiletí na účtech za vytápění ušetřit asi 14 miliard korun ročně.

Nová legislativa také motivuje průmysl ke kreativním inovacím či investicím do moderních, čistých technologií. Posílí tak konkurenceschopnost českých – a evropských – firem na mezinárodních trzích a vytvoří nová pracovní místa.

...versus ČEZ

Jenomže je tu samozřejmě někdo, komu se plán nelíbí. ČEZ. (A jeho názory sdílí několik dalších českých firem s obstarožními, špinavými výrobami.) Elektrárenský mamut investoval mnoho do kampaně proti reformě.

Předseda vlády i vicepremiér v ní ochotně asistovali. Přitom nepolemizují se snižováním exhalací – s tím průmyslové podniky očividně nemají tak velký problém. Ale vehementně bojují za to, aby peníze za povolenky k exhalacím zůstaly ČEZ, nikoli státu. "Pro nás je zásadní jedna věc: musí být postupný náběh aukcí v elektroenergetice," řekl Alexandr Vondra pro ČTK. "Můžeme přistoupit jen na dohodu, která umožní se na ta opatření českému průmyslu a české ekonomice připravit...“ Připravit se na co? Že přestanou dostávat miliony euro ročně za nic? Právě v tom a ničem jiném totiž tkví rozdíl mezi Vondrovým požadavkem a návrhem reformy. K tomu, u všech všudy, přece není potřeba velkou přípravu.

Lobbování ve prospěch ČEZ má pikantní rozměry. Hospodářské noviny dnes referovaly, že elektrárenský mamut včera v Bruselu uspořádal opulentní gala večer za účasti premiéra, vicepremiéra a předsedy Poslanecké sněmovny. Martin Roman, šéf ČEZ, se netajil, že šlo o čistě lobbistickou akci a že špičky české vlády pozval z jediného důvodu: aby jejich přítomnost přilákala také předsedu Barossa a evropské komisaře. Což se mu povedlo.

Varšavský pakt

Topolánek s Vondrou samozřejmě sami neshodí evropskou reformu. Navíc řada států unie požadavky lobbistů odmítla. Nicméně i některé další vlády – vedené Polskem, kde ministři rovněž kývli na požadavky místních uhelných společností – je podporují. Dostaly přezdívku Varšavský pakt.

Čeští zástupci nějakou dobu váhali, zda se k němu přidat. V nedávném klíčovém rozhodování dokonce odmítli polského premiéra podpořit. Ale nakonec přehlasovali své zelené koaliční partnery a účinně sehráli roli spojenců v paktu.

Vítězové a poražení

A teď přichází pointa. Dnes ve tři ráno se v emailech z Bruselu objevil noční návrh francouzského předsednictví, který má být kompromisem mezi reformou a nátlakem Poláků.

Finanční ředitel ČEZ může být spokojen. Část povolenek k exhalacím – a potažmo miliony korun – bude dostávat zadarmo až do roku 2020.

A spokojen může být i polský premiér. Francouzi totiž navrhli, že hlavním bodem kompromisu bude takzvaný fond solidarity, kterým bohatší státy unie pomohou chudším zemím s investicemi do snižování exhalací.

Peníze z fondu solidarity se budou rozdělovat takto: Polsko 27 %, Česká republika 4 %.

Takže na premiérově a vicepremiérově asistenci ČEZ a polské vládě spokojeně vydělaly ČEZ a polská vláda.

Poučení pro premiéra

Možná by české vládní špičky příště měly zvážit, zda je dobré naprosto nekriticky akceptovat argumenty ČEZ nebo Svazu průmyslu jako nesporný fakt. Průmyslové podniky patří mezi důležité aktéry debaty a jejich lobbisté zastupují legitimní názor. Prezentují ovšem zaujatý pohled, navíc podmíněný komerčními zájmy – ne nějaké neutrální hodnocení nezávislých expertů. Jenomže právě tak je část politiků bere.

A hlavně: vláda by měla přijít s konkrétním, promyšleným plánem, jak rozhýbat modernizaci českého průmyslu a investice do moderních, čistých technologií. Česká republika se 12 tunami na obyvatele a rok patří mezi evropské rekordmany v exhalacích oxidu uhličitého. Perspektivní, efektivní továrny mezitím vznikají u konkurence a nám ujíždí vlak inovací.

Pokud máte také dojem, že česká diplomacie někde udělala chybu, můžete napsat email přímo předsedovi vlády.

Archiv článků: prosinec 2008

Chico Mendes, + 22. 12. 1988

Varšavský pakt & Mirek Topolánek

Blogeři abecedně